„Mám několik ordinací, abych neztrácel čas hovadinami,“ říká praktický lékař

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

„V pondělí dopoledne ordinuji v Třemošnici, odpoledne v Heřmanově Městci, někdy v Ronově nad Doubravou. V úterý ráno dělám preventivní prohlídky ve slévárně Kovolis v Hedvikově, potom jsem opět v Třemošnici. Ve středu Heřmaňák a Třemošnice. Ve čtvrtek dopoledne domovy důchodců ve Skutči a v Seči a odpoledne zas Heřmaňák. V pátek Třemošnice,“ popisuje svůj týdenní program čtyřiašedesátiletý praktický lékař Radoslav Svoboda v jedné ze svých ordinací v Heřmanově Městci u Chrudimi.

Je pondělí krátce před jednou hodinou odpoledne. Čekárna už je plná. Někteří pacienti stojí. Na vyšetření jich čeká zhruba deset. První přišla před půl hodinou postarší dáma. Chce se k doktoru Svobodovi dostat co nejdřív.

„Někdy tu není nikdo, někdy se to semele a čeká se třeba hodinu i víc,“ popisuje. „Ale na něj se počkat vyplatí,“ dodává.

Vedle sedí třiačtyřicetiletá Martina. Prozrazuje, že není pouze pacientka, ale s Radoslavem Svobodou se přátelí. „Na to, kolik mu je, je velmi akční. Stále jezdí do těch malých vesnic, i když by nemusel,“ uvádí. Oceňuje také to, že není jen obyčejný praktik v maloměstě, ale má širší záběr lékařských služeb. „Mě dal komplet do kupy. Já říkám, že je to kouzelník,“ šeptá v čekárně.

Radoslav Svoboda opravdu není typický praktický lékař. V kartotéce má přes deset tisíc pacientů, provozuje několik ordinací (včetně jedné pro bezdomovce), provozuje domácí péči a věnuje se i dalším oborům. Spíš než o ordinaci praktického lékaře hovoří o rodinné společnosti a o podnikání. V týmu má dvě dcery (praktické lékařky), další dva lékaře a tři doktorandy před atestací. Spolupracuje s kardioložkou, neuroložkou a internistkou. O finanční věci se stará jeho zeť.

V současné době působí na deseti místech v Pardubickém kraji.

V čekárně je klid, v ordinaci panuje frmol. Jedna sestřička bere postarší pacientce krev, druhá zavádí jinému pacientovi kapačku, s třetím pacientem hovoří doktor. Vedle něj sedí asistentka a vše za něj zapisuje do počítače. Na závěr prohlídky mu tiskne recept a předává lékařskou zprávu. V ordinaci to odsýpá.

„V každé ordinaci má pan doktor stálé sestry. Teď už pravidelně dojíždí víceméně jen do dvou ordinací, ty další mají na starosti lékaři, kteří pod ním pracují. Byly doby, kdy dělal všechno sám. Teď se navzájem zastupují,“ vysvětluje sestřička Jana Budková.

„To byl od začátku můj cíl, neztrácet čas – s prominutím – hovadinami a administrativou, která navíc stále narůstá. Jde mi o péči o pacienty, o léčení, proto jsem studoval medicínu, ne abych dělal papírování, zapisování, studoval smlouvy a vypisoval dokumenty pro pojišťovny,“ říká lékař.

Aby administrativu dělal někdo za něj, musel se rozkročit.

„Kdybych ordinoval na jednom místě, neměl bych přes deset tisíc pacientů. Je třeba jim vyjít vstříc. Jednak za nimi dojedu nebo dojedeme, jednak jim nabídnu lepší a širší péči,“ tvrdí. Více ordinací, více pacientů rovná se více peněz nejen od pojišťoven, ale i od obcí a měst.

„Abych to mohl vybudovat, tak jsem se musel zadlužit. Peněz je z toho jako z jiné ordinace, ale tím, že jich mám víc, můžu si dovolit zaplatit lidi, kteří řídí administrativu, vyřizují smlouvy s pojišťovnami, papírování a já se mohu věnovat pouze lidem. Dneska administrativa praktického lékaře zabere třetinu jeho času. A to na úkor pacientů,“ stěžuje si a naráží na fakt, že sehnat praktického lékaře je pro mnoho Čechů stále větší problém. Zvlášť když dle dat Národního registru zdravotnických pracovníků je průměrný věk praktického lékaře 57 let, více než polovina je starší 60 let a třetina 65 let.

Radoslav Svoboda je aktuálně tři měsíce v důchodu. Do penze se však nechystá. Naopak je otevřený novým lékařům a novým příležitostem.

„Já musím pracovat, dokud nesplatím dluhy na všechny ty ordinace,“ říká s nadsázkou. „Hlavní jsou samozřejmě lidé. Postarat se o ně. To je náplň mého života,“ uvádí na pravou míru.

Ještě horší je situace při hledání praktického lékaře pro děti. Vysoký věk pediatrů je celorepubliková realita. Dle Ústavu zdravotnických informací a statistiky je polovině dětských praktiků přes 60 let, třetině přes 65 let a během pěti až sedmi let hrozí, že 600 až 900 jich odejde do důchodu. Už nyní chybí praktik bezmála desetině dětí. Za pár let by to mohla být až třetina.

Zdaleka nejvíce Češi pociťují nedostatek stomatologů (85 % respondentů). Vyplývá to z exkluzivního průzkumu agentury Ipsos pro Seznam Zprávy z reportážní série Jak se žije v Česku. Z dat vyplývá, že lidé nejvíce postrádají praktické lékaře pro děti i dospělé, psychiatry (a psychologové – byť nejde o lékařskou profesi). U všech těchto specializací nadpoloviční většina lidí vnímá jejich nedostatek. Velký nedostatek zubních lékařů a lékařek pociťují Češi ve všech krajích plošně, nejvíc na Vysočině (93 %). Ve všech krajích pak nedostatek vnímá více než 80 procent respondentů.