Článek
Tuzemští vinaři se dál brání zdanění tichých vín. Na úterní jednání meziresortní pracovní skupiny přišli s návrhem na zavedení minimální ceny ethanolu ve víně. Chtějí tak oslabit levnou zahraniční konkurenci.
Navrhovaná změna podle nich zatočí s levnými nekvalitními víny a přinese do rozpočtu větší výnosy z DPH. Zároveň ale přiznávají, že reálná čísla s dopady teprve musejí doložit.
„Máme za domácí úkol sednout si se zástupci Ministerstva financí,“ říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy prezident Svazu vinařů Martin Chlad.
Zdůrazňuje, že zdanění tichých vín je pro lidi v oboru nadále neakceptovatelné, a to i v době stávek učitelů či lékařů. „Chceme přistupovat k věcem ‚Padni, komu padni‘ a živit myšlenku neokomunismu, tedy všem stejně?“ ptá se.
Odvrátili jste zdanění tichých vín a máte případně jasno na jak dlouho?
Ne. Rozdělil bych to na dvě věci. V konsolidačním balíčku sice zdanění tichých vín není, ale debatu jsme neodvrátili. Ministerstvo financí nadále navrhuje zavedení daně, byť ve čtyřech variantách s různými sazbami. Dál jsme kategoricky proti za stávajících okolností. Jen jsme přidali jeden návrh navíc, který by problematiku mohl řešit.
Přicházíte s návrhem na minimální cenu ethanolu ve víně, což by znamenalo třeba konec levných krabicových vín. Jak to podle vás promění trh s alkoholem v Česku?
Je evidentní, že by to nemělo negativní vliv na příjmy do rozpočtu. Se zdražením nejlevnějšího alkoholu se bavíme o nových příjmech na straně DPH.
Eliminovali bychom i nejrizikovější skupinu spotřebitelů, která se potýká s nejlevnějším alkoholem. Byla by od něj systémově odstavená. Takže zohledňujeme i zdravotnické aspekty. Chceme mít co dočinění s kulturním pitím a vínem jako kvalitní potravinou.
Kolik má podle vás tedy stát nejlevnější litr vína?
Nechali jsme Mendelovu univerzitu spočítat různé ekvivalenty s minimální cenou například 60, 70 nebo 80 korun za litr vína a co by to znamenalo pro jiné komodity. Také záleží, jestli se budeme bavit o navýšení výrobní ceny, nebo té výsledné na krámu. Nechceme házet hausnumera, musí to být předmětem další debaty.
Zmiňoval jste, že se dovážejí některá vína i za pár eurocentů. Komu tedy půjde výnos, pokud se víno bude prodávat mnohem dráž?
Tuto otázku musí expertní tým vydefinovat, abychom na začátku institutem minimální ceny vyeliminovali vstup suroviny sem.
Máte nějak fakticky podložené, že navýšení minimální ceny přinese do státního rozpočtu peníze navíc?
Máme za domácí úkol sednout si s Ministerstvem financí a začneme řešit nezbytné legislativní kroky, stejně jako konkrétní dopady. Máme čísla z Irska a Skotska, kde minimální ceny zavedli. Aplikací na náš trh se budeme zabývat v nejbližším měsíci.
A jak se tyto změny projevily v Irsku či Skotsku?
Bavíme se v řádech jednotek či nižších desítek procent, co se týče patologických jevů, snížení hospitalizací, nehodovosti.
„Eliminujeme patologické jevy“
Chápu správně, že zavedení minimální ceny za ethanol ve víně reálně sníží třeba množství nehod způsobených alkoholem?
Když dneska někdo sedí před hlavním nádražím a s odpuštěním chlastá alkohol za 35 korun a nově jej tak levně nekoupí, logicky to na straně státu eliminuje patologické efekty. A ty se ve zmíněných zemích snižují.
Oťukávali jste si návrh třeba u pivovarů nebo výrobců tvrdého alkoholu? Je prosaditelný?
Jsme průběžně v kontaktu. Nicméně s kůží na trh jdeme s komoditou vína. Chceme, aby se na základě toho udělaly propočty a potřebné zákonné kroky. Logicky by pak k tomu musel být přizván i zbytek sektoru.
Nemohou kritici namítat, že podobnými úvahami jen oddalujte zdanění tichých vín?
Pokud nebude zdanění vína řešené na evropské úrovni, tak o tom nechceme debatovat teď, ani za rok, ani za 10 let. Náš návrh myslíme vážně, což dokládáme i dalšími plány na lepší transparentnost trhu.
Ministerstvo financí oproti tomu navrhuje čtyři varianty s různými sazbami spotřební daně na tichá vína. Žádná z možností pro vás není přijatelná?
