Města se musí izolovat. Jak začne hořet, není cesty zpět, říká architektka

Plameny ve slunném americkém městě sežehly minimálně 150 kilometrů čtverečních. Podle architektky Kateřiny Eklové se na takto extrémní podmínky připravit prakticky nelze.

„Klíčová je práce s vodou v krajině,“ vysvětluje Eklová, která je expertkou na udržitelnost budov a vzdělává architekty o udržitelné architektuře. Extrémním horkům se v posledních letech nevyhýbá ani Evropa. Vhodnými opatřeními lze požárům ve městech předejít.

Požáry v Los Angeles zasáhly obrovskou plochu a ničí tisíce budov. Dá se na takovou katastrofu města připravit?

Kalifornie je suchá země, pokud se rozhodneme stavět města v takto suchých oblastech, tak zkrátka musíme počítat s rizikem požáru. Ve chvíli, kdy kvůli změnám klimatu takových oblastí přibývá, je otázkou, jestli budou takto suché oblasti do budoucna vůbec obyvatelné.

Co se dá v takto suchých oblastech dělat pro to, aby obyvatelné byly?

Klíčová je práce s vodou v krajině. Pokud jsou některé oblasti vysušené a je jasné, že už tam nic neporoste, je potřeba k nim přistupovat jinak. Známe to například z Chorvatska nebo z jiných států Středomoří, kde se v některých místech už ani nepočítá s tím, že by vegetace byla dostatečně zelená, ale počítá se s tím, že tyto porosty vždy přes léto vyschnou.

Potom musí být dostatečně dobře odizolované od města. Řeší se třeba to, že suché, často stepní porosty, už se nedostávají k městu tak blízko, ale jsou odděleny například zeleným parkem, vodními kanály nebo jinými prvky. Můžou být odděleny i silnicemi, železnicemi a jinými inženýrskými strukturami, zkrátka tak, aby ta vyschlá zeleň nedošla až k městu, protože v tu chvíli, jakmile to začne hořet, tak už není cesty zpět a jakýkoliv jiný architektonický návrh to nevyřeší.

Záběry z Kalifornie jsou pro laika často nad rámec chápání, jak je například možné, že sídla za stovky milionů korun doslova „lehla popelem“ a nic z nich nezbylo? Neexistují u takových domů nějaké architektonické prvky, které by alespoň část stavby zachránily?

Síla přírody a požáru je neuvěřitelná a v těch obrovských kilometrech čtverečních, které jsou zasaženy, podlehne úplně všechno - bez ohledu na to, jestli je to dřevo, které je logicky hořlavé, anebo jestli jsou to třeba nějaké betonové, cihelné nebo ocelové konstrukce.

V USA se běžně staví rodinné domy z lehkých dřevěných konstrukcí, ty samozřejmě shoří o něco rychleji, ale v případě, že hoří celá čtvrť, tak nakonec ani cihlový nebo betonový dům zkáze neujde. I kdyby náhodou zůstala nějaká nosná konstrukce, stejně už není možné takový dům jednoduše zrekonstruovat a začít znovu používat.

My musíme zařídit, aby ten požár vlastně v takové obrovské velikosti vůbec nevzniknul a vůbec se do té čtvrti nedostal.

Z jakých materiálů by se mělo stavět v zemích, které jsou zasaženy extrémními výkyvy počasí? Které materiály jsou naopak na takové výkyvy nejvíce náchylné?

První, co každého napadne, je, že dřevo je hořlavé, tím pádem se nezdá jako dobrý nápad z něj v takových místech stavět. Nicméně ani to, že postavíme dům například z betonu místo ze dřeva, nezajistí, že budova nebude hořet, protože i na beton se typicky dává tepelná izolace, například z polystyrenu. Ve chvíli, kdy chytne, hoří ještě mnohem lépe než dřevo.

Masivní dřevo má naopak velmi dobré požární vlastnosti, například v České republice jsou požadavky na ty konstrukce takové, že dřevo nevzplane jako sirka, ale opravdu vydrží odolávat plamenům dlouho. Je to srovnatelné například i s nějakými jinými konstrukcemi z betonu, ze dřeva, z ocele a podobně.

Extrémní výkyvy teplot pozorujeme po celém světě stále častěji. Jak to ovlivňuje práci architektů?

Počítáme s tím. Počítá s tím ostatně i Evropská unie, která nařizuje státům, aby měly adaptační strategie, tedy že se budou navrhovat města i budovy a vůbec celá krajina tak, aby se rizika požáru, ale také sucha a vysokých teplot, co nejvíce snižovala. Při navrhování staveb by se mělo co nejvíce spolupracovat také s krajináři, abychom se vyhnuli tomu, co se nyní bohužel děje v Kalifornii.

Jak jsme na tom u nás v Česku?

Veřejný sektor můžu pochválit, města i obce se často snaží adaptační strategii připravovat. U nás hodně pracujeme s prvky modrozelené infrastruktury - modrá je voda, zelená ostatní příroda. Protože v Česku zatím není sucho tak obrovské jako v Kalifornii, tak modrozelená infrastruktura velmi efektivně brání vysychání krajiny, vysychání města, vysychání vegetace a tím pádem i požárům.

Můžete uvést příklad dobré modrozelené infrastruktury?

Napadá mě třeba park Zdeňka Kopala v Litomyšli. Tam jsou velmi dobře vyřešené prvky zabraňující povodním, se kterými u nás máme větší problémy než s požáry, a infrastruktura se víc připravuje na ničivou vodu než oheň.

Troufnu si odhadnout, že v řádu nižších desítek let u nás i požáry nebudou jenom náhodné, ojedinělé případy jako požár v Českém Švýcarsku, ale že se budou týkat víc sídel v České republice. A na to myslí právě adaptační strategie.