Čas je proti nám! Zaplatíme. Jurečka přemlouvá starosty k dětským skupinám

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Chvíli před začátkem setkání starostů a zástupců Ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV), včetně ministra Mariana Jurečky (KDU-ČSL), je v sále ve čtvrtém patře radnice na Staroměstském náměstí v Praze narváno. Zaskočeni jsou i pořadatelé, kteří musí přinášet další a další židle a čelí dotazům, jestli je možné otevřít okna nebo zapnout klimatizaci.

Téma jednání je totiž pro řadu starostů zajímavé: Velkorysé dotace na dětské skupiny, které mají v řadě obcí nahradit chybějící mateřské školky.

MPSV nabízí stoprocentní proplácení výdajů až do 25 milionů korun. Zároveň mluví o tom, že je vyhrazena obří suma sedmi miliard korun z Národního plánu obnovy, kterou by bylo škoda nevyužít.

„Nejde o to, že potřebujeme peníze proinvestovat. Chceme je smysluplně využít,“ promlouvá ke starostům Jurečka v úvodu. Zdůrazňuje, že i přes klesající porodnost budou kapacity v předškolních zařízeních potřeba.

Aktuálně dětské skupiny nabízejí zhruba 23 tisíc míst, ministr mluví o potřebě 80 až 90 tisíc míst. „Je potřeba vnímat kontext změn, které se staly. Rodičák je navázaný na tři roky dítěte. I tento krok může vést k tomu, že se vám poptávka po kapacitách může zvyšovat,“ zmiňuje ministr.

Pod tlakem je i samotné MPSV. Aktuálně platí, že termín dotačních žádostí je do konce letošního roku. Zatím má zhruba 120 projektů v různé fázi rozpracovanosti a dalších zhruba 130 projektů by podle ministra chtěli ještě zrealizovat.

„Jestli máte nějaké projekty ze šuplíku, tak je klidně vytáhněte. Teď hned. Čas je proti nám,“ burcuje nerozhodnuté starosty chvíli po ministrovi Ivana Červenková. Na ministerstvu funguje jako kontaktní osoba a hodnotitel pro žadatele.

Zástupci měst a obcí v sále mají ale zcela konkrétní palčivé otázky. Například jestli v rámci uznatelných nákladů mohou být i hračky pro děti a jak mají být rozepsané? Případně jestli lze do projektu dětské skupiny přidat i fotovoltaiku a jestli musí být ve stejném objektu jako dětské zařízení. Případně zda lze omezit věk dítěte dětské skupiny na tříleté a výš.

Mimochodem, na poslední otázku nebude úplně jednoduchá odpověď – bude se patrně ještě muset řešit u kulatého stolu.

Přestože Marian Jurečka zdůrazňoval i před starosty, že dotační výzvy jsou nebývale vstřícné a komfortní, ministerské pracovnice následně dodávaly, že mají své limity. A že je nutná přesnost.

Tak například u všech položek v žádosti nad 15 tisíc korun je potřeba doložit nacenění. „Musí být zřejmé, jak jste k těm cenám došli, třeba internetové odkazy,“ říká Červenková.

U větších položek – zástupci MPSV zmínili například vzduchotechniku – je potřeba k nacenění přiložit i průzkum trhu a doložit, že žadatel nesáhl po nejvyšší nabídce.

„Někdy v projektové dokumentaci nacházíme nesoulad. Není možné, abyste měli v dokumentech skupinu pro 12 dětí a ve stanovisku pro hygienu 14 dětí a podobně,“ vysvětluje dál Červenková.

A dodává, že naceněné položky musí stejně tak v rámci podkladů být stejné, a to na haléř přesně. „I na tom se občas zasekáváme,“ upozorňuje.

Starosty a zástupce obcí a měst vybízí, aby s ní a s jejími kolegyněmi jakékoliv nejasnosti řešili, a to i proto, že žádost lze k dopracování vrátit jen dvakrát a na deset dní.

Starostka téměř dvoutisícové obce Sedlnice nedaleko Kopřivnice přijela do Prahy řešit specifický problém vycházející z faktu, že stát aktuálně masivně podporuje právě dětské skupiny na úkor mateřských školek.

Existence školky i dětské skupiny v obci může způsobovat problémy, přestože navenek jde v obou případech o předškolní zařízení.

Pečovatelky ve školkách mají podle starostky Sedlnice Martiny Petrlíkové (ANO) nárok na 25 dní dovolené, učitelky v mateřských školách na 40 dní. Učitelky musí mít pedagogické vzdělání, a proto mají i odpovídajícím způsobem vyšší mzdu. Podle starostky Petrlíkové rozdíl může být i pět tisíc korun měsíčně.

Na druhou stranu dětské skupiny obvykle fungují i přes léto, zatímco školky mají prázdniny.

V Sedlnici by starostka ráda za pomoci dotací na dětské skupiny zrekonstruovala 80 let starý zámeček s parkem. Celkové náklady se pohybují kolem 30 milionů korun, a proto by bylo ideální zřídit dvě dětské skupiny, na každou může dohromady čerpat až 25 milionů korun.

„Z hlediska počtu obyvatel v naší obci mám možnost naplnit jen jednu dětskou skupinu. Druhou budu muset vytvořit na základě dětí, které jsou letos přijaté podle správního řízení do tradiční mateřské školy,“ zamýšlí se starostka.

Ovšem naráží na specifický problém: „Za rok budu řešit, jak tyto děti umístit do dětské skupiny, protože zákonný zástupce má nárok na předškolní vzdělávání, pokud do něj byl přijat,“ vysvětluje.

„Trápí mě, že legislativa Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy naráží na legislativu Ministerstva práce a sociálních věcí,“ dodává. Ale sama uznává, že obec v minulosti nevyužila šance na dotace na mateřské školy.

Z prognóz obci vychází, že do budoucna může očekávat, že se k ní budou stěhovat další rodiny zejména z Ostravska.

Setkání se zúčastnila i starostka Drahelčic, obce za Prahou u dálnice D5, která v posledních letech zažívá populační boom. V roce 2019 zde bylo hlášeno 1045 osob, letos už 1566.

Starostka Petra Ďuranová (Společně pro Drahelčice) popisuje další nepříjemnost spojenou s dvojkolejností školek a dětských skupin v praxi.

„Počítala jsem si, kolik bychom museli nastavit příspěvek u tříletých dětí v dětské skupině, které bychom nepokryli mateřskou školkou. Byl tam doplatek rodičů zhruba pět tisíc korun. Zkuste říct mamince, které se narodilo dítě 10. února, že bude platit tisícovku za školku, a mamince, které se narodilo dítě 12. února, že bude holt platit pět tisíc korun. Tak to máte vzpouru na vsi,“ říká věcně. Rovnou přiznává, že i přes lákavé dotace nad dětskou skupinou nepřemýšlí.

Má i obecné výhrady. „Vidím tam i další problémy. V mateřské škole máte na 24 dětí dvě učitelky, které mají mít pedagogické vzdělání, a v dětských skupinách to jsou tři pečující osoby. A vy je nesmíte kombinovat. Nemůžou se zastoupit,“ říká starostka. Myslí si, že si tak mezi sebou mohou pečující a učitelky závidět.

Ďuranová popisuje, že jako rodič dětskou skupinu sama využívala. Má tak i osobní zkušenosti. „Chodila mi tam dcera. A jak tam chodila s dvouapůlletými dětmi, tak mi začala šišlat, nebyl tam progres, ale regres. Mělo by nám jít v první řadě o děti. Pak se nám to promítne i do škol,“ říká s narážkou na to, že rostou odklady nástupu dětí do prvních tříd.