Ne a není to teď o výši sazby. Z hlediska evropské legislativy mohou být uplatněné jen dvě sazby – ta hlavní a pak druhá, která nemůže být níž než na polovině té hlavní. Náš vinařský trh na implementaci není připravený. Máme 13 337 vinařských subjektů. Dneska mluvíme o 27 kontrolujících celních. Když pak někdo mluví o efektivních kontrolách a útlumu šedého trhu, je to nereálné. Pokud by chtěl zdanění někdo prosadit, jen prohloubí netransparentnost našeho trhu.
Dopadová studie
Ohledně zdanění se opíráte o argumenty z nové dopadové studie, kterou si nechala pracovní skupina vypracovat. Dokument říká, že by zdanění státní kase přineslo jen 1,45 miliardy korun navíc. Ministerstvo financí na základě údajů od Národní ekonomické rady dříve zmiňovalo více než čtyři miliardy. Jak vznikl ten rozpor?
To je až úsměvné. Na začátku NERV připravoval pracovní podklad na vládu. K miliardám došli lineárním součinem spotřeby vína a navržené sazby spotřební daně. To je ale nesmysl. Logicky se musí počítat s nějakým dopadem opatření na konzumaci. Už dneska se vinařský trh propadá o deset procent. Ani to výchozí číslo už není objektivní. NERV věděl, že je potřeba dopočítat faktory, které tu částku budou logicky snižovat.
Dopadová studie například tvrdí, že by zavedení spotřební daně snížilo spotřebu českých vín o čtvrtinu. Z čeho toto číslo vychází?
Chci rozptýlit námitky kritiků, kteří říkají, že si vinaři zadali studii s výsledky. Dělalo ji několik renomovaných agentur. Už jen proto, na čí stůl dokument míří, si žádná firma nedovolí hazardovat se svým jménem. Relevance je vysoká.
Nicméně studie zmiňuje konkrétní negativní dopady zdanění na výběr DPH, snížení odvodů za zaměstnance, rozbujení černého trhu, vše vyjádřené čísly. Jak k těmto odhadům došla?
Primárně využívali Eurostat, Český statistický úřad, Ministerstvo financí a data celníků. Výzkumná agentura Focus používala dotazníkové šetření, které mají formované už 20 let i na segment vína. Respondenty bylo tisíc konzumentů vína napříč spotřebitelskou strukturou. Postihy dovnitř vinařského sektoru byly mapované na skupině 350 vinařů.
Je šťastné hájit nezdanění vína v době stávek učitelů či chystaných protestů zdravotníků?
Chceme přistupovat k věcem „Padni, komu padni“ a živit myšlenku neokomunismu, tedy všem stejně? Ty obory mají rozdílné podmínky. Speciální vinařská legislativa má přes 600 stran. Pivařské a lihovarnická v řádu desítek stran. Z logiky věci platí disproporce, proč to náš obor nemá tak jednoduché. Máme celou řadu dalších odvodů a plateb, které jiné obory neřeší.
Jen proto, že konsolidační balíček představuje určité nepřijatelnosti pro jiný obor, nesetnete přece bez opodstatnění jinou oblast. Chci zdůraznit, že jsme představitelé prvovýroby. Tam se rodí peníze. Jestli prvovýrobu zparalyzujeme, pak budou chybět systémové peníze na učitele nebo úředníky.
Zdanění odmítáte, zároveň zmiňujete nutné úpravy vinařského zákona. Co je potřeba v zákoně změnit?
Hlavně velmi dobře vydefinovat, kdo je tuzemský producent, pěstitel. Jsme vystaveni dvoutřetinovému tlaku dovozu. Je stále intenzivnější. Každými úvahami jako spotřební daň dochází k poškození tuzemských vinařů. Potřebujeme nejdřív narovnat trh. Třeba Francie jako vinařský stát má jasně nastaveno, kdo je producent a tudíž plátce spotřební daně. Mají výborně ošetřený systém výběru, ale i kontroly a penalizace, která je v jistém okamžiku existenční. Musíme to u nás vyřešit novelou zákona.
Od vinařů slýchám, že kvůli nezdanění se na ně snesla kritika běžných lidí. Nepoštváváte si nezdaněním proti sobě spotřebitele?
Tři čtvrtě roku se to do nějaké míry děje. Nemáme média na ovlivňování veřejnosti. Spousta neodborných intervencí nebo článků šla jen po povrchu. Nezbylo nám než trpělivě vést odbornou debatu. To, že spotřebiteli nejdeme populisticky na ruku, jen dokládá, že to myslíme vážně.