Moc žáků, málo škol. Příští rok čeká deváťáky zklamání, varují experti

Ještě na přelomu milénia přibývalo ročně v průměru devadesát tisíc dětí. V první dekádě už začaly počty narozených pozvolna stoupat a zastavily se až v roce 2008, kdy přišlo na svět 119 tisíc novorozeňat.

Právě tuto generaci dětí v příštím roce čekají přijímací zkoušky na střední školy. Jejich přechod do prvních ročníků ale bude komplikovanější. Na vině je podle odborníků jak vyšší konkurence způsobená skokovým růstem porodnosti v roce jejich narození, tak i nedostatečné zohlednění demografického růstu ze strany zřizovatelů škol, jimiž jsou většinou kraje.

„Když jsme v roce 2015 dělali studii proveditelnosti pro Ministerstvo školství, upozorňovali jsme, že by měl být kladený větší důraz na základní školy, kam se už tehdy valila vlna, která se dnes chystá na střední. Ale takhle dopředu stát většinou přemýšlet neumí. Takže teď je na to velmi krátký čas,“ říká pro Seznam Zprávy analytik Daniel Hůle z organizace Člověk v tísni.

Podle něj ani nejde jen o jeden ročník 2008 a příští přijímací zkoušky v roce 2023. „Počet uchazečů soustavně roste posledních několik let a dochází k určitému kumulovanému nedostatku, kdy jsou děti na školách, kam ani nechtěly jít, a každý rok se zkouší skrze nový pokus hlásit na jiné, v uvozovkách lepší školy,“ vysvětluje.

Podat přihlášku musí deváťáci hlásící se na obory bez talentové zkoušky stihnout do 30. března. Už teď lze ale s přihlédnutím ke statistickým údajům předpokládat, že přinejmenším ve větších městech bude mít část z nich cestu ke středoškolskému vzdělání ztíženou v důsledku vyšší konkurence. Přičemž přetlak se očekává primárně na gymnáziích. Místa pak budou muset nepřijatí uchazeči hledat na méně obsazených středních školách, která nabízejí odborné vzdělání.

Ministerstvo školství se v problematice nedostatku míst na poptávaných školách odkazuje na to, že zodpovědnost za strukturu i kapacitu v jednotlivých oborech nese primárně kraj jako dominantní zřizovatel středních škol.

„Ministerstvo je procesně připraveno pružně reagovat na žádosti krajských úřadů o navýšení kapacity škol ve všech oborech vzdělání v souladu s Dlouhodobým záměrem vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy ČR 2019–2023 a oprávněné požadavky podpořit,“ uvádí tisková mluvčí Aneta Lednová.

Kraje ale reflektují narůstající poptávku po gymnáziích coby univerzálním všeobecném vzdělání a předpokladu dobrých základů pro pokračování na vysokou školu v rozdílné míře. Například v Praze – kde je problém dlouhodobě nejpalčivější – se počítá s otevíráním nových gymnázií i rozšiřování počtu tříd na těch stávajících.

Zásadní brzdou je ale podle Hůleho to, že některé kraje si bez koordinace ministerstva neumí samy poradit. Někde ke stagnaci navíc přispívá i vliv silných průmyslových odvětví, která mohou v procesu změny sehrávat roli brzdy.

„Tendence ovlivňovat lokální politickou reprezentaci v tomto duchu tu samozřejmě je, proto slyšíme, že chtějí posílit segment učňovského školství, protože to potřebuje průmysl. Ale tím jen sanují aktuální potřebu. Vůbec nehledí na to, že vzdělání na děti pokládá perspektivu budoucích dvaceti třiceti let, během nichž se všechno promění a průmyslu tady bude podstatně méně, jen jsme na to byli dlouho zvyklí,“ míní Hůle.

Stejně na problematiku nahlíží i programový ředitel společnosti EDUiN Miroslav Hřebecký. „Někde politici podléhají tlakům zejména z průmyslu na zajišťování dostatku pracovních sil, u nichž je žádoucí nižší míra vzdělání. Mnohé kraje – natož pak obce – pracují s demografií nedostatečně, případně velmi pozdě. A to je i příklad Prahy. Postavit nové školy je běh na strašně dlouho a aktivní v tom musí být i stát, protože málokde mají samosprávy dostatečné zdroje,“ říká Hřebecký.

