Článek
V Telči nedaleko Jihlavy dříve fungovaly tři ordinace praktických lékařů pro děti. Teď na celé pětitisícové město a okolí zůstala sama lékařka Eva Matoušková. Celý život mívala registrovaných zhruba 900 pacientů, teď jich má 1200 a k tomu ještě ukrajinské děti.
Žádala proto o přidělení rezidenčního místa, aby mohla vychovat svou nástupkyni, než odejde sama do důchodu. Jenže byla v první fázi odmítnuta. Nebyla sama, stejně tak dopadla i další kolegyně z Vysočiny.
„Naše obec s rozšířenou působností je na seznamu takzvaných preferovaných oblastí Všeobecné zdravotní pojišťovny, tedy míst s omezenou dostupností péče. Moje překvapení, že ani za těchto okolností nebylo žádosti o rezidenční místo vyhověno, bylo tedy velké,“ popsala Matoušková Seznam Zprávám s tím, že se už dříve dopisem obrátila také na ministra zdravotnictví Vlastimila Válka (TOP 09).
„Navíc jsem později zjistila, že pro celý kraj Vysočina bylo z pěti žádostí přiděleno jediné rezidenční místo, a to nemocnici v Pelhřimově,“ dodává. Místo nakonec dostala zpětně jen díky tomu, že ho původní úspěšný žadatel neobsadil. Zároveň ale ze začátku musela hradit náklady na vzdělávání nové kolegyně ze svého.
Sama Matoušková je přitom zástupkyní Sdružení praktických lékařů pro děti a dorost pro Kraj Vysočina. Má tak přehled, jak se péče stává rok od roku nedostupnější. Z čísel, která má k dispozici, vychází, že ještě v roce 2017 bylo v okrese Jihlava 21 praxí, na začátku letošního roku už jen 15. Další lékařka pak odejde ke konci letošního roku.
Ministr zdravotnictví Vlastimil Válek přitom na začátku roku uklidňoval, že právě na místa, kde je péče nedostupná, ministerstvo upne nejen pozornost, ale hlavně finance.
„Po dohodě s Radou poskytovatelů a odbornými společnostmi jsme zohlednili parametr dostupnosti jako hlavní kritérium přidělování rezidenčních míst. Jinými slovy, přestal jsem přidělovat rezidenční místa oddělením ve fakultních nemocnicích a začal jsem je přidělovat tam, kde je největší nedostatek,“ řekl ministr v únoru při sněmovních interpelacích.
Rezidenční místa pro nemocnice a Prahu
Dohromady 19 z letos přidělovaných míst ale ve fakultních nemocnicích stejně skončilo, s 14 ostatními nemocnicemi je to dohromady necelá polovina rezidentů z celkových 70 podpořených.
„Rezidenční místa, která jsou financovaná z veřejných zdrojů, by měla být podporovaná v místech, kde je péče opravdu nedostatková,“ je přesvědčená předsedkyně Sdružení praktických lékařů Ilona Hülleová.
Celkově byli nejúspěšnější žadatelé z Prahy. Připadlo na ně celkem 22 míst. Naopak pro Karlovarský a Ústecký kraj, kde je kritický nedostatek dětských praktiků, vyšla dohromady jen tři místa. Ministerstvo zdravotnictví ale doplňuje, že v Karlovarském kraji byli jen dva žadatelé, v obou případech nemocnice.
„I v případě, kdy je příjemcem rezidenčního místa nemocnice, jde o podporu vzdělávání lékaře pro výkon povolání v primární péči a velká část vzdělávání se odehrává v ordinaci PLDD (praktika pro děti, pozn. red.), a to bez ohledu na to, zda jde o ordinaci příjemce dotace (např. nemocnice) nebo smluvní zařízení,“ uvedl v odpovědi pro Seznam Zprávy mluvčí Ministerstva zdravotnictví Ondřej Jakob.
Jak mluvčí na příkladu Karlovarského kraje ilustruje, pokud by se rezidenční místa měla přidělovat pouze ambulantním zařízením, nezískal by kraj žádného rezidenta.
„I to je důkazem toho, že jde o skutečně velmi komplexní záležitost, ve které je nutné zohledňovat mnoho aspektů. Často je ale tato problematika předmětem zjednodušených výkladů typu „Polovinu rezidenčních míst dostaly nemocnice“,“ dodává Jakob.
