Článek
Informací má veřejnost stále málo. Police případ vyšetřuje pro podezření ze spáchání trestného činu obecného ohrožení z nedbalosti, ale nikoho zatím neobvinila. Primátor Mostu Marek Hrvol (ProMOST) hovoří o tom, že majitel budovy stále nedodal potřebnou dokumentaci k přístavbě, ale označit ji za černou stavbu se zdráhá.
Ani řízení stavebního úřadu ještě není ukončeno.
Přímější postoj zastává krajská hygienická stanice, která vydávala restauraci U Kojota povolení. Nikoliv však pro zastřešenou terasu. „K přístavbě jsme nevydávali žádné stanovisko. Z našeho pohledu jde tedy o nepovolenou, černou stavbu,“ řekl Seznam Zprávám vedoucí oddělení hygieny výživy Zdeněk Šlampa.
Redakce se na základě zákona č. 106 o svobodném přístupu k informacím dotazovala přímo mosteckého stavebního úřadu.
„Po prostudování dokumentace sdělujeme, že nebyla dohledána projektová dokumentace ani povolení k žádné stavbě na pozemku číslo 4641/3 v katastrálním území Most II, tudíž ani k terase. Konstatujeme tedy, že pro stavbu dřevěné terasy nebylo zdejším stavebním úřadem vydáno povolení,“ napsala vedoucí odboru Jitka Karlíková.
Podle všeho požár vznikl kvůli plynovému ohřívači právě v přístavbě. Při tragické události zemřelo sedm lidí, sedm bylo zraněno a dva jsou stále v nemocnici na jednotce intenzivní péče.
Hluboký smutek a hněv
„Jsem hrozně nešťastná. A taky mám vztek a pohání mě zloba,“ popisuje své pocity z výsledků dosavadních šetření šestapadesátiletá nemocniční sanitářka Iveta. Při požáru restaurace zemřel její jediný syn Michal. Bylo mu pětatřicet let. U Kojota slavil narozeniny kolegů z práce.
„Chci vědět, kde se tam ten přístavek vzal? Proč nikdo nic nenahlásil nebo nezkontroloval? Proč na to nikdo neupozornil? Proč nikdo nechtěl vidět kolaudační rozhodnutí? Jak je možné, že se to vůbec stalo?“ klade jednu otázku za druhou. Mísí se v ní hluboký smutek a hněv.
„Chci, aby ti lidé, kteří za to mohou, byli potrestáni. Vím, že mi to Míšu nevrátí, že už nic nebude jako dřív, ale každý z nás musí dodržovat předpisy a pravidla. Když je v práci nedodržím, tak jsem taky potrestaná,“ přemítá nahlas. Pak sahá po mobilu, chvíli v něm listuje a ukazuje fotografie.
Na jedné je Michal s tátou, usmívají se na nádvoří Pražského Hradu, když zde byli na výstavě vánočních stromků. Na jiné je Iveta a Michal, který má v ruce bratrancova několikaměsíčního chlapečka. Poslední snímek syna.
Pak následuje fotografie s urnou.
„Řekli mi, že synova identifikace není možná. Že není z čeho ji provést, takže proběhlo zpopelnění,“ špitne na vysvětlenou ke snímku.
Ono nedělní ráno před dvěma měsíci probudily Ivetu bolesti zad. Nemohla spát. Koukla na mobil a tam si všimla zprávy o požáru v Mostě. Ihned zapnula televizi. Věděla, že Michal byl na oslavě narozenin kolegů z práce. V oné mostecké restauraci U Kojota.
„Vzbudila jsem manžela a šli jsme se podívat do Michalovy garáže, jestli tam má auto. Neměl. Šli jsme do jeho bytu, bydlíme kousek od sebe, a taky nic. Tak jsme volali na policii, že pohřešujeme syna a že byl v té restauraci a jel tam autem,“ popisuje s odstupem dvou měsíců od tragédie Iveta. Policisté jí přijeli odebrat DNA. Rodiče mezitím obvolávali všechny nemocnice v okolí i v Praze, jestli tam jejího syna nepřijali. Bez výsledku.
