Wollner o nařčeních: Podnět na mě podala Nora Fridrichová, bývalá kamarádka

Česká televize stáhla z obrazovky Marka Wollnera. Speciálně vytvořená komise poslední měsíc prošetřovala podnět, podle kterého se šéfredaktor prestižního pořadu Reportéři ČT měl dopouštět šikany, bossingu či sexuálního obtěžování.

Televize zatím nezveřejnila, k čemu komise dospěla. Wollner má nyní na zprávu komise reagovat a nakonec má o osudu šéfredaktora reportážní publicistiky rozhodnout generální ředitel Petr Dvořák.

V rozhovoru pro Seznam Zprávy Wollner říká, že útok na jeho osobu je motivovaný záští jeho kolegů.

V podnětu, který dostalo vedení ČT, se píše, že existují svědectví o sexuálním obtěžování z vaší strany. Vynucování sexu, zneužívání nadřazené pozice šéfredaktora, a to i vůči velmi mladým stážistkám. Co na taková tvrzení říkáte?

Podnět je to velmi zlý a nepravdivý.

Víte, kdo ten podnět dal?

Samozřejmě, že vím, kdo ten podnět dal.

Kdo to je?

Není to Markéta Dobiášová, jak se všeobecně soudí. Ostatně její výrok o mňoukání v zamčené kanceláři komise spolehlivě vyloučila na základě dvou svědectví lidí, kteří byli u toho. Je to moje kolegyně a moje bývalá kamarádka, dlouholetá spolupracovnice.

Je to Nora Fridrichová?

Je to Nora Fridrichová (dramaturgyně a moderátorka pořadu 168 hodin, na jejíž chování vůči podřízeným dostala ČT také podnět, nyní ho vyhodnocuje, pozn. red).

Co si o tom myslíte?

Fakt jsem nečekal, že se tohohle můžu dočkat od vlastní kolegyně, která mě zná dvacet let, se kterou jsem hodně zažil. A které jsem také, myslím, hodně pomohl s jejím pořadem, s jeho vznikem, s bráněním toho pořadu před všemi možnými tlaky.

Bohužel po nějaké době se naše cesty loni rozešly (Wollner opustil pořad 168 hodin, pozn. red.). Mělo to své důvody - já už jsem dál nechtěl pokračovat, protože mám dost vlastního složitého řízení a nechtěl jsem si to ještě komplikovat dalším pořadem, když jsme neměli na mnoho věcí podobný názor. A rozešli jsme se i lidsky. Bohužel to tím neskončilo.

Měsíc předtím jsem se na Radě České televize Nory Fridrichové a jejího pořadu zastal, když rada probírala některé její reportáže, na kterých chtěla ukázat, že se tam nepracuje úplně poctivě. Říkal jsem si: Ať jsme si, co jsme si, přece nepůjdu proti své kolegyni, když nemám důvod dávat za pravdu jejím kritikům. Nečekal jsem, že přijde tahle rána z téhle strany, opravdu ne.

Co tedy říkáte na nařčení z vynucování sexu, ze sexuálního obtěžování?

Je to naprostá lež, totální lež. Já jsem vázán mlčenlivostí ohledně toho, co zjistila ta komise. Podepsal jsem mlčenlivost. Nemohu konkretizovat, ale mohu zcela jednoznačně říct, že nic takového ta komise nezjistila. Komise nezjistila nic, co by nasvědčovalo podezření z trestného činu, a nezjistila žádný sexuální delikt. Není tam nic sexuálního. Výpovědi lidí, které tam pozvala kolegyně Fridrichová a které mě mají poškodit, jsou vytržené z kontextu, někdy i vymyšlené, jsou to různé typy vulgarit a podobně, které znějí jinak na papíře a jinak ve skutečnosti.

Jak to nařčení vnímáte?

Zraňuje to nejen mě, ale i celou rodinu. Ačkoliv jsem vázán mlčenlivostí, tak mohu obecně říct, že výpovědi v tom šetření, které mám k dispozici, jsou výroky typu jedna paní povídala bez nejmenších důkazů.

Jak vypadá zpráva té komise? Jde o seznam nějakých případů, výpovědi jednotlivých lidí? Kolik jich je?

Jsou to přibližně tři desítky lidí, kteří popisují mé soužití s redakcemi.

Kolik z nich pro vás vyznívá negativně?

Musím zopakovat, co už je dávno známé: Všechny tři moje redakce (Reportéři ČT, Černé ovce, Bilance, pozn. red.), celkem myslím osmnáct lidí, mi s výjimkou dvou lidí vyjádřily podporu peticí, kterou napsaly zcela spontánně. S jedním z těch lidí - mužem - máme ovšem dlouhodobý pracovní spor a smutné je, že jsem jediný, kdo ho v redakci stále drží. Jestli se někdo snaží říct, že petici píšou pod mým nátlakem, tak je to nesmysl, je to lež. Jsou to lidé, kteří za mnou jednoznačně stojí, a jsou to lidé, kteří se mnou pracují.

