Místo na střední školu na úřad práce. Může to být skvělý rok, tvrdí ředitel

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.

Meziročně přibylo 774 lidí mladších 18 let, kteří jsou zaevidovaní na úřadu práce. A jen za jeden měsíc se šlo přihlásit 63 osob. To jsou nejaktuálnější březnová data.

Podle generálního ředitele Úřadu práce Daniela Krištofa se dá očekávat, že ještě porostou. Důvodem je, že se žákům po základní škole nedaří kvůli nedostatečným kapacitám dostat na střední školy.

Šéf Úřadu práce se ovšem snaží mladé lidi uklidnit a čas strávený v evidenci vykresluje jako zajímavý „plán B“.

„Jsem hluboce přesvědčený, že to může být rok, který jim otevře oči, a dá se to udělat tak, že nepůjde o promarněný čas. Rok strávený mimo akademický svět s odbornou praxí je smysluplný rok. Když se za rok bude mladý člověk vracet do školy, možná si bude i více vážit vzdělání,“ věří Krištof.

V září bylo na úřadech práce 4444 mladých do 18 let, to číslo ještě narostlo na 5281 osob v březnu. Co za tím je, že nezletilí končí na úřadech práce?

To číslo ještě po září letošního roku může vyrůst. Propíšou se tam mladí, kteří se nedostanou na střední školu. To se stalo už i loni, teď to očekáváme znovu. Na střední školy se opět hlásí silný ročník.

Jsme připraveni se o všechny nad 15 let postarat. Máme skupinu zhruba 400 poradců po celé republice a část z nich se specializuje právě na mladé lidi a návrat do vzdělávání.

Co se děje s nezletilým, který se nahlásí na úřad práce?

Důležité jsou dva termíny. Do konce srpna se mladiství mohou přihlásit jako zájemci o zaměstnání a pak od září se zaevidují jako uchazeči o zaměstnání. Do konce prázdnin mají takzvaný „status studenta“, tedy do konce srpna zdravotní pojištění hradí stát a v září se mohou registrovat na úřadu práce. Vloni jste správně reportovali tento nárůst nezaměstnanosti mladých, situace je ovlivněna právě nástupem silných populačních ročníků.

Zmiňujete, že jste připravení na úřadech se o děti postarat. Co to znamená?

Vůbec nemusí být ve stresu. Stát je v tomhle relativně velkorysý, jen se o tom hrozně málo mluví. Jsme schopni dětem platit rekvalifikace, a to ze 100 procent. Jsme připraveni jim přispívat na kurzy digitálního vzdělávání, pokud se mohou spoluúčastnit 18 procenty ceny kurzu. Nabízíme individuální poradenství, pomoc zorientovat se na trhu práce. V rámci Paktu zaměstnanosti získáváme každý rok na podzim informace, které školy ještě přijímají, takže umíme i doporučit, kde jsou ještě volná místa.

Když zmiňujete pojmy jako trh práce, rekvalifikace, to musí být pro patnáctileté děti dost děsivé. Neznamená to, že je automaticky nutíte do zaměstnání?

Primární snaha je dostat děti zase do školy. Je ultimátním cílem podporovat děti právě ve zvyšování kvalifikace, a i z dat vychází, že je to nejefektivnější a stát to má podporovat. Proto je důležité, že kolegové v krajích mají informace, kde jsou ještě volná místa v září na školách.

Takže byste doporučil dětem, které se nedostanou na střední školu, aby se přihlásily na úřady spíš dříve s tím, že jim dříve poradí, kde je ještě volno?

Jsem psycholog, myslím, že děti byly celý rok v obrovském stresu a opravdu si zaslouží volné léto. Rozhodně to není tak, že bych je hnal na úřad práce. Na druhou stranu kolem sebe vidím celou řadu rodin, kdy je ten stres z toho, že se nedostanou na školu, tak velký, že to kazí rodinnou atmosféru.

Pokud by měl být někdo ve stresu, protože neví, co ho v září čeká, tak rovnou říkám, že jsme připraveni takovým dětem hned nabídnout pomoc. Se 6416 osobami v segmentu mladých mezi 15 a 30 lety v současné době již pracujeme. Není to pro kolegy něco úplně nového.