„Druhý den dopoledne mi řekli, že moje DNA a DNA jedné z obětí se shoduje a že oběť je můj syn,“ tlumočila zdrcené ženě policejní interventka. Psychologickou pomoc odmítla.
„Mně nepomáhá, když mi někdo řekne, že budu znovu šťastná. Že se budu mít líp. Už nikdy nic nebude, jak bylo. Nic mi Míšu nevrátí. Jsem přesvědčená o tom, že kdyby ty dveře byly odemčené, tak že se zachrání,“ popisuje své rozpoložení a odkazuje k jednomu z řetězce pochybení, která jsou nyní předmětem vyšetřování.
Nejhorší prý bylo, když tu zprávu musela oznámit blízkým.
„Moje máma a táta to hrozně těžce nesou. Když jsem obvolávala rodinu a říkala jim, že zemřel Michal, tak to zpočátku vůbec nepochopili. Nejdřív si mysleli, že zemřel můj táta nebo můj manžel, protože mají věk, ale Michal? To bylo hrozné vysvětlovat,“ vypráví Iveta.
Nenávistné komentáře
Město Most jí krom psychologické pomoci nabídlo i pomoc člověka, který jí pomůže s vyřizováním pozůstalosti. I to Iveta odmítla. Je zvyklá si vše dělat sama. Během několika dnů vše zařídila. Paradoxně jí prý „lítání po úřadech“ a bankách pomohlo.
„U Michalova zaměstnavatele jsem ukončila pracovní poměr, pak jsem vyřídila jeho pojistku na byt, pojistku na auto, pojistku na garáž, odhlásila popelnice, musela jsem nechat vystavit nový techničák, abychom mohli odvést jeho zaparkované auto, v bance ponížit nájem, vyřídit úvěr na jeho byt. Přepsat na sebe všechny elektroměry, protože Michal platil elektřinu i za babičku a dědu, přepsat garáž, přepsat dědův byt, jeho byt, zaplatit daně na finančáku…“ vypočítává Iveta.
Dohromady prý musela předložit devatenáct kopií úmrtního listu.
„Zaměstnalo mi to hlavu. Když pracuju, tak na to tak nemyslím. Když přijdu domů, tak je to strašné. Manžel mi říká, ať nepláču, ale sám na balkoně pláče nebo ho slyším smutnit v ložnici,“ přiznává.
Město Most zaplatilo náklady na zpopelnění. „Byli nápomocní a chovali se ke mně slušně,“ hodnotí nabídky magistrátu, byť je nevyužila. Kladně hovoří i o synově zaměstnavateli, velké a významné společnosti v regionu. Několikrát jí osobně volal ředitel, také nabízeli pomoc. Od kolegů ze své i Michalovy práce dostala i finanční dar.
Nikdo z restaurace U Kojota ji nekontaktoval. Přitom tam její syn chodil s kolegy pravidelně každou druhou středu.
„Strašně bych si přála, aby se otevřely dveře, aby vstoupil Míša a řekl mi: Ahoj mamuš, všechno je v pořádku,“ lesknou se Ivetě opět oči.
„Jak říká moje sestra: po Michalovi tu zbyla velká díra a tu po něm nikdo nezaplní. Jsem ale jak buldok, mám vztek, mě pohání zloba a chci znát odpovědi na otázky, chci vidět, že se to opravdu řeší, a chci, aby dotyční byli potrestáni. I když jakýkoliv trest bude v mých očích malý,“ říká pevným hlasem šestapadesátiletá sanitářka.
Nakonec ještě zmíní jednu věc, která ji trápí. Komentáře pod články a na sociálních sítích. „Hrozně se mě dotklo, jak se někteří lidé vyjadřovali, jak hodnotili, i když nikoho z těch lidí neznali. Michal ten večer nepil, nekouřil, chodil normálně do práce, choval se vždy slušně. Žádala jsem magistrát i policii, aby tomu nějak zabránili,“ stěžuje si.
Úřady ji vyslyšely. „Jeden případ jsme oznámili správnímu orgánu k projednání pro podezření z přestupku proti občanskému soužití. Zbylými zveřejněnými komentáři, jejichž počet se nezměnil a je jich 14, se nadále zabývají kriminalisté,“ napsala Seznam Zprávám mluvčí teplické policie Ilona Gazdošová.
