Válek o rakovině: Chodil jsem v andělíčku a brblal s pacienty. Jídlo chci změnit

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.

„Měl jsem spoustu času přemýšlet. Já vím, že to je klišé, že zdraví je to nejcennější, ale najednou jsem se zamýšlel nad tím, jestli budu moct ještě někdy běhat. Takže mě napadlo, jestli bych si ty priority neměl v hlavě přeskládat,“ říká v otevřeném rozhovoru ministr zdravotnictví Vlastimil Válek (TOP 09), jemuž loni na podzim lékaři diagnostikovali nádor prostaty. Tehdy tvrdil, že v časném stadiu.

Ministr následně podstoupil operaci, při níž mu lékaři karcinom odstranili. Nyní v rozhovoru pro Seznam Zprávy, který se uskutečnil v den třetího ročníku osvětové kampaně Poslanecké sněmovny proti rakovině, přiznal, že nádor byl v poměrně pokročilém stadiu. A také, jaké další zdravotní komplikace musel překonat. A co chce ještě stihnout změnit po zkušenosti v roli pacienta.

Jak se cítíte?

Ale jo, zlepšuje se to výrazně. Tipuju tak měsíc, dva a bude to úplně v pořádku. Začal jsem už běhat. Ale na kolo si ještě netroufnu.

Znamená to, že vám můžu pogratulovat k úspěšné léčbě?

Určitě ano. Ve čtvrtek mě čeká kontrolní PSA vyšetření (prostatický specifický antigen - pozn. red.) a uvidí se, jestli jsou hodnoty v normálu. Měl jsem negativní výsledek u uzlin, takže pravděpodobnost, že bude vše v pořádku, se blíží téměř sto procentům. Ale samozřejmě, jsem trochu nervózní.

Prý jste si nechal nedávno odstranit i rizikové znaménko…

No jasně, jak chodím pořád na různé akce, vždycky mě ukecají, abych se nechal vyšetřit. A já jsem měl na prsou velké znaménko, které se měnilo, takže mi řekli, že bych si měl zajít na kontrolu. Navíc mě udali paní primářce, se kterou se kamarádím, a ta mi volala a říkala: Vlastíku, okamžitě přijď, nebo tě přetrhnu. Ukázalo se, že moje znaménko se musí vyříznout. Bál jsem se, že to bude bolet, ale ani to nebolelo. Sundal jsem si košili, sako, a pak jel přednášet do Olomouce. Kdybych si to znaménko nenechal odstranit, vyvinul by se z něj melanom. A to by byl problém.

Když se vrátíme k rakovině prostaty, měl jste vlastně nějaké příznaky?

Ne, neměl.

Takže jste si řekl o vyšetření prostaty sám?

Šel jsem k mému kolegovi na prevenci a on mi řekl: Tak si ještě udělej PSA. A ono bylo vyšší. Když máte prostatu, tak může být PSA vyšší třeba kvůli zánětu prostaty nebo třeba proto, že jste jel na kole a ta prostata je zhmožděná. Říkal jsem si, že to je blbé, ale protože jezdím na kole a hodnoty nebyly tak vysoké, nemusí to být tak hrozné. Měl jsem naplánovaný standardní postup, kontrolu PSA u urologa. Problém byl, že jsem dostal akutní zánět slepého střeva a museli mi ho vzít. Všechno se tím posunulo.

Co se stalo pak?

Udělali mi kontrolní PSA a ono bylo o něco vyšší, takže bylo jasné, že musím jít na magnetickou rezonanci prostaty, a tam byl nalezen nádor, poměrně pokročilý. Ale nikde nebyla ložiska. Šel jsem na biopsii, a to celé trvalo asi od července do listopadu, kdy jsem podstoupil operaci. Nádor prostaty roste pomalu, takže tam měsíc nebo dva nehrají roli. Vzali mi pro jistotu také uzliny. Pak následovala rehabilitace, kterou mám doteď. Dostávám se zpátky do formy.

Na síti X jsem zachytila, že jste ale měl komplikaci, kterou jste jen komentoval: Už nejsem nejmladší. Co se stalo?

Po operacích, které jsem měl dvě, dostáváte injekce na ředění krve. Bohužel se stalo, že jsem měl trombózu žil na končetinách a plicní embolii. Levou plicnici jsem měl úplně ucpanou a pravou skoro. Prstýnek, který nosím, mě upozornil, že je prů*er.

Prstýnek?

Já nosím Oura Ring. Je tam nově software, který vám řekne, když je něco špatně. Objeví se tam parametry jako puls, tepová frekvence, částečně to měří i EKG. Vedeme teď velkou debatu, protože bych chtěl, aby děti s nadváhou měly takové chytré hodinky hrazené z fondu prevence od pojišťoven. Chceme tato inteligentní zařízení vtáhnout do hry, protože monitorují poměrně dost věcí.

Takže jste poznal, že je to vážné?

Začal jsem se zadýchávat do schodů, a protože jsem doktor, tak jsem si uvědomil, že to může být plicní embolie. Nakonec se to muselo řešit operačně. To se zavádí hadička přes žílu, srdce do plicních tepen, odkud se tromby vytahují. A to se dělá v lokální anestezii. Během toho byla sranda. Dělal to můj kolega, takže jsme se bavili o tom, jestli tohle ještě vytáhnout, nebo ne.

A vy jste chodil pravidelně na vyšetření prostaty?

