Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Výdejních boxů v tuzemských ulicích prudce přibývá a radnice musí čím dál častěji řešit stížnosti nejen na jejich podobu, ale například i na nevhodné, až nebezpečné umístění. Ačkoliv boxy lze brát jako přínosnou službu pro lidi, mnohdy stojí u rušných ulic, často nemají vlastní parkovací místa a lidé zastavováním u nich komplikují dopravu.
Ministerstvo průmyslu a obchodu tyto objekty označilo loni v prosinci za provozovny. Problematika tak fakticky spadá do agendy obcí a měst, které si podle stanoviska resortu mohou nastavit vlastní pravidla prostřednictvím svého tržního řádu. Ministerstvo pro místní rozvoj pak jen potvrdilo, že výdejní boxy nemají charakter stavby čili nepodléhají kontrole stavebního úřadu.
První města již začínají do zmiňovaných tržních řádů vsouvat konkrétní předpisy, které určí například ulice, kde smí, nebo naopak nesmí boxy stát. Kvůli zmírnění takzvaného světelného či vizuálního smogu budou mluvit i do jejich osvětlení či vzhledu – mohou tedy například stanovit barevnost, která bude přívětivější pro okolní prostředí.
Některé radnice se zapojily do projektu Naše kultivovaná města a svůj postup koordinují. Cílem je vytvořit jednotnou metodiku, která bude použitelná univerzálně.
Obce a města tak dostávají poměrně silný regulativní nástroj. Nicméně ten nebude fungovat zpětně. Na již stojící boxy se tak nová pravidla vztahovat nebudou. I proto radnice zatím s jakoukoliv medializací otálejí. Obávají se, že firmy využijí „přechodného“ období, než tržní řády začnou platit.
Otázka komunikace
Někde však podle představitelů obcí narážejí ještě na jeden zádrhel, který bude potřeba prolomit. Některé firmy nemají s úřady zavedené komunikační kanály a v podstatě ani nejsou na vzájemnou komunikaci zvyklé, protože si často vystačí domluvou se soukromými majiteli pozemků, na nichž boxy stojí.
„Přepravní společnosti nejsou připravené na vzájemný dialog s obcemi, z naší zkušenosti personálně nemají nikoho, kdo by se tomuto přístupu k obcím věnoval. Zároveň byly společnosti naší ochotou spolupracovat často překvapené, protože se často setkávají s odmítnutím spolupráce a boxy pak tlačí na pozemky soukromníků,“ popsala například Zuzana Šrůmová, místostarostka městečka Roztoky, které se rozprostírá bezprostředně za severní hranicí Prahy.
Na nepříliš aktivní komunikaci přepravních společností upozorňuje i Sdružení místních samospráv například v kontextu rušení zásilkových boxů společnosti Zásilkovna v některých menších obcích. „I ředitel společnosti nám potvrdil, že stahování boxů není v mnoha případech dobře komunikováno,“ potvrdila předsedkyně sdružení a poslankyně za STAN Eliška Olšáková.
Nicméně například přepravní společnost PPL komunikaci s obcemi za problematickou nepovažuje. „V PPL máme tým několika specialistů, kteří řeší spolupráci jak s obcemi či městy, tak se soukromými vlastníky pozemků. Za PPL se velmi rádi zúčastníme diskuzí mezi jednotlivými zainteresovanými stranami a věříme, že se nám společně podaří najít takové řešení, se kterým budou spokojena města a obce, zákazníci i balíkoví přepravci,“ řekla mluvčí společnosti Michaela Tůmová.
Bez regulací
Ministerstvo průmyslu a obchodu už v loňském prosinci výdejní boxy označilo za provozovny, protože se v nich uskutečňuje finální fáze nákupu, podobně jako například na tržišti. Jednotlivé obce tak mohou umisťování boxů regulovat například tržním řádem. Rozhodování tedy ministerstvo přenechalo obcím.
Konkrétnější regulace nepřineslo ani Ministerstvo pro místní rozvoj, podle kterého boxy nelze považovat za stavbu a nepodléhají tím pádem posuzování podle stavebního zákona.