Hodnotíte 6416 lidí jako vysoké číslo?

Čekali jsme polovinu. Čekali jsme, že úřad práce bude vnímaný jako „pracák“. Zájem oproti našemu odhadu je u mladých ze všech věkových skupin největší. Já z toho vlastně úplně překvapený nejsem. Kolegové chodí do škol a dělají kariérní poradenství. U mladých, kteří nemají zkušenost s komunistickým režimem, je přirozenější si nechat poradit od instituce, která tady od toho je.

Není strašidelné, že tolik dětí vlastně potřebuje pomoc?

Je to číslo za všechny mladé lidi. Nejsou to jen mladiství do 18 let, jsou tam všichni, kdo spadají jako cílová skupina do tohoto projektu, takže i mladí dospělí do třiceti let. A já bych byl rád, aby všichni vydělávali víc a naše poradenství jim v tom dokáže pomoc.

Jak vypadá práce poradců s dětmi, které se nedostaly na školu?

Kolegové dělají individuální poradenství. Setkávají se pravidelně s daným klientem a mapují, jaké jsou jeho schopnosti, dovednosti, a jak je do budoucna optimálně využít na trhu práce. Podle toho vybírají školu, která má ještě volno. Ale může se stát, že volno nebude, že jsou školy v daném regionu naplněné. To není žádná tragédie. Jsme připravení dětem pomoct vytvořit si plán B, když se nedostanu na žádnou školu. Jsou tam krásné věci: Jsou tam rekvalifikace, které děti využijí, i když se později na školu dostanou. Stále mohou najít dobře placenou brigádu a rekvalifikace jim k tomu může pomoct. Platí, že mladí lidé, kteří mají pracovní zkušenost například formou odborné praxe a školy, jsou později na pracovním trhu práce více žádaní.

Takže i patnáctileté děti, které nemají kvalifikaci, se mohou rekvalifikovat?

Jasně. Jsou pro ně k dispozici jak rekvalifikace, tak i digitální kurzy od renomovaných vzdělavatelů na portálu jsemvkurzu.cz. Samozřejmě je tam omezení, protože některé typy kurzů mohou ze zákona absolvovat až plnoleté osoby, například řidičák D tam nespadá, protože je až od 18 let. Zájem o jednotlivé kurzy ale mohou všichni konzultovat s poradci, kteří se na rekvalifikace specializují.

Zároveň máte u rekvalifikací uvedeno na webu, že pečlivě posuzujete účelnost zvolené rekvalifikace. Co to znamená u patnáctiletých dětí?

Síto je relativně velkorysé. Účelnost posuzujeme tak, že když člověk absolvoval stejný kurz nebo obor vystudoval, je otázka, jestli má stát vynakládat peníze na to samé. Nebo když je to v oblasti, kde není dostatek zájmu o danou kvalifikaci. Ale u dětí je to úplně jasné, tam je v absolutním zájmu státu do toho jít.

Aktuálně schvalujeme u rekvalifikací na e-shopu jsemvkurzu.cz přes 95 procent žádostí. Lidé se nemusí bát zamítnutí.

Takže říkáte, že když se děti nedostanou na školu, mohou si rok zaplnit proplacenými kurzy a brigádami?

Když se nedostanou na školu, stále to pro ně může být skvělý rok. Jsem hluboce přesvědčený, že to může být rok, který jim otevře oči, a dá se to udělat tak, že nepůjde o  promarněný čas. Rok strávený mimo akademický svět s odbornou praxí je smysluplný rok. Když se za rok bude mladý člověk vracet do školy, možná si bude i více vážit vzdělání. Když jsem já začal studovat gympl, vůbec jsem nevěděl, jak to vypadá v práci, to jsem pochopil, až když jsem začal každý den před školou roznášet noviny.

Když to popisujete celé pozitivně, zmínil jste se mi, že přijímačky letos prožíváte s dcerou. Nebude vám líto, pokud se na školu dostane, že neotestuje a neprožije tento plán B s úřadem práce?