Nepovedlo se to, říká expertka ministerstva
Jak je ale možné, že alespoň nebyla zvýhodněna místa, kde je dětských praktiků nedostatek, ať už by rezident sloužil třeba v nemocnici? Seznam Zprávy se mimo jiné na to ptaly předsedy akreditační komise Jana Lebla. Odborná skupina funguje jako podpůrný orgán ministerstva pro přidělování rezidenční míst.
„Po zkušenostech z roku 2023, kdy 23 z 80 míst nakonec zůstalo nevyužito a prostředky propadly, jsme pro rok 2024 kromě jiných kritérií navrhli ministrovi zdravotnictví jako nové kritérium předběžnou dohodu žadatele o rezidenční místo s budoucím mladým lékařem, že na rezidenční místo nastoupí. To se ukázalo jako mimořádně šťastné,“ vysvětluje postup akreditační komise Lebl, že se díky tomu míří ke 100procentní obsazenosti míst.
Podle vedoucí oddělení vědy, výzkumu a dotací na vzdělávání Ministerstva zdravotnictví Olgy Laaksonen se ale letošní rozdělování rezidenčních míst nepovedlo. Popsala to na sněmovním zdravotním výboru na začátku listopadu.
Podle ní měla akreditační komise na základě dat Všeobecné zdravotní pojišťovny a Ústavu zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS) rozdělit Česko do několika skupin podle míry nedostupnosti pediatrické péče. Jenže komise došla k závěru, že kritická je situace všude stejně.
Paradoxně se tak Praha dostala do stejné skupiny jako třeba příhraniční regiony, kde se naprosto nedaří nahrazovat pediatry odcházející do důchodu.
„My jsme se z toho poučili. Pokud něco takového nastane v příštím roce, tak určitě budeme trvat na tom, aby nám akreditační komise opravdu nějakým způsobem rozdělila Českou republiku podle nějaké škály, jak je to kde strašné,“ doplnila Laaksonen.
S tím ale nesouhlasí zase předseda akreditační komise Lebl. Podle něj je problematické, jak se k lokalitám ohrožených dostupností pediatrické péče přistupuje.
„Někteří aktivisté stále používají pojem „regiony s omezenou (nikoliv nedostupnou) péčí“. Podle map regionů ČR, které vycházejí z dat ÚZIS, je omezená dostupnost primární pediatrické péče celoplošně na území ČR, například i v Praze,“ vysvětluje Lebl.
Zároveň dodává, že místo, kde se pediatr vzdělává, se mylně zaměňuje za místo, kde bude také pediatr dále působit. Tedy, že nutně podpora rezidentů v konkrétních ordinacích nemusí znamenat, že tam také lékař do budoucna zůstane.
„Absolvent vzdělávání v pediatrii v nemocnici v Jihlavě bude skvělým budoucím pediatrem například v Třešti nebo v Nové Včelnici,“ doplňuje Lebl.
To naopak rozporuje Sdružení praktických lékařů pro děti a dorost.
„Propustnost dětských lékařů z nemocnic zpátky do terénu nefunguje,“ varuje Hülleová.
180 tisíc dětí bez pediatra
Ministerstvo zdravotnictví plánuje pro příští rok ještě jednu změnu. Zvýhodnění mají být žadatelé, kde se lékaři budou zaučovat nejdelší možnou dobu v ordinaci. Oproti letošním 12 měsícům, to bude dvojnásobek.
S novelou vzdělávání ale nesouhlasí Česká pediatrická společnost. Pokud si má podle jejích zástupců péče udržet kvalitu, musí mladí lékaři získávat praktické zkušenosti zejména v nemocnicích.
„Ti, kteří se po kmeni připravují na atestaci pouze v ambulancích primární péče, nezískají zkušenost z práce na jednotkách intenzivní péče, specializovaných odděleních či novorozeneckých pracovištích,“ má jasno Jiří Bronský, předseda České pediatrické společnosti.
Nehledě na trvající spory mezi pediatry z nemocnic a z terénu ale zůstává faktem, že dostupnost péče dětských lékařů se stále zhoršuje. Podle dat Ústavu zdravotnických informací a statistiky nemá 180 tisíc dětí svého ošetřujícího lékaře.
