Místo obchodů míří tisíce lidí na vesnický trh. „Je to tu cenově zajímavé“

Je chvilku po deváté hodině ráno, druhá květnová neděle. Nákupní horečka na trzích v Ředhošti zrovna kulminuje. U stánků se lidé na sebe tlačí, některým prodejcům už začíná docházet zboží.

Seniorka Jarmila se společně s vnučkou a jejím partnerem vrací směrem k přilehlým loukám, které se změnily v obří přeplněné parkoviště, podobně jako u nákupních center. Žena má igelitky plné sazenic.

„Rajčata a na hrob květináče,“ dává Jarmila nahlédnout do svých tašek. „Mladí mají borůvky a rajčata. Jdeme jenom do auta a zase se vracíme,“ upozorňuje, že nákupní žně ještě nekončí, že ještě mají čas.

„Hlavně je to levné, cenově zajímavé,“ stíhá ještě paní Jarmila vysvětlit, proč si k nákupu vybrala místní trhy.

„Máme už plný kufr v autě. Už jsme se vracely,“ směje se o kus dál s plnýma rukama i Alena s kamarádkou. Obě jsou z Kladna a tvrdí, že už roky vědí, že v Ředhošti je „dobrý“ nákup. Pořídily hlavně květiny na zahradu.

„Cenově je to tady lepší než ve městě. Ve městě, když už mají něco levně, tak to je na vyhození,“ dodává Alena a už mizí v nekonečných řadách zaparkovaných aut.

Projděte si galerii z nedělních trhů:

Na trhy do Ředhošti, v níž trvale bydlí jen asi dvě stě lidí a spadá pod obec Mšené-lázně na dohled od Řípu, přijíždí o víkendu podle slov pořadatele až 20 tisíc lidí. Reálně se tak tržištěm stává celé území vesnice.

„Už mi volali i z dispečinku autobusů, že mají kvůli trhům půl hodiny zpoždění. Minulý týden tady byla čtyři kilometry fronta až do Mšených-lázní,“ říká Pavel Hlušička, který vede infocentrum společnosti Vesnička Ředhošť, provozující jádro tamních trhů.

Probíhají od března do Vánoc. V sobotu bývají sezonní trhy zaměřené hlavně na prodej sadeb a živé drůbeže, v neděli je to více všehochuť. Stánkaři obecně za prostor platí 250 korun za den, pokud jde o potraviny, pak 500 korun.

Podle Pavla Hlušičky nejde říct, že by se zdražení potravin i dalšího zboží v posledních měsících projevilo na počtu návštěvníků. Narváno je podle něj na trzích už roky, zejména na jaře a pak během teplých podzimních nedělí v září.

„Začalo to v padesátých letech. Sjížděli se sem holubáři a ti, co prodávali slepice a králíky a podobně,“ vysvětluje Pavel Hlušička, z čeho se zrodila tradice dnešních víkendových nákupů v obci.

Domácí zvířectvo, ale především již několikrát zmiňované sazenice patří mezi nejžádanější sortiment a tvoří - spolu s levnými potravinami - pilíře prodejního sortimentu.

Lidé z okolí mají podle Hlušičky už po tři generace zakódované, že v neděli se jede do Ředhošti. „Takže lidé už ani nepřemýšlí, co budou dělat. Probudí se a jedou sem. Ono se to pak zase kolem 12. hodiny rozprchne,“ říká pořadatel.

Jeho slova potvrzuje návštěvník Leoš, který si zrovna nakoupené zboží naložil do batohu na záda.

„Jezdím sem tak dvakrát do měsíce. Je to čerstvé, a i cenově je to dobré,“ říká s tím, že to je jeho program už posledních sedmnáct let.

Sice říká, že z nedaleké obce rád dojede na koloběžce pro zeleninu a je to pro něj lepší než nakupovat v kamenných obchodech, protože je na čerstvém vzduchu, zároveň ale přiznává, že si aktuálně zatím odváží jen pytel bonbónů.

Stáňa, která předává pípající krabici od bot s kuřaty svému partnerovi, pak vyslovuje jako jediná myšlenku, že se trhy zhoršily. „Zatím mi to přijde cenově přiměřené, ale stánkařů trochu ubylo. Jinak si tady ale pořád vyberu úplně stoprocentně,“ ubezpečuje žena.

Z exkluzivního průzkumu, který pro Seznam Zprávy udělala agentura IPSOS v rámci unikátního seriálu Jak se žije v Česku, plyne, že zdražování na různé věkové skupiny dopadá různě.

Na čem se ale mladí i staří shodnou, je, že na ně podobně dopadá zdražování potravin. Pro téměř 29 procent mladých do 29 let je to nejdražší položka, stejně jako pro téměř 33 procent oslovených sedmdesátníků a starších.

Grafem je možné listovat pomocí šipek.

Svérázný osmdesátník, včelař Zdeněk Hradecký, sedí za svým stolečkem v obleku. Během chvíle je ale na nohou a se svým temperamentem vyzývá redaktora, ať se ho vyptá, že všechno pozorně sleduje.

„Každý den mi chodí padesát e-mailů, já vám řeknu, o čem chcete. Důchodová reforma? To už dávno mělo být, vy nebudete mít žádnou penzi. Odkládáte si peníze?“ ptá se včelař.

Sám se po chvilce naléhání pochlubí, že minulou neděli prodal medu za osm tisíc korun. „Je to o určitých kladných vlastnostech. Aby byl člověk úspěšný, musí mít cíl, musí mít nadšení, musí mít postoj, musí mít víru v sebe a být důsledný a houževnatý. Ale lidé mají sto padesát výmluv. Chcete slyšet jaké? Dneska je blbé počasí, dneska je zima, nemám peníze. Já jsem ale znalý věci!“ líčí.

Někteří si ale na trhu rádi přivydělají i jen nějakou tu stokorunu. Před domem s cedulí „Český svaz chovatelů Ředhošť“ sedí paní a prodává sazenice dýně hokaido. Jednu prodává za 15 korun. Po deváté hodině už jich měla z dvaceti 14 prodaných a byla spokojená. I když si přijde maximálně na 300 korun, když prodá vše.

O pár metrů dál, v zastřešené hale, zabírá se svým sortimentem hned několik stánků postarší dlouhán, který se představuje jako Jaroslav.

Prodává autodoplňky od potahů na volanty přes stěrače až po různá loga automobilek. Vysvětluje, že nedělní trhy jsou pro něj vlastně koníčkem.

„Co mám dělat v neděli? Já mám čtyři dcery a tři vnučky a manželku, a bydlí u mě v baráku,“ směje se s tím, že to s nimi někdy nejde vydržet.

Líčí, že v Ředhošti prodává už deset let. Na začátku ještě současně provozoval kamenné obchody. „Tady jsem jezdil na víkend, co se neprodávalo, tak jsem vzal sem. A teď prodávám, co mi zbylo. Zbylo mi toho za 400 tisíc,“ říká Jaroslav a dodává, že stále ale i další zboží dokupuje.

Do řeči mu skáče zákazník: „Vyrovnávací klíny, máme?“ ptá se Jaroslava, který se vzápětí noří mezi police se zbožím.