„Melu z posledního, končím.“ Najít náhradu za pediatry je skoro nemožné

„Jsem vyčerpaná. Melu z posledního. Už nemůžu pokračovat. Zdraví mi to nedovoluje,“ vysvětluje pediatrička Eva Hošnová. Po 34 letech praxe se rozhodla uzavřít posledního září ordinaci a odejít do důchodu.

„Vždycky přes zimu chytnu od dětí všechny ty viry a infekce, odnáším si to domů a přenáším na rodinu. Řekla jsem si, že další chřipkovou sezonu už nedám,“ krčí rameny.

Eva Hošnová má ordinaci ve 3,5tisícové Veverské Bítýšce v okrese Brno-venkov. Stará se o zdraví 1100 dětí. Je jí 65 let a už dva roky takzvaně přesluhuje. Že se letos chystá do důchodu, oznámila Všeobecné zdravotní pojišťovně, která má zákonnou povinnost zajistit svým pojištěncům zdravotní služby včetně pediatrie, už před půldruhým rokem.

„Řekla jsem jim, že odcházím bez náhrady. Jiného pediatra, i když jsem rozeslala spoustu inzerátů a obvolala kdekoho, jsem za sebe bohužel nenašla,“ říká pediatrička, které se kvůli tomu neodchází lehce. Reakce VZP ji však překvapila.

„Vůbec je to nezajímalo. Vůbec. Mně to přišlo, jako že jim je to jedno. Za ty dva roky v zásadě neudělali nic. Nabyla jsem dojmu, že tedy asi mají pediatrů dost,“ podivuje se Eva Hošnová.

Z praxe přitom ví, že opak je pravdou. Zvlášť v okrese Brno-venkov.

„Tady je nejbližší poliklinika v Kuřimi. Mají tam dva pediatry, panu doktoru Jaroslavu Jerouškovi je skoro 70, paní doktorka Bronislava Macíčková je možná o rok mladší než já, tedy taky důchodový věk. V Tišnově jsou tři doktoři a všichni jsou ‚důchodoví‘. V Dolních Loučkách je vcelku mladá doktorka, zhruba 55 let,“ vyjmenovává pediatry v okolí Veverské Bítýšky.

Vysoký věk pediatrů je celorepubliková realita. Dle Ústavu zdravotnických informací a statistiky je polovině dětských praktiků přes 60 let, třetině přes 65 let a během pěti až sedmi let hrozí, že 600 až 900 jich odejde do důchodu. Už nyní chybí praktik bezmála desetině dětí. Za pár let by to mohla být až třetina.

Konkrétně ve Veverské Bítýšce, která spadá pod ORP Kuřim (obec s rozšířenou působností), je průměrný věk pediatrů 65 let a starají se o 4156 dětí.

VZP kontruje, že o situaci ve Veverské Bítýšce ví a snaží se ji aktivně řešit.

„Kromě vypsání výběrového řízení na nového poskytovatele, tedy lékaře, který by dosavadní pediatričku nahradil, nabízíme také finanční bonus k otevření nové ordinace, a to ve výši několika set tisíc korun,“ napsala Seznam Zprávám mluvčí Viktorie Plívová.

Do únorového výběrového řízení se však nikdo nepřihlásil. VZP je připravena vypsat ho znovu.

„S nedostatkem pediatrů, zčásti způsobeným právě odchody do penzí, se potýká celý systém. Bez systémových změn zejména v oblasti vzdělávání je tento problém neřešitelný,“ konstatuje Viktorie Plívová s odkazem na změny, které musí iniciovat Ministerstvo zdravotnictví.

Sedmatřicetiletý starosta Veverské Bítýšky Lukáš Zavadil se o odchodu jediné pediatričky v obci dozvěděl koncem ledna víceméně náhodou od známých.

