„Mám o čtvrtinu menší barák, ale stojí,“ říká Tomáš tři měsíce po povodních

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

„Řeka začala vydávat zvláštní zvuky. Jako když sypeš šutry z korby tatrovky. Takové ťuk ťuk ťuk. Asi jak tam plavaly ty valouny, stromy, dřevo nebo celé kůlny,“ popisoval Seznam Zprávám koncem září sedmatřicetiletý Tomáš Halát, jak se obcí Vápenná u Jeseníku prohnala povodeň.

Z terasy v prvním patře sledoval rozvodněnou říčku Vidnávku. Nejprve zmizela předzahrádka, pak celá příjezdová cesta a záhy voda zaplavila přízemí jeho domu do zhruba metrové výše.

„Člověk začne mít strach. Nejde to ovládnout. Do domu začal narážet všechen ten materiál z řeky. Nebylo to zemětřesení, ale jemné chvění určitě. Říkal jsem si, jestli to spadne, tak ať to spadne, ale já tady nebudu,“ vyprávěl Tomáš.

Začal si balit batoh a v ten moment mu na okno klepali hasiči, kteří ho žebříkem evakuovali pryč. Když voda opadla, začal sčítat škody. Řeka podemlela kus domu a statik na tři stěny nastříkal oranžové křížky a šipku. Třetina nemovitosti musí dolů, napsal do protokolu.

Tomáš stál před zásadním rozhodnutím: dům, který před třemi lety koupil, čerstvě zrekonstruoval, visela na něm hypotéka, opustit a začít jinde? Nebo se ho pokusit zachránit a žít v obavách, že se povodeň bude opakovat? Těžká volba.

Navíc tehdy nebyl nikdo, kdo by mu byl ochoten třetinu domu chirurgicky odříznout, aniž by poškodil zbytek. Do toho nečekané zjištění, že nebyl proti povodni pojištěný.

„Nemám děti, rodinu, jsem chlap v produktivním věku, nějak se s tím poperu,“ říkal tehdy.

Po čtvrt roce se s Tomášem Halátem potkáváme ve vedlejší vesnici. „Támhle v tom okně mám pokojík. Bydlím u mamči. Jsme tu sami dva, občas jezdí brácha a synovec na víkendy,“ ukazuje na okna rodinného domku.

„Aspoň jí tu s něčím pomůžu. Trochu jsem přibral, jak mamča vyvařuje,“ žertuje mladík. Nedaleko provozuje cykloservis, ale zakázek v tomto ročním období moc nemá. Proto se bude po novém roce poohlížet po další práci.

„Včera mi udělal šéfík radost. Když jsem mu ukázal, v jakém stavu mám barák, tak mi do května odpustil nájem servisu. To je velmi příjemný vánoční dárek,“ raduje se upřímně.

Dilema ohledně vytopeného domu už vyřešil. Nejlepší je to prý vidět. Dům stojí. Jen je o kus kratší. „Sehnal jsem jednotku hasičů z Prostějova, kteří dělají statickou stabilizaci objektů. Pomohli mi poškozenou část vystojkovat, stáhnout zdivo k sobě a stavební firma pak ručně poničenou část domu odbourala. Dokonce se jim podařilo zachránit schodiště,“ ukazuje Tomáš na zem, kde už jen zbytky stěn připomínají obvod původního domu.

V přízemí přišel o prádelnu a v patře o plánovaný dětský pokoj. Do vytopeného domu se však stále vrátit nemůže. Teprve před pár dny mu do něj přivedli elektřinu.

„Zedník mi říkal, ať jen suším a topím a minimálně přes zimu nic nedělám, protože stěny jsou stále strašně nasáklý vodou. Maximálně řešit nové rozvody vody a elektřinu. V tomto stavu nemá cenu dělat zedničinu,“ krčí rameny mladík.

Tomáš odhaduje, že mu povodeň způsobila škodu zhruba milion korun. Kamarádi z vysoké školy na něj uspořádali sbírku. Sepsali jeho příběh, přidali pár fotografií a vyvěsili to na sociální sítě.

„Štědrost lidí byla neuvěřitelná. Byl jsem dojatý, že si někdo z rodinného rozpočtu utrhnul pět, deset tisíc korun a poslal mi je, aniž by mě třeba znal,“ popisuje velkorysost, které se mu dostalo. Peníze přicházely od přátel i neznámých lidí. Na transparentní účet mu psali krátké vzkazy:

Pro lepší zítřky. Pár kaček od Wosla, drž se kámo. S troškou do mlýna. Mám tě ráda. Na nový dům. Přeji hodně síly, ať to zvládneš. Deset tisíc od italské koaly. Mám u tebe rundu. Nějaké koruny na Špagetu od Radima K. Věřím, že i navzdory povodni i katastrofálním následkům dáte dům znovu do pořádku!

