Měsíce se čeká na vyšetření spánku, očaře i psychiatra

Článek si také poslechněte v audioverzi.

„S problémem se setkávám, je takřka ve všech oborech – nejdelší čekání je na neurologické, ortopedické a psychiatrické vyšetření, dále na zobrazovací metody – většinou je indikuje specialista – a na některé plánované operace, zejména endoprotézy,“ popisuje praktická lékařka Ludmila Bezdíčková.

Nahlédnutí do statistik některých českých nemocnic její zkušenost potvrzuje. Třeba v nemocnici Jihlava pacient na neakutní ultrazvukové vyšetření srdce čeká nejméně šest měsíců.

Stejná lhůta je u neakutního angiologického (cévního) vyšetření nebo pozorování ve spánkové laboratoři. Tam lidé chodí například při problémech se spánkovou apnoe. Na endokrinologické vyšetření, při kterém se sledují poruchy hormonální regulace organismu, lidé čekají čtyři měsíce. Stejně je tomu u některých vyšetření a zákroků na očním oddělení.

„Čekací doby se určitě prodloužily, a to kvůli covidu, kdy se stopla plánovaná operativa a specializované ambulance,“ říká mluvčí Monika Zachrlová.

Podobně situaci hodnotí i v Nemocnici Havlíčkův Brod. Například čekací lhůty na totální endoprotézy, tedy náhrady kolenního či kyčelního kloubu, se protáhly na dva roky. „K prodloužení čekacích lhůt na některé operační výkony došlo, a to i přesto, že jsme se snažili přes letní měsíce navýšit operativu. V době covidových omezení jsme operovali pouze akutní a onkologické diagnózy, plánovaná operativa byla pozastavena,“ přibližuje mluvčí Petra Černo.

Delší čekání se týká i větších nemocnic. Podle primáře Oční kliniky dětí a dospělých 2. LF UK a Fakultní nemocnice Motol Milana Odehnala si v minulých měsících mnoho pacientů kvůli vlastnímu onemocnění covidem operace překládalo. Další zdržení způsobil centrální zákaz tzv. elektivních (odložitelných) výkonů, ale i převelení středního zdravotnického personálu na pomoc v covidáriích a dlouhodobý nedostatek sester.

Konkrétně ve svém oboru ale pociťuje i úbytek dětských terénních očních lékařů. Ti mají v kompetenci také řešení dioptrických vad. „I přes určitý nápor dětských i dospělých pacientů operujeme nyní již každý den a snažíme se objednací doby zkracovat, tak aby každý přišel včas na řadu,“ přiblížil pro Seznam Zprávy primář Odehnal.

Ještě nedávno byla čekací doba na operaci strabismu, tedy šilhání, odhadována na 15 měsíců. Teď se postupně zkracuje na šest až sedm měsíců. U dioptrických vad je to asi osm měsíců. „Plastické operace víček, tedy vrozený pokles, na které se specializujeme, mají termín do jednoho roku podle tíže nálezu funkčního a kosmetického. Závažné diagnózy jako vrozený šedý zákal, glaukom, nádorová onemocnění řešíme standardně, jak v době covidové, tak nyní. Nikdo zbytečně nečeká a operační zákroky se provedou v průměru do dvou až tří měsíců od stanovení diagnózy,“ dodává lékař.

Také podle lékařky Bezdíčkové má prodloužené čekání vícero důvodů. Z části viní i někdy nedostatečné filtrování v rámci primární péče. „Praktický lékař by měl jako první posoudit u každého pacienta, zda a v jakém časovém horizontu je dané specializované vyšetření doporučeno a případně pacienta konzultovat s lékařem, specialistou alespoň na dálku hned. K tomu je třeba, aby všude fungovala síť specialistů navázaných na praktické lékaře a aby snadno nebylo možné praktického lékaře obcházet a sjednávat si specializované vyšetření přímo – bez doporučení,“ vysvětluje lékařka.

Poté se podle ní stává, že se kapacita daného specialisty – typicky neurologů, kteří řeší třeba bolavá záda, vyčerpá a na další pacienty se už nedostane.

„Někteří pacienti také navštěvují třeba i v krátkém časovém sledu více odborných lékařů stejného druhu tzv. na vlastní triko. Praktik by měl být tím, který shromažďuje výsledky všech vyšetření a snaží se o syntézu, jejímž cílem by mělo být pomoci pacientovi vyřešit obtíž, což nemusí být vždy shodné s tím provést co nejvíce vyšetření. Pokud jako praktik zjistím, že nějaké vyšetření opravdu spěchá, vždy se snažím napsat zprávu vysvětlující prioritu a eventuelně pacientovi vyšetření osobně domlouvám. Někdy je to opravdu náročné,“ dodává lékařka.

Pokud jde o omezování plánovaných operací, došlo k němu v Česku od začátku pandemie hned čtyřikrát. Nejdelší zákaz platil na začátku roku 2021 a trval déle než čtvrt roku.

Od té doby se nemocnice snaží vzniklý skluz dohnat. Přestože už ministerstvo omezení nenařizovalo, musela se některá oddělení omezovat – například kvůli potřebě vymezit prostory a personál pro péči o covidové pacienty. Někde situaci zhoršilo i šíření nákazy mezi personálem.