Článek
„Hlavním cílem je posílení ústavní ochrany životního prostředí s důrazem na šetrné využívání vody a půdy jakožto přírodních zdrojů, které jsou nejvíce zasaženy změnou klimatu a na které jsou současně navázány ostatní složky životního prostředí,“ popsala Seznam Zprávám mluvčí Ministerstva životního prostředí (MŽP) Dominika Pospíšilová.
Návrh ústavního zákona podle ní vychází z programového prohlášení vlády. Kabinet premiéra Petra Fialy (ODS) by ho měl projednat v průběhu ledna, ke změně Ústavy se ale v připomínkovém řízení postavilo kriticky hned několik státních institucí.
Jednou z hlavních výtek je, že dostatečnou ochranu vody, půdy, ale i dalších prvků životního prostředí, zaručuje už současné znění Ústavy.
Proti se postavil třeba Nejvyšší soud. „Předně lze uvést, že navrhovaná změna se jeví jako zcela zbytečná. Věcně danou problematiku nijak neřeší, nerozvíjí a nepřináší nic nového. Ochrana půdy i vody je jednoznačně zaručena již nyní stávajícím textem,“ uvedl s odkazem na článek 7 Ústavy, jenž praví, že „stát dbá o šetrné využívání přírodních zdrojů a ochranu přírodního bohatství“.
„Mám za to, že existují daleko podstatnější záležitosti, jimž by měly orgány veřejné moci v této době věnovat pozornost,“ vyjádřil se pak k návrhu Robert Waltr, předseda senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu.
Z pražského magistrátu přišlo zamítavé stanovisko, že „obsah nového znění ustanovení zůstává stejný, jde pouze o formulační změnu“.
Odpůrci návrhu také tvrdí, že ke změnám v tak důležitém právním dokumentu by se mělo přistupovat jen v nejnutnějších případech.
Stalo se tak například před vstupem do NATO či EU, naposledy pak v roce 2013, kdy nový ústavní zákon omezil imunitu poslanců, senátorů a soudců Ústavního soudu jen na dobu jejich mandátu.
Potřeba aktualizovat
Byť návrh vychází z programového prohlášení vlády, nezamlouvá se ani některým ministerstvům.
„Pouhá proklamativní gesta, jako je navržená ústavní úprava, nejen že ochraně životního prostředí neprospějí, ale mají potenciálně dokonce opačný efekt, když nabourávají celistvý systém ústavní ochrany životního prostředí způsobem parciálním, nejasně odůvodněným a formulovaným,“ vyjádřilo se v připomínce Ministerstvo financí.
Resort školství pak v připomínkovém řízení poukázal na to, že velmi podobný návrh předložil nynější ministr životního prostředí Marian Jurečka (KDU-ČSL) společně s dalšími poslanci už v roce 2019.
MŽP návrh hájí tím, že v době přijetí Ústavy před 30 lety nebylo možné předvídat současné dramatické úbytky vodních zdrojů, úrodné půdy nebo rozsah klimatické změny. Na tom, že proto je potřeba Ústavu aktualizovat, trvá.
„Požadavek na ústavní ochranu vody je celospolečenským požadavkem a plyne rovněž z programového prohlášení vlády. Ústava představuje základ právního řádu a základ pro přijímání dalších právních předpisů, koncepcí či jiných materiálů a opatření,“ uvedla mluvčí Pospíšilová.
Druhořadé přírodní zdroje
Část státních institucí sice s důležitostí ochrany vody a půdy souhlasí, má ale obavy z nadřazení těchto částí životního prostředí nad jiné. Upozaděno by tak mohlo být třeba ovzduší, ale i další, méně známé, přírodní zdroje.
„Navrhovaná úprava rovněž vyvolává riziko, že ostatní přírodní zdroje, včetně např. rádiového spektra, budou považovány za jakési druhořadé v Ústavě nevyjmenované přírodní zdroje, přičemž některými subjekty může být dokonce zpochybňována jejich ústavní ochrana jako taková,“ připojil svoji výtku Český telekomunikační úřad.
Podle MŽP není cílem změny Ústavy vytvořit hierarchii přírodních zdrojů, ale pouze pomoci těm nejohroženějším. „Ochranu všech složek životního prostředí je třeba i nadále pojímat komplexně – s tímto principem je náš návrh plně v souladu,“ odpověděla Seznam Zprávám Pospíšilová.
Připomínky bude ministerstvo v nejbližší době projednávat a předpokládá, že návrh nového ústavního zákona předloží vládě ke schválení ještě v lednu. Jeho účinnost je navržena k 1. červenci 2023.
Na změnu Ústavy jsou potřeba hlasy alespoň tří pětin všech poslanců a následně tří pětin senátorů přítomných na schvalovacím zasedání. Pokud vládní pětikoalice nesežene hlasy z řad opozice, na prosazení v dolní komoře Parlamentu momentálně nemá sílu.