„Paní doktorka klame vzhledem. Vypadá výrazně mladší, než ve skutečnosti je. Vůbec mě nenapadlo, že bude končit a rušit ordinaci,“ vysvětluje Lukáš Zavadil. Sám tedy začal jednat a kontaktoval VZP s žádostí o pomoc.

„Asi po měsíci vydala pojišťovna inzerát na vývěsku krajského úřadu a snad do nějakých lékařských novin. Nedokážu si představit doktora, který chodí kolem krajského úřadu a tam si opisuje pracovní inzeráty,“ podivuje se starosta.

Protože na výběrové řízení nikdo nereagoval, vedení obce schválilo případnou finanční pomoc s hrazením nájmu ordinace nebo pronájem bytu pro potencionálního pediatra. Ani to nepomohlo. Starosta spojil síly s přednostou dětského oddělení ARO brněnské nemocnice, který v obci žije.

„Sehnal dvě lékařky, které by i nastoupily, ale problém byl, že chtěly být zaměstnané. Pracovat ‚od–do‘. Nechtěly být podnikatelky, tedy mít svou ordinaci a dělat všechno to papírování kolem, takže to padlo.“ Absolventky se prý nechtěly krom samotné lékařské praxe zabývat ještě náročnou administrativou. „Pro mnoho lidí je čas důležitější než více peněz z podnikání,“ uvádí starosta.

V červnu se jim podařilo „zlanařit“ pediatričku, která je ochotna si praxi ve Veverské Bítýšce otevřít. Problém je, že ještě nemá dodělanou atestaci, která trvá minimálně rok a půl.

„Za dva měsíce přijdeme o pediatrickou péči nejen u nás v obci, ale i v šesti okolních. Rodiče budou muset dojíždět pěkně daleko,“ shrnuje starosta.

„Máme ale aspoň světlo na konci tunelu. Jen musíme na novou lékařku rok a půl čekat a ‚přikotvit‘ si ji, aby nám neutekla. Nebudeme si mazat med kolem pusy, hotového pediatra, který by nastoupil hned, se nám sehnat nepodaří,“ domnívá se.

„U nás v baráku je hodně mladých maminek a jsou z toho dost na prášky. Začínají obvolávat pediatry, ale vůbec se jim nedaří někoho najít. Hodně mluví o tom, co budou dělat, když bude mít jejich dítě horečky, a jak se autobusem k nějakému doktorovi dopraví,“ popisuje náladu v obci na zahrádce místní restaurace Jaroslava Helánová. Ona má děti už starší, takže ji to netrápí. Její spolustolovnici Danielu Maňákovou hledání řešení teprve čeká.

„Mám patnáctiletého puberťáka Vojtu, který naštěstí chodí k doktorce málokdy. Vlastně jen na preventivní prohlídky. Možná ho radši rovnou přihlásím k dospělákům, jestli to půjde,“ plánuje si. Pokud jejího syna praktický lékař pro dospělé přijme, lze to tak udělat.

Před obchodem u náměstí postává Petra Bílková. Máma dvou kluků ve věku tři a šest let.

„Zrovna dneska jsem obvolávala,“ říká s telefonem a hrníčkem kávy v ruce. „Vyčkávala jsem do poslední chvíle, že se to nějak vyřeší, ale z obce už přišlo oficiální vyjádření, že pediatrička v nejbližší době rozhodně nebude,“ vysvětluje. Tak se do toho začátkem týdne pustila.

„Obvolala jsem minimálně 30 pediatrů v perimetru 20 kilometrů. Dvěma se mám ozvat ještě v září, jestli se jim někdo neodstěhuje nebo nedosáhne 19 let. Jedna doktorka nás vezme,“ raduje se Petra. Ale jen napůl. Její ordinace je v Josefské ulici ve středu Brna nedaleko hlavního nádraží. Pro Petru, která nemá auto, to znamená hodinu cesty autobusem a šalinou.