Na vyšetření PSA jsem chodil pravidelně. Já jsem radiolog, takže musím chodit na preventivní prohlídky. Dokud jsem byl poslanec, tak jsem chodil. No a od té doby, co jsem ministr, tak jsem přestal mít na cokoliv čas.

Po tolika zdravotních problémech, říkal jste si, že musíte něco ve svém životě změnit?

Nic. Dokud jsem neměl po operaci, tak jsem neměnil nic. Teď musím měnit životní styl, protože rehabilituju.

Ptám se na to, jestli jste se zastavil a zamyslel se třeba nad tím, že budete muset udělat nějaké změny?

(směje se) No ono to úplně technicky nejde, když jste ministr a vicepremiér. A taky to byl hlavní problém a důvod, proč jsem dostal od kolegů sodu. Člověk by totiž měl na dva měsíce vypnout. Ale já jsem vypnul přes Vánoce na 14 dní. Kdybych asi šel na dva měsíce na neschopenku, tak bych zrehabilitoval rychleji. Možná kdybych ležel, žádná embolie se nestala, kdoví.

Jak jste na tom vlastně byl?

Po zákroku s prostatou jsem se cítil dobře.

Myslím tu embolii.

Byl jsem dušnej. Tady se ve Sněmovně dobíhá na hlasování. A já jsem vždycky předbíhal i mladší. A najednou mě předběhl docent Svoboda. A tak jsem si řekl, sakra. Chvíli jsem si myslel, že jsem slabý ještě po tom zákroku s prostatou. Ale bylo to jinak.

A co se vám honilo hlavou, když jste skončil znovu v nemocnici?

Tak samozřejmě manželka do mě hučela, kamarádi taky.

Co vám říkali?

To nechcete vědět.

Takže se potvrdilo, že lékař je nejhorší pacient, jak vy rád říkáte?

To ne. Tak to víte, že kdybych byl poslanec, tak bych na měsíc vypadl. Ale ta míra mé zodpovědnosti je velká. Vezměte si, jste lékař, máte službu, škrábe vás v krku. Jasně, bylo by správné jít to vyležet. Na druhou stranu víte, že tu službu někdo mít musí. Pak myslíte na ty pacienty. A to je těžký. My jsme prostě holt blbá generace, která si to bere. A já mám teď deset milionů pacientů.

Chápu. Na druhou stranu, někdo si může říct, jestli jdete dobrým příkladem jako ministr zdravotnictví.

Já jsem ale všechno dělal, rehabilitoval jsem, léky jsem bral, injekce jsem si píchal. Dělal jsem všechno, co se má. Mohl jsem si jít na několik měsíců lehnout, ale zkomplikoval bych tím řadě lidí život.

Vy jste někde napsal, že ocitnout se v roli pacienta byla velmi cenná zkušenost. V čem?

Tak je jasné, že první den jsem tam byl za profesora, byl jsem jejich kolega. Ale druhý a třetí den už jsem se stával pacientem, kterého už některý personál nezná. Chodíte po chodbě v andělíčku…

Vy jste chodil po chodbě v andělíčku?

Jasně. A brbláte s ostatními pacienty.

A co jste zachytil jako pacient?

Různé technické věci, které se týkají vybavení. Ale pak také to, jak se v nemocnici jí.

A jak vám chutnalo?

Moc, já jsem přes týden sám v Praze, a tak jsem byl rád, že si nemusím nic chystat. V Bohunicích a Motole se jedlo dobře, ale byl v tom tedy velký rozdíl. A právě proto jsem nařídil vrchnímu řediteli přes nemocnice, aby se udělal jasný pokyn ohledně stravování, aby si pacienti, kteří si chtějí nechat vozit meníčka, když už nemají dietu, aby to šlo.

Měl jste nějaký větší „aha“ moment, když jste se díval na celý systém z pohledu pacienta?

Největší aha moment jsem měl, když jsem se probudil v Bohunicích na chirurgii z narkózy a nade mnou stál vousatý chlap a říká mi: Já jsem vaše sestra. Tak jsem se lekl, jestli nemám poškozený mozek. Tady na kardiologii se o mě pak staralo několik mužů, to bylo perfektní.

Řekl jste si o něčem, tohle se musí fakt změnit?

Tak dobře mi zase nebylo, abych šel po nějakých detailech. Ale to jídlo určitě, to jo.

Jídlo se musí změnit?

Byl jsem třeba v nemocnici v Nymburce, kde to dělají skvěle. Chtěl bych do toho vtáhnout lidi jako pana Pohlreicha. Abychom tohle opravdu v nemocnicích posunuli.

Vy to říkáte tak diplomaticky. To vypadá, že vám moc nechutnalo.

Takhle bych to neformuloval. Ale dá se více zohlednit, že někteří mají celiakii, laktózovou intoleranci. A chtěl bych, aby šlo objednat jídlo zvenku.

Jak myslíte, že vás to lidsky změnilo, všechny ty zdravotní problémy?

Měl jsem spoustu času přemýšlet. Ve chvíli, kdy skončí akutní fáze, tak už jen ležíte a čekáte. Když už je vám líp…(dlouze se zamyslí) Já vím, že to je klišé, že zdraví je to nejcennější, ale najednou jsem se zamýšlel nad tím, jestli budu moct ještě někdy běhat. Takže mě napadlo, jestli bych si ty priority neměl v hlavě přeskládat, přece jen mám dva vnuky.

A přeskládal?

To taky časem zjistíte. Přeskládal.

Chtěl byste být znovu ministrem?

To uvidíte.