Nad plánováním, co by se dělo, kdyby se na školu nedostala, jsme čas strávili. A myslím, že jí to dalo ten klid, že se na to i docela těšila a že pro ni to nebylo tak, že když se nedostane na školu, tak končí svět. Masáž ve školách, ale i v médiích rodičů a dětí byla mnohdy opravdu strašná. A v přijímačkách tak často rozhodoval stres a ne znalosti a dovednosti.

Bavíme se o mladých, kteří se nedostali na školy. To je ale jen část problému, ne? Podle všeho jde i o děti, které například kvůli sociálnímu vyloučení, nefunkčnímu zázemí, o žádnou školu zájem nejeví. Jak s nimi pracujete?

Jsou dvě úrovně, co se dá dělat. Je to osvětová práce ve školách. Někdy to je opravdu tak, že odpovědnost necítí tolik rodiče, a tak se snažíte ji vytvořit alespoň u těch mladých. A snažíte se jim vysvětlit, že jejich hodnota na trhu práce bude vyšší, když školu dodělají. A to výrazně. Dokážeme to vyčíslit na ukázkách konkrétních pozic, aby si to dokázali představit. To moji kolegové dělají.

Nejlépe to zafunguje, když se podaří děti nasměrovat na konkrétní školy zároveň s tím, že zaměstnavatelé v jejich oborech hledají zaměstnance – vědí, že se s nimi na trhu práce počítá. Aby tam nebyl kalkul rodiny, že děti rychle donutí jít do práce, aby měly příjem.

Dokážete tedy dětem nabídnout vizi, že když dochodí školu, budou mít práci a vydělají si lepší peníze?

Opravdu v mnoha regionech funguje spolupráce, kdy se děti hlásí na střední školu nebo učňák, kde už s nimi někdo počítá, že je zaměstná. Vracíme se k modelu provázání středních odborných škol a zaměstnavatelů a tato spolupráce je efektivní.

Projekt začal loni v červnu, máte už nějaké výsledky, kolik dětí se následně vrátilo do škol?

Na to je ještě brzo. První výsledky se projeví na podzim, kdy se skupina mladistvých, se kterými pracujeme, může vrátit do školy.

Už jsme se dotkli mladých z nefunkčních rodin. To jsme krok od dávek a jejich připravované revize. Napadá mě, nebude sloučení dávek pro úředníky představovat méně práce i v tom smyslu, že na rozdíl třeba od dnešního příspěvku na bydlení je výpočet natolik komplexní, že ho nikdo sám nezvládne a nikdo tak nebude rozporovat výpočet od úředníků?

Na přípravě digitalizace pracujeme. Dávka má jasná pravidla, systém ji bude počítat automaticky a bude mnohem transparentnější. Víc jsem teď řešil aktivační plán, co mají lidé absolvovat, aby se z chudoby dostali. Je pravda, že obrazovku, kde vysvětlujeme, jak dávka vyšla, jsem neviděl. Budu si to muset pohlídat, protože máte pravdu, je důležité, aby lidi vnímali, že je to správně spočítané a spravedlivé. Není technicky složité jednotlivému člověku vysvětlit, proč mu to vyšlo zrovna takhle. Ale pohlídat si to rozhodně musím.

Jak tedy vlastně bude vypadat zmíněný aktivační plán? Jak budete pobízet lidi, kteří jsou víc než šest měsíců na dávkách, aby začali pracovat?

Je to zatím jen v přípravě, to je potřeba říct. Představte si to tak, že v aktivačním plánu budou různé oblasti: Jestli si ten člověk hledá práci, jestli pracuje na své kvalifikaci, nebo i kvalita bydlení, zadluženost a jestli děti chodí do školy. Snažíme se, aby plán měl v každé této oblasti objektivně nastavené stupně, jak dobře, nebo špatně na tom člověk je. A abychom si vždycky za kvartál s daným člověkem řekli, zda se alespoň o jeden stupeň zlepšil.

Není úplně triviální to nastavit. Ale je to směr. Nemá to být tak, že úředník sedí proti vám a říká vám, jak jste na tom, ale že sedíme spolu vedle sebe, díváme se na situaci a plán řešíme.

Takže příjemci dávek budou vždycky hodnocení za tři měsíce podle toho, v čem se zlepšili?