„Zkontaktoval mě jeden Vápeňák. Jeho syn žije ve městě Ullapool ve Skotsku, zorganizovali tam sbírku a rozdali to mezi nás, kteří jsme měli barák na kašu,“ zmiňuje Tomáš dar v hodnotě deset tisíc korun, který mu spolu se znakem skotského města předali.

A pak mu ještě volal starosta, že by s ním rádi mluvili celníci. „Hergot, co mají celníci s barákem společného,“ blesklo prý Tomášovi hlavou. Pro cigarety ani naftu do Polska nejezdí, přesto byl trochu nervózní.

„Přišli pánové celníci, sedli jsme si, dali kafe a říkali mi, že osobně nebyli na povodně nasazení, přesto by se rádi nějak angažovali,“ vypráví Tomáš. Zaměstnanci celní správy udělali sbírku a předali mu dar v hodnotě 20 tisíc korun.

Jak silné emoce prožíval kvůli vyplavenému domu, tak stejně silné emoce přicházely i nad štědrostí lidí.

„Chtělo se mi brečet, když jsem dostával ty částky. Nejmenší byla padesát korun, nejvyšší 50 tisíc. Byl jsem z toho dost rozebranej. Naměkko. Vypozoroval jsem, že často pomáhali hlavně ti, co něco podobného sami zažili, nějakou katastrofu nebo mají zdravotní problémy,“ popisuje svou zkušenost.

Dokazuje to i nejvyšší padesátitisícový dar, který přišel od jedné paní z Moravy. „Volala mi a říkala, že zažili tornádo a měli stejný scénář s pojišťovnou, že s nimi taky vydrbala, tak chtěli někomu pomoct, viděla můj profil, a to jí stačí. To byl rekordní dar, který jsem dostal,“ uvádí Tomáš.

Čímž se dostáváme k pojištění. To si Tomáš musel sjednávat u banky, která mu poskytla hypoteční úvěr na nákup baráku, jenže jak se až později dozvěděl, povodeň a záplavy tam nebyly.

„Už si to přesně nepamatuju, jsou to tři roky, co jsem to uzavíral, ale vím, že mi nabízeli dva produkty a já jsem sáhl po tom dražším. Bohužel jsem si ty papíry nezkontroloval, a když jsem se pak do nich díval, tak tam byla povodeň nebo záplava vyňata,“ říkal Tomáš koncem září.

O čtvrt roku později má už víc informací. Je přesvědčený, že pochybila bankovní úřednice. Při vyhledávání povodňové zóny si spletla číslo popisné s číslem parcely. V systému jí vyskočil jiný dům ve Vápenné, který byl nepojistitelný (během povodní spadl), a tudíž ze smlouvy povodeň rovnou vyňala a s Tomášem to neprobírala. Jeho dům přitom spadá do třetí kategorie, tedy sice vyšší platba, ale pojistitelná nemovitost.

„Hned po sjednání té smlouvy jsem si všiml, že tam má špatně ty čísla, upozornil jsem ji na to, ona vytvořila změnový list, ale změnila jen hlavičku a bohužel tomu nepřizpůsobila tu smlouvu. Ročně bych platil o pár tisíc korun víc, ale byl bych v pohodě,“ dopátral se Tomáš.

S právníkem proto připravují dopis bance, kde zmiňované skutečnosti popisují.

„Advokát mě upozornil, že nic není jistý. Ať si nedělám plané naděje. Furt jsem pod tou smlouvou podepsaný a jdeme proti velké instituci, která má své právníky. Když se nebudou chtít domluvit, tak to bude mnohaletý soudní spor,“ je prý připravený Tomáš.

Sebevědomí mu nicméně dodaly bezmála tři stovky lidí, které mu nezištně pomohly. Dohromady včetně pomoci od státu a neziskových organizací dostal zhruba 700 tisíc korun. Plus materiální pomoc nebo pomoc dobrovolníků.

„Prosím tě, ať v článku zazní, že Češi jsou hrozně štědří a že jim ze srdce děkuju. Nejen za sebe, ale i za další lidi postižené povodní,“ žádá mě Tomáš.

Milerád plním.