Města bojují s vedrem. Přežívají ale jen dva nové stromy z deseti, chybí péče

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.

Z průběžných výsledků průzkumu Lesnické a dřevařské fakulty Mendelovy univerzity v Brně vyplývá, že pouze dva z deseti stromů mají po dvou až pěti letech od výsadby šanci dorůst do dospělosti.

Města, organizace i soukromníci přitom do výsadeb investují desítky až stovky tisíc. „Pokulhává povýsadbová péče. Je hezké říct si, vysadíme tady tisíc stromů, ale s péčí o ně už se nepočítá,“ vysvětluje v rozhovoru pro Seznam Zprávy arboristka Anna Gregořicová, která se na zkoumání více jak šesti tisících stromů podílela. Stačilo by se podle ní jen dobře informovat.

Průzkum jako jednu z příčin vysoké mortality stromů zmiňuje absenci péče o ně. Je to primární důvod?

Určitě ano, povýsadbová péče dokáže zachránit leccos. Zároveň je to vždy souběh hned několika aspektů. Strom by nás k životu ani nepotřeboval. My po něm ale chceme, aby rostl na určitém stanovišti, které jsme mu zvolili, na které není zvyklý. Proto je naší povinností vytvořit takové podmínky, aby se mu dařilo i na novém místě.

Roli hraje kvalita sadebního materiálu, jestli strom sázíme s obnaženými kořeny, nebo s balem zeminy. Potom jestli se dřevina do daného prostředí vzhledem k typu hlíny a celkově okolí vůbec hodí. Jestli jsme strom nevsadili moc hluboko a jestli jsme ho dobře uvázali. Po nějaké době, když se ke stromu už nikdo nevrátí, tak úvazky mohou strom škrtit, může ho okusovat zvěř nebo může být mechanicky poškozený zemědělskou technikou. To všechno se může na úmrtí stromu podílet. V neposlední řadě může obyčejně uschnout. To už pak souvisí s péčí, která, jak říkám, zachrání leccos.

Co všechno ideální péče zahrnuje?

Prim hraje pravidelná a dostatečná zálivka. Potom je to úprava kotvení, uvázání, a případně střih. Dodatečně jsou to nátěry, které odrážejí sluneční paprsky a předcházejí takzvané korní spále a mrazovým trhlinám. Pokud má nátěr v sobě i kamínky, brání strom i před zvěří. Tam je standardní alternativou pletivo nebo plastová chránička. Úplným základem je ale skutečně voda.

Kolik je potřeba vody a jak často?

Každý strom potřebuje nárazově okolo sta litrů. V den výsadby by se měla prolít zemina a pak zalít ještě samotný strom. Následující měsíc by to mělo být co týden, dalších sto litrů. Pak se teprve může zálivka postupně snižovat, množstvím vody i frekvencí. Až po dvou až třech letech je možné od zálivky upustit úplně.

Dokážu si představit, že se v obci vyhlásí akce „jdeme sázet stromy!“, z lokální školky se nakoupí stromy v různé kvalitě, nějakým způsobem si každý aspoň jeden vyzkouší vysadit a je to nanejvýš amatérský, i když dobře myšlený, počin. Vy ale mluvíte o spoustě aspektů, na které je potřeba dohlížet. Mají stromy šanci i tak?

Určitě, tam pak bude stěžejní péče.

Když uvedu příklad: Obec si vymyslí, že by chtěla třešňový sad. Nemusí se ani zajímat o to, jestli jsou na to konkrétní místo třešně vhodné. Dostane na to třeba příspěvek, ale i tak budou finance omezené, takže volí nejlevnější variantu – kusy s obnaženými kořeny. Někdo pověřený tedy zajede do školky, nakoupí stromy, na vozíku je nepřikryté veze třeba půl hodiny na určenou lokalitu a tam třešně ještě půl dne leží na slunci. Pak se tam všichni sejdou, rozdají si rýče, udělají si fotku a intuitivně dřeviny zasadí.

V mezičase nastalo strašně moc chyb a i když budou stromy ze začátku vypadat dobře, v následujících dvou až třech letech víc jak 70 % z nich může na následky takových chyb umřít. Pokud tam ale někdo bude pravidelně chodit, dostatečně zalévat, povolovat úvazky a stromy i třeba zastřihávat, uchytit se má šanci skoro každý strom.