Budeme chtít, aby se alespoň v jedné oblasti posunuli o jeden stupeň.

Třeba, že byli na pohovorech o práci? Nebo začali splácet dluhy?

Přesně. A to je ten jemný, ale pevný tlak, jak lidi z chudoby postupně dostávat. Zase se může stát, že vlivem vnějších okolností se v něčem propadnou, ale je tam logika objektivního, tvrdého plánu, na kterém společně s klientem pracujeme.

A co naopak okamžik, kdy klienti neplní aktivační plán? Co nastane?

Takový klient nepadne na nulu, ale na nižší úroveň.

V jaké chvíli tedy přijde ten pád na nižší úroveň?

Společně s klientem tvoříme dohodu, kam se má posunout, a snažíme se mu pomoct. Když se neposune, tak na omezené období klesne na nižší úroveň.

Takže když za tři měsíce není vidět posun, přichází propad v dávkách na další tři měsíce?

To je ta myšlenka. Ale zdůrazňuji, že nespadne na nulu. A myslím, že je to principiálně správně, motivací je lidi z chudoby dostat, aby nakonec dávky nepotřebovali.

Tento rok chci úřad dostat do kondice, stíhat lhůty a zlepšit se v umisťování lidí na trhu práce. Je to něco jako hygiena. A příští rok pro mě bude daleko větší priorita, aby se nám dařilo pomáhat lidem, aby vydělávali víc. A v dávkách se budu mnohem více dívat na to, jestli se nám daří dostávat lidi z nouze a tedy i z dávkového systému ven. Jak napsal psychoanalytik Sigmund Freud v knize Psychoanalýza konečná nekonečná: Cílem pomáhajícího je, aby ho klient nakonec nepotřeboval a byl na tom lépe.

Jak se připravujete na majetkový test, který má být také součástí revize dávek?

To aktuálně neřeším. Mým úkolem je připravit Úřad práce, aby zvládl superdávku kapacitně, potřebuje mnohem více poradenství. Na tom pracuji. Proto je pro mě aktivační plán hrozně důležitý. Je to hlavní nástroj, který budou mít poradci v ruce. To samotné nastavení dávek je věc legislativy, to je věc ministerstva.

Dobře. A co Praha? Připouštíte, že z pohledu rychlosti schvalování dávek zůstává v hlavním městě stále problém. Aktuálně i hledáte krajského ředitele pro hlavní město. Čekáte od něj, že to změní?

Problém v Praze opravdu máme, ale už se to zlepšuje. Chvíli mi trvalo, než jsem pochopil, co je hlavní problém Prahy. Chybí nám moc lidí, a koho nabereme, tak nám zase odejde. Rozhodl jsem o detašovaném pracovišti v Příbrami, kde jsme nabrali 20 lidí a už se to lepší.

Logika je, že v Příbrami za stejné peníze nabereme lidi do 14 dnů, zatímco v Praze nabereme lidi, nastoupí a zase odejdou. V Příbrami jsme relevantní zaměstnavatel pro pečující osoby. Máme flexibilní pracovní dobu, práci na náměstí a vlastně jistou práci. Je to lepší než dojíždět do Prahy, mít nejisté, zda zvládnu vyzvednout děti ze školky a jak obstarám kroužky.

Kouzlo detašovaného pracoviště je, že se chová jako Praha, má pražské razítko, a klient, když žádost podá digitálně, tak vůbec nepozná, že byl zpracován mimo Prahu, přitom se jeho žádost do Prahy ani nedostane.

Proč detašované pracoviště Příbram?

Máme tam krajskou pobočku. Máme tam dost prostoru, nemusíme si najímat nové a je tam dobrý trh práce. Čekám, že tam bude 40 lidí v detašovaném pracovišti určitě, ale podle mě i více.

Takže věříte, že to je recept, jak hlavní město zvládnout?

Věřím, že když pražské pobočky dostaneme ze spirály smrti, tak se nám i v Praze zlepší nábor. Nyní jsou pražské pobočky přetížené, nestíhají a jen, co se zaučí noví lidé, tak zase odejdou, věřím, že když se dostanou z této spirály smrti, tak se nám i zde zlepší nábor.