Musí to řešit hlavní město, říká starostka čtvrti, kde se potýkají s drogami

Z pražského Smíchova se v posledních letech stalo centrum lidí závislých na injekčně podávaných návykových látkách (popsali jsme v reportáži zde).

Zatímco odborníci mluví o léčbě a přístupu „harm reduction“, které spočívají ve snaze minimalizovat poškození drogami u lidí, kteří drogy užívají a nejsou motivováni k tomu, aby užívání zanechali, z Prahy postupně mizí kontaktní centra pro závislé. Situace se – zejména v okolí křižovatky u Anděla – zhoršuje.

Starostka Radka Šimková (Praha 5 Sobě), která je v úřadu od letošního září, hned po svém zvolení do funkce oznámila, že chce situaci kolem uživatelů tvrdých drog řešit. Svoji kancelář má ostatně pár kroků od místa, kde se lidé pod vlivem drog denně střetávají s davy místních obyvatel i zahraničních turistů.

V rozhovoru pro Seznam Zprávy starostka popisuje, proč se nedaří sehnat preventisty kriminality, jakým způsobem chce zatlačit na pražského primátora Bohuslava Svobodu (ODS), který má bezpečnost a protidrogovou politiku ve své gesci, nebo jak se město snaží vypořádat s psychiatrem, který zásobuje černý trh se substitučními látkami.

Po svém zvolení do úřady starostky Prahy 5 jste řekla, že městská část kvůli uživatelům drog shání preventisty kriminality. Co přesně by měli dělat? Měli by to být spíš terénní pracovníci, nebo spíš ochranka?

Běžný občan vidí uživatele drog, vidí lidi bez domova, vnímá pocit nebezpečí. Je to pro něj situace, ve které nechce být – když jde třeba s malými dětmi, tak je to pro něj nepříjemné, bojí se. A to přesto, že tento pocit nebezpečí, který lidé mají, příliš neodpovídá statistikám, nebo aspoň tak, jak nám je ukazují policisté. Myslím si, že jedním ze způsobů, jak posílit pocit bezpečí těch lidí, je přítomnost nějaká osoby znalé situace. Někoho, kdo má autoritu a kompetence.

Proč tuto roli podle vás neplní policie?

Městská policie i státní policie argumentují, že jich je málo. Výkon té služby, zejména tady na Andělu a v okolí, je pro ně zátěžový v počtu příslušníků. Pokud to nemůže být policista, což bychom samozřejmě preferovali, tak jsme žádali, aby právě městské policie přijala preventisty kriminality.

To je institut vyzkoušený v několika městských částech. Nejsou to městští policisté, jsou to osoby, které jsou poučené, které zaměstnává městská policie, jsou schopné řešit situace, které se můžou vyskytnout. Neznamená to, že by zasahovali přímo, ale když se něco stane, tak někam zavolají, rozhodnou, jak v té situaci jednat.

Lidem vadí, že se u Anděla prodávají a aplikují drogy, že tam potkávají uživatele pod vlivem návykových látek. Preventisté by tyto uživatele měli přemlouvat, aby šli jinam? Nebo jim volat záchranku?

Primární je, aby dokázali posoudit, jestli ta situace vyžaduje zavolat záchrannou službu, zavolat policii, jestli třeba ti lidé porušují zákaz pití alkoholu. Není to ostraha, jsou to preventisté kriminality. Druhá funkce je, že když tam jde běžný občan a vidí, že tam je takováto osoba, tak se cítí líp. Ví, že když se něco stane, tak na to není sám.

Radnice už vytipovala několik kandidátů, které by městská policie mohla tímto způsobem zaměstnat. Když jsem se na to ale ptal na městské policii, tak mi řekli, že ti lidé nesplňují jejich požadavky…

Požadavky stanovuje městská policie a pokud mám správné informace, tak na preventisty jsou nyní stejné požadavky jako na strážníky. Oni mají problém najít lidi i pro výkon funkce strážníka – ať už to jsou psychotesty, nebo fyzické předpoklady. My jsme udělali kampaň, ozvalo se sedm kandidátů a my jsme ty kontakty předali městské policii. Někteří si to rozmysleli. Dva, kteří přišli, neuspěli ve fyzických testech. Takže z těch sedmi kandidátů nikdo nezbyl.

Co s tím budete dělat?

Nechci na to rezignovat. Jedna cesta je najmout terénní preventisty a zaměstnat je sami. V prosinci by měl být vypsán grant od Ministerstva vnitra právě na preventisty kriminality. Standardně to dávají městským policiím, ale v případě Prahy podle mých informací uvažují, že by to dali přímo městským částem. Za tyto finanční prostředky bychom mohli ty lidi najmout.

Druhá možnost je, že vypíšeme zakázku pro sociální podnik, který nám tuhle službu bude dodávat. Už máme průzkum a máme zakázku předpřipravenou, teď na ni hledáme finanční prostředky. Oni zaměstnávají lidi, kteří jsou znalí toho prostředí.

Terénní pracovníci říkají, že na rozdíl od policie nebo ochranky mají se svými klienty vytvořený určitý vztah a dokáží je přesvědčit, aby třeba odešli z frekventovaného místa nebo po sobě nenechávali odpadky. Není nakonec lepší podpořit zavedené neziskové organizace?