To zní jako jednoduchá poučka, ale z šetření je evidentní, že péče často chybí. Proč se o stromy tedy nestaráme?

Je to jednoduchá neznalost a někdy možná nezájem. Obec si na dotace vyřídí žádost, že může do volné krajiny vysadit několik stromů. Dostane na to peníze, najme si firmu na výsadbu a po ní už projekt zase přebírá zpátky. V rámci dotační smlouvy jsou často podmínky, že se o stromy musí alespoň po dobu deseti let starat. Ale obec to kolikrát neví, nebo to šidí, nebo na to obyčejně nemá finance, protože peníze dostala jen na výsadbu a péče zahrnuje další a další investice jak do materiálu, tak do pracovní síly.

Takže součástí projektů na výsadbu stromů jsou automaticky i podmínky na péči o ně?

Určitě ne automaticky. Plány naopak s péčí většinou vůbec nepočítají – ať už finančně, jak jsem zmiňovala, nebo obyčejně těmi požadavky, jak zmiňujete vy. A to je potřeba změnit. Zadavatelé projektů se musí sami zajímat a vzdělávat v tom, co budou stromy potřebovat a co to bude obnášet, zkrátka už jen proto, že pak investují úplně do prázdna.

Ani dotační programy tedy s péčí o stromy nepočítají?

V současnosti většinou ne. Ale mění se to. Cílem naší práce bylo i upozornit na nesmyslnou dotační politiku v tomto smyslu. Myslím si, že jsou dotační programy na výsadbu stromů až přemrštěné. Takový počet stromů, co si dáváme za cíl vysázet, skoro nemáme šanci opečovat. Ono je sice hezké „vysadíme milion stromů“ a vyhradit na to peníze, ale mělo by se nad tím přemýšlet naopak a ptát se: o kolik stromů jsme schopní se teď v jejich raných letech postarat? Kolik si jich tedy můžeme dovolit vysázet?

Když jsem si před pár lety začala umírajících stromů bez péče všímat a s pomocí mých tehdejších vyučujících na fakultě jsme oslovili ministerstvo, potřebovali mít na papíře data, aby se s tím začalo něco dělat. Tak vlastně celý ten průzkum vznikl a teď ta data už jsou a začíná se to hýbat. Vedle finanční podpory je tu ale pořád tristní neznalost a neinformovanost veřejnosti, že je vůbec nějaká péče potřeba.

Byla by tedy podle vás nějaká osvěta v povýsadbové péči řešením?

Určitě ano. Mám pocit, že spousta lidí bere růst stromu jako samozřejmost. Že poroste jak z vody, ale bez vody. Samozřejmě že jsou výjimky, které se uchytí i bez péče, ale i tak je potřeba na to dohlížet. Způsobů, jak to dělat, existuje nespočet. Důležitý je alespoň nějaký zájem a iniciativa. Nemusíme si nutně zvát odborníka, stačí si o tom něco načíst.

Je k tomu dostatek poučných materiálů?

Nevím, jestli dostatek přehledných, ale nějaké jsou a pro základy to stačí. Odkázala bych třeba na Agenturu ochrany krajinné přírody, která s pomocí akademiků vydává standardy k tomu, jak dřeviny sázet, jak o ně v ideálním případě pečovat a mnoho dalších. Nebo vždycky ráda doporučuji workshopy, kterých taky vzniká spousta. Jednoho letošního, kterého jsem byla součástí, se dokonce účastnil i prezident.

Jak starý strom nám dokáže investici vracet?

Po asi dvaceti až třiceti letech se teprve začíná rovnat to, co jsme do stromu dali, a to, co on dává nám. Dvacet až třicet let nám to splácí a vrací. Teprve třeba až čtyřicetiletý strom se dostává na takovou kapacitu, aby dokázal pohltit dostatek oxidu uhličitého a vyprodukovat dostatek kyslíku a my tak byli jak kdyby v plusu.

Investujeme tedy energii a peníze s dobrým úmyslem, ale pak strom necháme bez péče dožít jen tří let. Nebo i kdyby patnácti let, tak tam ale celou dobu trpí a nakonec umírá ještě předtím, než nám tu investici do něj stihne vrátit. Než ji stihne vrátit našemu životnímu prostředí.