Málo dotací pro Jeseníky. Státní miliardy pomohly proti povodním jen někde

Dohromady 27 miliard korun investovalo ministerstvo zemědělství od roku 2002 na ochranu proti povodním. Stát tím reagoval na záplavy, které v roce 1997 zasáhly především Moravu, Slezsko a povodí horního Labe, a o pět let později povodí Vltavy. Mimořádné srážky v první polovině září ověřily, jak byly investice efektivní.

Každá reportáž ze zaplavených obcí v povodí Opavy a Bělé ukazuje, že něco nevyšlo. Slezský region na návětrné straně Hrubého i Nízkého Jeseníku zasáhla podle Českého hydrometeorologického ústavu stoletá voda, přitom u Vrbna pod Pradědem na Černé Opavě byla úroveň stoletých povodní překročena. Seznam protipovodňových dotací, které ministerstvo zemědělství rozesílá do celé republiky, přitom ukazuje, že investice v oblasti Jeseníků zaostaly za jinými, méně ohroženými okresy.

Celé dvě miliardy se utratily za hráze v Mělníce, Lovosicích, Ústí, Děčíně a dalších městech na dolním Labi. Přes miliardu získala na ochranu proti velké vodě Olomouc, stejně vysokou částku inkasovala na opravy po povodních vltavská přehrada Orlík. Sedm set milionů vylepšilo břehy Třebovky v okolí České Třebové, více než půl miliardou přispěl stát na povodňovou ochranu hlavního města, vysokou dotaci 400 milionů inkasoval Jablonec na vyhloubení podzemní štoly, která by v případě potřeby odvedla vodu z městské přehradní nádrže.

Neznamená to, že by ministerští úředníci ignorovali právě Slezsko. Vzhledem k rozloze území se v povodí Odry dokonce investuje víc než ve zbytku republiky. Spíše než na svahy Jeseníků však státní investice mířily do Beskyd. Tam stojí už od osmdesátých let minulého století několik přehrad, a právě na opravy nádrží Šance, Morávka, Žermanice a Těrlicko poslali ministři zemědělství v uplynulém dvacetiletí dohromady přes miliardu.

„Vodní nádrže zadržely miliony kubíků vody a jednoznačně odvrátily přelití například hrází na řece Ostravici. Pokud by nebyla možná regulace Morávky, Ostravice či Lučiny, byly by na náměstí TGM v Ostravě dva metry vody,“ chválil investice státního podniku Povodí Odry jeho ředitel Jiří Tkáč.

Je pravda, že dotace na prevenci zamířily také do Jeseníků. Experti z Povodí Odry připomínají, jak se při povodních osvědčily nové hráze na Kobylím potoce, které za 150 milionů ochránily Karlovice. Na stovky milionů se ještě počítaly investice do hrází na Odře v Ostravě a Bohumíně, ovšem povodňová opatření u řek Opavy, Opavice nebo Bělé zpravidla dosahovala jen desítek milionů.

Jedním z důvodů relativně nízkých investic v rizikovém regionu byl fakt, že Povodí Odry ani další státní instituce neprosadily proti odporu místních stavbu přehrady Nové Heřmínovy, která by v údolí Opavy pomohla stejně jako přehrady na beskydských řekách.

„Protipovodňová opatření přitom nebudou svou úlohu plnit na sto procent, pokud se nedokončí jako celek, tedy včetně nádrže Nové Heřminovy,“ stojí v oficiálním stanovisku podniku Povodí Odry. Samotná přehrada by ovšem pomohla jen na středním a dolním toku Opavy, tedy včetně měst Opavy a Krnova, pro horní tok této řeky, pro Opavici a Bělou by byly třeba ještě další investice.

K záplavám s tak dramatickým průběhem by přesto nedošlo, kdyby na hřebenech Jeseníků za čtyři dny nenapršelo přes 500 milimetrů. „Lze se preventivně připravit, ale nelze se účinně bránit tak katastrofálním povodním, jako byla v září. Vidíme to na celém světě, třeba v USA nebo alpských zemích,“ konstatuje mluvčí Povodí Odry Šárka Vlčková. Hráze byly přelity tam, kde se s tak velkou vodou nepočítalo, tedy také v Ostravě a Bohumíně, i když se tam investovalo teprve nedávno. „Pokud je protipovodňové opatření na padesátiletou vodu, nemůže odolat vodě stoleté,“ upřesnila mluvčí.

O tom, že protipovodňová prevence může fungovat, naopak svědčí příklad z jižních Čech. Více než padesátiletým povodním čelilo povodí Lužnice a Nežárky, kde napršelo přes 300 milimetrů. Vodohospodářům se však podařilo vodu z obou řek o několik dnů zdržet v soustavě třeboňských rybníků, a tím ochránit území níže po proudu.

„Když v pondělí 9. září vydal hydrometeorologický ústav varování, tak to rybníkáři u nás na Jindřichohradecku a Třeboňsku vzali vážně a začali odpouštět rybníky, aby vytvořili retenční prostor,“ popisuje situaci na Lužnici Jan Pokorný z třeboňského výzkumného ústavu Enki. Když pak přišla povodeň, osvědčily se investice, které ministerstvo zemědělství poslalo na obnovu rybníků.

Z částky přes pět miliard zamířila miliarda právě na Třeboňsko, kde mají své centrály největší tuzemské firmy Rybářství Třeboň, Rybářství Hluboká a BioFish. Hlavně se vyplatily opravy tzv. bezpečnostních přelivů, které umožňovaly držet hladiny rybníků těsně pod korunou hrází a přitom zajistit, aby hráz nebyla poškozena. Nejvíc vody tradičně udržel rybník Rožmberk, do kterého se také investovalo nejvíc. Pomohlo i to, že se z dotací na povodňovou prevenci nedávno zvýšily hráze podél Lužnice v místech, kde voda opouští soustavu rybníků, konkrétně ve Veselí, Dráchově a Soběslavi.

Propojený systém nádrží a dalších protipovodňových opatření může pomoci nejen v povodí Lužnice, ale ve všech regionech, tvrdí vodohospodář Alexander Václav Mazín, který řídil krizový štáb okresu Plzeň-jih při povodních v roce 2002. „Jsme vyspělý stát, proto máme k dispozici všechny metody se s tím vypořádat,“ zdůrazňuje.

Bez velkých nádrží, jako jsou plánované Nové Heřmínovy, se proti velké vodě skutečně nejde bránit, přehrady samy o sobě však nestačí. Ještě větší objem vody může zadržet zemědělská půda, která ovšem nesmí být scelena do velkých půdních bloků, jak je v Česku zvykem. Měla by se také zastavit průběžná likvidace zemědělské půdy, které se každý den ztrácí 11 hektarů, z toho polovina pod betonem.

Ochrana proti povodním proto nemůže být podle vodohospodáře Mazína úplně efektivní, pokud hlavně v rizikových oblastech nedojde k revizi územních plánů a pozemkovým úpravám, které by v polích udržely vodu.

V posledních dvaceti letech obce skutečně inkasovaly na povodňovou prevenci deset miliard z evropského dotačního programu Životní prostředí. Neexistuje však jednotná strategie a dotace se náhodně rozpouštějí ve stovkách projektů v hodnotě do dvou milionů. Přitom většina obcí tyto peníze využívá jen na digitální povodňové plány a výstražné systémy, případně na čistění kanalizací. Jenom menší část se využije ke stavbám či pozemkovým úpravám, které by jejich katastr ochránily proti velké vodě.