Tůmová zmiňuje také to, že umístění a instalace boxu na pozemku obce či města standardně podléhají schválení ze strany zastupitelstva. „Zastupitelstvo následně na dobu 14 dní vyvěsí záměr o umístění výdejního boxu na tamější úřední desku, aby měli občané možnost vyjádřit svůj případný nesouhlas. Pokud se tak nestane, je možné podepsat smlouvu o pronájmu lokality a umístění boxu,“ popsala.
Boxy na soukromých pozemcích ovšem obec schvalovat nemusí, smí pouze tržním řádem vymezit místa, kde mohou přibýt nové.
Podobně práci s obcemi hodnotí i Alza. „Spolupráce s obcemi a vlastníky pozemků obvykle probíhá hladce a je pro nás klíčová. Samosprávy a další partneři často rádi spolupracují, protože naše boxy mohou nabídnout občanům pohodlné a dostupné řešení pro doručování zásilek,“ uvedla PR manažerka Alzy Eliška Čeřovská. Mimo jiné společnost už přizpůsobuje boxy i požadavkům obcí. Například v brněnské části Komín vytvořil místní grafik Tomáš Svoboda design, který zapadá do okolního prostředí.
Probíhající diskuzi zmiňuje i společnost Zásilkovna. „V tuto chvíli aktivně jednáme s obcemi o umisťování boxů na veřejné pozemky. Současně ale otevíráme širší diskuzi i se Svazem místních samospráv, velkými městy, městskými částmi a dalšími městskými organizacemi. Naším cílem není jen rozšiřovat síť boxů, ale vést dlouhodobý dialog o tom, jak přispět ke zlepšení kvality veřejného prostoru,“ popsala mluvčí Zásilkovny Tereza Kotková.
Hledání řešení
Univerzální řešení se pokouší najít již zmiňovaný spolek Naše kultivovaná města, který se snaží spojit odborníky, samosprávu a všechny související strany a vytvořit vzor, kterým by se mohly řídit obce po celé republice. „Cílem je, aby boxy nestály na schodech, v bahně, na místech, kde není dostatek parkování. Teď soukromníci dávají boxy prakticky kamkoliv, i když logistici a dopravní experti vědí, že to tak být nemůže,“ vysvětlila designérka Veronika Rút, která stojí v čele spolku.
Spolek hledá řešení na popud samotných obcí a měst, v důsledku ale půjde jen o doporučení, které nebude ani pro zapojené obce, ani pro ty ostatní jakkoliv závazné. „Bylo by lepší, kdyby to vyřešila ministerstva jednotně a v každém městě tím pádem nebyl jiný předpis,“ řekla Rút.
Bez zásahu ministerstva mají podle ní problém se dohodnout i samotné přepravní společnosti. „Je to byznys, takže firmy si navzájem nedají přednost. Musí tak přijít město nebo stát a určit jasná pravidla. Od toho ministerstva máme, aby nastavila pravidla plošně a ulehčila řešení všem zúčastněným,“ doplnila Rút.
Opačný názor má předsedkyně Sdružení místních samospráv Eliška Olšáková, podle níž je vhodné, aby si regulace tvořily samy obce podle toho, jak to v nich ve skutečnosti vypadá. „Každá obec může mít úplně jiné požadavky, i když má stejný počet obyvatel, například kvůli dojíždějícím a tak podobně. Regulace na úrovni obcí jsou tedy za mě v pořádku,“ zhodnotila.
Boxy řeší i velká města
Možnosti regulace vzhledu a umístění výdejních boxů hledají i ve větších městech. Institut plánování a rozvoje, který spadá pod pražský magistrát, už dříve přišel s podklady týkajícími se vzhledu a umístění balíkomatů, soustředil se v nich především na potřebu designu sladěného s prostředím a výběru lokalit, kde box nebude představovat překážku. Upřednostněno by také mělo být umisťování boxů do již existujících objektů.
Podobně se situace řeší také v Brně. Diskuzi rozproudil nedávný případ výdejního boxu Zásilkovny, který na svém místě uprostřed schodů poblíž historického centra města vydržel jen několik dní.
Snahu o hledání kompromisu zdůraznil mluvčí brněnského magistrátu Filip Poňuchálek. „Do budoucna bychom rádi našli cestu, jak tento typ služby kultivovat tak, aby nenarušoval veřejný prostor, ale stále mohl sloužit ke svému účelu,“ sdělil redakci.