Jedním z klíčových faktorů, jsou navíc v hlavním městě i uchazeči ze Středočeského kraje, kteří na pražských školách typicky reprezentují třetinu studentů.

Kdo v tom podle Hřebeckého naopak roli nesehrává, jsou ukrajinští středoškoláci, kterých se letos na české střední školy přihlásilo minimum.

Zájem o středoškolské programy se u deváťáků napříč léty zásadně neproměňuje. Velká část z nich zpravidla směřuje své přihlášky na gymnázia, a naopak méně je těch, kteří se hlásí na učňovské obory nebo odborné střední školy.

Pro ty, kteří se letos rozhodnou hlásit se na gymnázium, ale bude cesta podstatně náročnější než loni. „Děti nebudou automaticky končit na učilištích, ale celé se to posune. Mnohé budou mít namísto gymnázií nižší ambice a půjdou rovnou na průmyslovky, nebo obchodní akademie. Odtud se ale mnozí nedostanou a budou se muset spokojit s učilištěm,“ předpokládá Hřebecký s tím, že pomoci by mohlo například to, kdyby měli uchazeči možnost podávat více než dvě přihlášky.

Podle Hůleho je navíc potřebné měnit paradigma, že studentů gymnázií je už teď příliš a jejich kapacity by se tudíž navyšovat neměly.

„Rozhodně neplatí, že by u nás na gymnázia chodilo moc dětí a redukce nedostatkem by byla správná. Naopak vytváří nespravedlnost a vede k tomu, že se dneska na gymnázia nedostanou děti, které na to mají předpoklady a před třemi lety by se tam bez problémů dostaly,“ tvrdí Hůle a současně upozorňuje na to, že systém tím pravděpodobně do budoucna přijde o několik tisíc absolventů vysokých škol.

„Vůbec to navíc nereflektuje skutečnost, že industriálním paradigmatem je zvyšování vzdělanosti, které proměňuje společnost a vede k větší prosperitě a je logické, že dnes by mělo být na gymnáziích více dětí než před dvaceti lety,“ dodává Hůle s tím, že Česká republika je pořád s podílem vysokoškolsky vzdělané části společnosti hluboce pod průměrem Evropské unie.

Oslovení odborníci se společně shodují na tom, že dnešní struktura českého středního školství dostatečně nereflektuje posuny v potřebách moderního trhu práce a společnosti jako celku, a nenásleduje trend rostoucího zájmu o všeobecné vzdělání.

„Oborová struktura středních škol je příliš specializovaná a nepřehledná, zároveň se profesní specializace posouvá na úroveň vysokého školství, kam míří až polovina populačního ročníku středoškoláků. Proto je smysluplné snižovat počet oborů a úzkou oborovou specializaci a posilovat obory, které jsou zaměřeny více všeobecně a to i ve své odborné části,“ uvádí analytik Karel Gargulák ze společnosti PAQ Research.

Jako jednu z možných cest vidí Hřebecký například transformaci osmiletých gymnázií na čtyřletá. „Je to řešení, kterým by se zabily dvě mouchy jednou ranou. Víceletá gymnázia jsou zdrojem velké nerovnosti ve společnosti i upadající kvality druhého stupně základních škol. Kdybychom je začali omezovat a místo nich navyšovali kapacity čtyřletých cyklů, bude to ve stejné budově, beze změn učitelů a za jedno osmileté gymnázium obdržíme dvě čtyřletá,“ navrhuje a odkazuje tím na rozpor, který české školství provází už dvě dekády.

I současný ministr školství Vladimír Balaš (STAN) v rozhovoru pro Seznam Zprávy přiznal, že není velkým zastáncem víceletých gymnázií a ještě v červnu navrhoval vypracování studie, která bude srovnávat výsledky mezi studenty čtyřletých a osmiletých studijních programů.

Podle Hřebeckého je ale zrušení osmiletých gymplů „politicky neprůchozí, protože vyšší střední třída, která na tomto typu škol se svými dětmi participuje nejvíce, si je nenechá vzít a všichni politici to moc dobře vědí, takže se to nahlas neodvažují navrhovat,“ uzavírá.