Proč pod tou peticí není podepsaný nikdo z pořadu 168 hodin?

Protože já už nemám 168 hodin pod sebou. Protože jsem ze 168 hodin právě v roce 2021 odešel. Proto tam nikdo není podepsaný.

S kolika z těch asi třiceti výpovědí pro komisi nesouhlasíte?

Jsou tam tři zásadní výpovědi, které se mi snaží ublížit. Přestože je to anonymizované, tak si umím představit, kdo to je. Všechny ty tři výpovědi jsou typu: Jedna paní povídala. A všechny ty tři výpovědi dokážu zcela jednoznačně vyvrátit na základě faktů, ne na základě tvrzení proti tvrzení. Já na to, co se tam objevuje, mám zprávy, SMSky, messengery. Mám řadu podkladů, které použiju pro svou odpověď generálnímu řediteli.

Můžu jednoznačně říct, že nic z toho, co se tam píše, není žádný sex na pracovišti, není žádný sexuální delikt. Jsou to výroky typu: Tehdy řekl toto, tehdy řekl toto. Jsou to výroky jednoznačně vytržené z kontextu.

Vaše bývalá kolegyně Markéta Dobiášová v listopadu veřejně popsala jeden takový případ, kdy jste jí řekl, aby zamňoukala…

Ano, to je jeden z případů, který komise spolehlivě vyvrátila, nic takového se nestalo.

Je ale v těch výpovědích, které vy rozporujete, i nějaké fyzické dotýkání? Něco, co vy třeba neoznačujete za sexuální obtěžování, ale někdo jiný ano?

Bože, tohle fakt nemám zapotřebí. A pokud k něčemu takovému došlo, bylo to v rámci neformální komunikace bez sexuálního podtextu z mé strany.

Na pracovištích panují různé vztahy a během let se, myslím, chování na pracovištích hodně změnilo. Někdo považuje sahání rukou na rameno nebo jinde na těle za přijatelné. Díváte se na to zpětně tak, že dneska už byste ty popisované věci neudělal?

Máte naprostou pravdu, že některé normy se během let změnily a že to, co člověk dělal před pěti lety, by dneska neudělal. Třeba při vystupování z nějaké místnosti, jde před vámi dav lidí, a vy někoho plácnete a vůbec nevíte, jestli to je chlap…

Plácnete po zadku?

Ano. Vy vůbec nevíte, jestli to je chlap, nebo ženská, prostě: Posuň se dál. Dneska už takovou věc nikdy neuděláte, ale před několika lety jste ji udělal. A zároveň to uděláte někomu, u koho jste si byl vždycky jistý, že to od vás nevnímá vůbec jako sexuální obtěžování, že je to starý kamarád nebo stará kamarádka, která se chová k vám s podobnou intimitou.

I já jsem zažil podobné dotyky, podobné způsoby. A dokonce, kdybych se měl cítit jako puritán, tak jsem i já zažil sexuální obtěžování, například v baru od kolegyně. V životě by mě nenapadlo, že tohle bych měl nějakým způsobem hlásit nebo řešit. Takže ano, některé věci se během let změnily, a to, co se ještě před pěti šesti lety nevnímalo tak tragicky, tak dneska už by člověk třeba nedělal.

Ale ještě bych řekl, že jsou tam daleko starší záležitosti od lidí, kteří už v redakci nejsou. Právě tohoto typu, nic víc. Nikdy vám to neřekli, nikdy vám to nevyčetli, nikdy se proti tomu neohradili a naopak jste měl pocit, že je to opětováno, protože i vy jste od nich měl podobnou zkušenost.

Kromě sexuálního obtěžování Markéta Dobiášová ve svém článku popisovala i bossing, šikanu. Co na to říkáte?

To můžu jednoznačně vyloučit. I ten případ, který ona tam uváděla bez jména dotyčného (který kvůli poměrům na pracovišti údajně vyhledal pomoc psychiatra, pozn. red.), mám perfektně zdokumentovaný na jeho SMS zprávách z té doby, že to bylo úplně jinak.

Já jsem byl hrozně dlouho trpělivý, dotyčnému kolegovi jsem podle mě dost často pomáhal. Pomáhal jsem mu ve střižně, pomáhal jsem mu při hledání témat. A pomáhal jsem mu i osobně, a to mohu dokázat na svých SMSkách, které mám. Bylo to přesně naopak. Prostě je to člověk, kterému jsem pomáhal ve složité situaci a pomáhal jsem mu tři roky.

Vy máte ale pověst velmi náročného šéfa. Nepřipustíte, že jste překročil nějakou hranici?