Určitě je. Pokud budeme vypisovat tuto zakázku, tak chceme, aby to byla nějaká nezisková organizace, která tady působí. Problém je v tom, že oni mají také omezený počet terénních pracovníků a my potřebujeme jejich počet navýšit, zejména navýšit přítomnost na těch exponovaných místech.

Základní problém toho celého je, že v Praze je málo kontaktních míst pro lidi závislé na návykových látkách. My jsme v Praze 5 měli dvě, teď už máme jen jedno, navíc je přetížené. Jsme v tomto nejpřetíženější městská část.

Zároveň jste ale v rozhovoru přiznala, že Praha 5 neplánuje najít nový prostor pro kontaktní centrum Stage 5, kterému předchozí vedení loni vypovědělo nájem. Není načase hledat i v rámci Prahy 5 další prostor pro kontaktní centrum?

Já si myslím, že to prostě není ta správná cesta. My musíme tlačit na ostatní městské části, aby se ty služby rozprostřely po celé Praze, aby nejezdili na Prahu 5. Čím míň to bude koncentrované, tím to bude přijatelnější pro ostatní občany.

Společnost Podané ruce přišla v Brně s projektem pojízdné aplikační místnosti pro lidi, kteří jinak berou drogy přímo na ulici. Neuvažujete o něčem podobném?

To je taky věc, která je na stole, ale já na ni nemám pevně vytvořený názor. Je to spíš otázka pro odborníky, jestli je to vůbec vhodné. My to nemáme po odborné stránce vydebatované.

Je veřejným tajemstvím, že v Praze 5 u Plzeňské ulice má ordinaci psychiatr, který podle lidí z neziskovek předepisuje velké množství substitučních látek. S těmi se potom obchoduje na černém trhu. Co s tím budete dělat?

Tuto situaci se dlouhodobě snažil řešit předchozí pan starosta Jaroslav Pašmik, předtím paní starostka Renáta Zajíčková. Já si myslím, že tu možnost má jedině policie. On je v pronajatých prostorech u soukromého majitele, takže z tohoto titulu na něj nemůžeme.

Pokud se nezjistí, že páchá nějakou trestnou činnost nebo neposkytuje služby v souladu s tím, jak má, jako městská část do toho zasahovat nemůžeme. To je spíš otázka pro policii. Jednáme s nimi o tom, ale podle informací, které tímto způsobem mám, tam nic nelegálního neprobíhá. Od občanů a informovaných osob mám zase jiné informace, ale posoudit to musí státní policie.

Jakým způsobem chcete prosazovat, aby ostatní městské části otevíraly vlastní kontaktní centra?

Je nutné říct, že hlavním hráčem v této otázce je hlavní město Praha. My nemáme přímý vliv na ostatní městské části. Máme protidrogovou komisi hlavního města Prahy, ta vydala doporučení Radě hlavního města Prahy, že by do konce roku měla být zřízena, tuším, tři další kontaktní centra. Musí to řešit hlavní město Praha, které to ale bohužel dlouhodobě neřeší.

V rozhovoru jste mluvila o plánované schůzce s primátorem Bohuslavem Svobodou. Už jste se sešli?

Zatím jsme se ještě nesešli. My jsme mu například posílali výzvu, že by bylo potřeba sbírat data od městské policie o bezpečnosti. Státní policie má mapu kriminality, ze které vyčtete, kde se opravdu ta kriminalita páchá. Není to jen pocit, ale skutečná data, kde dochází k trestným činům a přestupkům.

Městská policie ale takovou geolokaci nemá, takže nejsme ani schopní říct, co a kde se po té naší městský části děje, jestli třeba na Andělu nebo na Barrandově, protože městská policie ty informace nemá. Na ten dopis mi přišla odpověď, že to je zbytečné mrhání veřejných prostředků.

Chápu, že žádná městská část u sebe nechce nová kontaktní centra z čistě sobeckého důvodu. Nemůžete o tom ale jednat s politicky „spřátelenými“ městskými částmi, jako je třeba Praha 7, kde také vládne Praha Sobě?

Jedno kontaktní centrum nikdo chtít otevřít nemůže. Správná cesta je, aby se jich otevřelo víc. Ať má každá městská část na nějaký počet obyvatel určitý počet kontaktních center. Že to městské části nechtějí, je jedna věc, ale na druhou stranu hlavní město Praha má prostory, má nemovitosti. Nemuselo by se ptát městských částí. Kdyby v tom Praha skutečně něco chtěla dělat, tak se prostě najdou prostory a umožní neziskovým organizacím, aby tam ta kontaktní centra vznikla.

Budete přesvědčovat primátora Svobodu, aby to udělal?

Ano. Svolám na konec listopadu kulatý stůl – fórum o bezpečnosti. Chci pozvat neziskové organizace, které působí v terénu, chci pozvat městskou policii, státní policii a samozřejmě pana primátora a další zodpovědné osoby z hlavního města Prahy.

Ale hlavně chci pozvat naše občany, kteří teď sepisují petice, aby sdělili svoje zkušenosti, s čím se potýkají. Interakce zodpovědných osob a občanů, které ta záležitost trápí, je to nejsilnější, co může být. Ono je něco jiného, když si o tom čtete, a něco jiného, když vám lidi vyprávějí svoje příběhy. Tlak veřejnosti je to nejsilnější, co na politiky působí.