„Kluci trpí jen rýmou, sem tam nějakou angínou, bolavým ouškem nebo tak. Naštěstí nic vážného. Vůbec si ale nedokážu představit, jak to udělat, když budou potřebovat rychle doktora. Tady taxíka neseženete a spojení s městem tu není úplně ideální,“ kroutí hlavou pětatřicetiletá Petra.

I devětatřicetiletá Mirka, máma jedenáctiletého kluka a osmileté holčičky, strávila na telefonu spoustu hodin.

„Obvolávaly jsme se švagrovou všechno možné. Tišnov, Kuřim, Bystrc… To, co je nejblíž, je už passé,“ popisuje své pátrání. „Máme příslib v Rosicích, což je nějakých 14 kilometrů daleko. Je to sice komplikace, ale auto máme, takže se to dá (zvládnout),“ svěřuje se Mirka. A dodává, že tonoucí se stébla chytá.

Petra Jabůrková se se sedmiletou dcerou přistěhovala do Veverské Bítýšky před dvěma roky. Už tehdy byl problém nalézt pediatričku. Nejbližší ji přijala v Brně-Žabovřeskách, zhruba 20 kilometrů daleko.

„Nikoho bližšího jsme nesehnali. Jezdíme tam autobusem, nějakých 40–50 minut. Naštěstí mám zdravé dítě. Beru to tak, jak to je,“ konstatuje smířeně třiačtyřicetiletá zaměstnankyně chráněné dílny.

Martina Staňková žije v obci Březina a pediatričku má v Tišnově, což je zhruba 10 minut autem. Jenže…

„Kromě jedné doktorky, která tam je pár dnů v týdnu, jsou tam všechny hodně za důchodovým věkem. Naše pediatrička si vloni udělala něco s kyčlí, takže byla docela dlouho mimo. V té době jsem čekala druhé dítě a uvažovala, jestli nepřejít někam jinam,“ popisuje šestadvacetiletá máma pětiletého a ročního kluka. „Jenže jsem narazila na to, co asi všichni zde, nejbližší ordinace, která přijímá nové děti, je v Brně. A to je dost daleko,“ popisuje. Takže je prý zatím ráda za to, co má.

Čím to, že pediatři nejsou? Eva Hošnová zmiňuje více příčin. Náročné a dlouhé studium. Mít vlastní ordinaci je prý velmi administrativně náročné. Složité je také hledat náhradu během dovolené nebo nemoci. Hovoří i o kolezích, kteří odcházejí do zahraničí, kde si vydělají i o dvě třetiny víc. Speciálně složité to mají ženy pediatričky.

„Řekněme, že v pětadvaceti skončí lékařskou fakultu. Následují 2–3 roky dalšího vzdělávání, takzvaný kmen, a další dva roky atestace. Hotové jsou ve 30 letech a to chtějí zakládat rodinu a mít děti,“ vypichuje jedno z úskalí studia pediatrie.

„Je tu hrozná chyba v systému. Celý život jsem nadávala na komunisty, ale jediné, co tehdy bylo dobré, byla návaznost. Když jsem udělala atestaci, tak mě navázali na zdejší doktorku Škodovou, která odcházela do důchodu, a druhý den jsem nastoupila do práce,“ zmiňuje.

„Pojišťovna, ministerstvo a další úřady znají naši věkovou strukturu. Už 10 let dopředu musejí vědět, že půjdeme do důchodu a že je nás pediatrů nedostatek. A kde je ta návaznost? Proč není? Proč o tom někdo nepřemýšlí a nejedná,“ pokládá řečnickou otázku Eva Hošnová.

Ministerstvo zdravotnictví tvrdí, že jedná. Založilo pro řešení nedostatku dětských lékařů pracovní skupinu. Její první jednání proběhlo v červnu a na stole je například změna systému vzdělávání nebo podpora vzniku ordinací při dětských lůžkových odděleních. Mladých pediatrů je prý dost, více než polovina ale pracuje jinde než v ordinacích, převážně v nemocnicích. Nezájem je navíc o okrajové části republiky.