Máte pravdu, že jsem náročný šéf. Pro mě je ta hrana to, že každou neděli musím mít hotový pořad, aby se v pondělí vysílal. Jsou situace, kdy vám autor přinese reportáž v takovém polotovaru, že vy ji musíte vyrobit, protože jinak bude v televizi místo našeho pořadu takzvaně černá, jak říkáme my v televizi. Ten pořad se nebude vysílat, bude výbuch. To jsou věci, které se čas od času opakují, s takovou řekněme čtvrtletní frekvencí.

Já dělám ten pořad 19 let, nikdy se mi takový výbuch nestal, ten pořad sklidil všechny ceny, které tady jsou, myslím si, že jich máme asi 50. A ten pořad nikdy neudělal žádnou fatální chybu. Také proto vysíláme nejdéle v historii investigativních pořadů u nás. Zkrátka jsme se vystříhali takových problematických záležitostí. Přestože děláme ty nejtěžší kauzy, které se týkají těch nejvyšších představitelů, tak jsme se nikdy nestali předmětem žaloby, kterou bychom neustáli.

Není to ale na úkor dodržování pravidel pracovních vztahů?

Tyhle situace vytvářejí na každého obrovský tlak. Ten největší tlak je samozřejmě na mě, protože já za to nesu odpovědnost. A i když mám všechny své kolegy vlastně rád, dokonce i ty, se kterými je velká práce, tak ve výsledku za to nesu odpovědnost já. Čili já si nemůžu dovolit nebýt náročný, protože na nás číhají vysílací rada a malá televizní rada, kde nesedí lidé, kteří jsou nám příznivě naklonění. A kde jakékoliv polevení z té náročnosti má fatální následky.

Bohužel to není práce jako jezdit s traktorem, ale je to práce jako lítat ve stíhačce. Ve stíhačce také nemůže každý lítat, a i když někdo je chvíli perfektní pilot, tak se mu potom stane, že už prostě perfektní pilot není, protože je tam strašný stres. To je úplně normální a lidské, že ne každý ten stres vydrží. To byla i záležitost, která se stala tomu kolegovi. Já jsem byl strašně dlouho trpělivý, dlouho jsem mu pomáhal a mám na to i zprávy z té doby přímo od něj. Samozřejmě je ukážu i té komisi.

Šetření komise ČT má nějaký závěr, na který vy teď máte reagovat. Souhlasíte s tím závěrem?

On to není závěr, je to jakýsi návrh. Závěr bude teprve, až já k tomu napíšu svoji zprávu.

A s tím návrhem souhlasíte?

Já bych se rád nedostával do konfliktu s mlčenlivostí, kterou jsem přijal. Určitě na to budu reagovat. Tvrdím, že drtivou většinu těch věcí umím na základě faktů vyvrátit, rozporovat a uvést na pravou míru. A dát jim především kontext, protože všechny jsou vyřčené bez kontextu, takže se vám z dvouhodinové konverzace stane jedna věta. Z pětihodinového stříhání ve střižně se vám také stane jedna věta, a to přitom má nějaký vývoj, nějakou gradaci, nějakou zcela vysvětlitelnou souvislost. Ty souvislosti tam často nejsou a já je rád ukážu.

Česká televize ve středu informovala o tom, že do ukončení šetření vás stahuje z moderování Reportérů ČT. Čí to bylo rozhodnutí a jak jste se to dozvěděl?

Víceméně jsem to sám inicioval v rozhovoru s kolegou Vítem Kolářem (ředitel divize komunikace a korporátních vztahů České televize, pozn. red.). Mě to sice předevčírem překvapilo, ale v zásadě jsem s tím srozuměn. Já to rozhodnutí vítám.

Proč ho vítáte?

Domnívám se, že člověk, který je někde prošetřován, ačkoliv nejde o žádný trestný čin, tak je v zásadě dobré, když si dá pauzu. Já to vyžaduju u politiků v daleko závažnějších případech, než je tenhle. Ale jdu příkladem v tom smyslu, že mně toto rozhodnutí přijde zcela správné a namístě.

Teď se s tím má seznámit generální ředitel Petr Dvořák, ten zřejmě nějak rozhodne. Kdy se máte, či nemáte vrátit na obrazovku?

To bude záležet na rozhodnutí generálního ředitele, je to zcela úplně v jeho kompetenci. Já to respektuju a důvěřuju mu. Já se snažím dívat na věci realisticky, otevřeně. Ať už bude to rozhodnutí jakékoliv, tak jsem, myslím, schopen počítat se všemi variantami. Kdy to bude, to netuším.

Kromě moderátora jste také šéfredaktorem a dramaturgem Reportérů ČT. Podílíte se teď na tvorbě pořadu?

Jsem stažený z obrazu a nebudu se podílet ani na vzniku pořadu. Myslím, že je to správné. Ani bych momentálně nemohl úplně spolehlivě fungovat.