Nastaly úplně revoluční změny. Lingvistka popisuje vývoj českého „-ová“

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.

Přechylovat či nepřechylovat jména cizinek? K dlouhodobě diskutovanému tématu se vyjádřil Ústav pro jazyk český v reakci na incident ze srpnových Olympijských her, kdy se komentátor České televize rozhodl jména nechat v původní podobě. Obdržel řadu pozitivních reakcí z řad veřejnosti, Česká televize ale experiment příliš neocenila.

Podle lingvistky Jany Valdrové, která se dlouhodobě věnuje právě oblasti genderu, je vyjádření Ústavu spíše nešťastné. „Je to jako kdyby se ta historie úplně vymazala a řekli jsme si, pojďme přechylovat kdo chce, co chce. To prostě nejde,“ hodnotí vyjádření v rozhovoru pro Seznam Zprávy.

I tak ale v češtině vidí řadu pozitivních změn, a to například ve způsobu inzerce pracovních míst nebo větší obezřetnosti v případech sexismu. „Tady nastaly úplně revoluční změny. Od roku 2022 si ženy například mohou volit podobu příjmení a často si volí tu nepřechýlenou. Dále je obrovská změna v inzerci pracovních příležitostí, protože víme, že k té pozici lépe přitáhneme pozornost žen, když je tam budeme přímo jmenovat, vysvětluje.

Co nám říká vyjádření Ústavu pro jazyk českých ohledně přechylování příjmení Češek a cizinek?

Říká v podstatě, že s těmi příjmeními můžou lidé zacházet, jak chtějí, jenže to má samozřejmě svá rizika. Jsou tam čtyři body, jak k příjmením lze přistupovat, tudíž vlastně chce radit, jak s nimi zacházet, ale z toho tři body to úplně vytrhávají ze společenského kontextu. Jeden z těch bodů – přechylovat prostě všechna příjmení – nás dokonce vrací dozadu do roku 1945, kdy bylo nařízeno počeštit jména příjmení Čechů a Češek a přechýlit příjmení žen.

Kromě toho se přechylovala příjmení cizinek, když pracovaly u nás. Zákony se začaly mírnit až od roku 2000, po hromadné stížnosti cizinek u Českého helsinského výboru. To vyjádření admina, což má být autor, ale vypadá, jako kdyby se ta historie úplně vymazala a řekli jsme si, pojďme přechylovat kdo chce, co chce. To prostě nejde.

Takže myslíte, že by mělo být nějaké jednotné stanovisko, a ne takto rozkolísané?

Jména by se prostě měla respektovat, tak jednoduché to je. Prostě nazývat ženy, jak se jmenují. Je to důležité, protože teď je například na základních školách ve třídách spousta ukrajinských holčiček, které často mají nepřechýlená příjmení. Pokud někdo nerespektuje jména dětí a jména dospělých, kteří mezi námi žijí, tak jen přilévá olej do ohně a přispívá tomu společenskému napětí proti integraci cizinek u nás.

Teď se hodně používají výrazy jako posluchačstvo, hoststvo a tak dále. Některé již dříve existovaly, některé jsou ale nové. Tady bych nechala volnou ruku, ať si každý člověk mluví, jak chce, a přitom ať pozoruje, jak na to ostatní reagují. Protože taky jde o to hrát si s jazykem jako prostředkem svého vlastního vyjádření. U jmen je to ale jiné, jméno je pod ochranou zákona.

Když se podíváme na posledních dejme tomu dvacet, třicet let, tak jak se změnil jazyk z hlediska genderu?

Tady nastaly úplně revoluční změny. Od roku 2022 si ženy například mohou volit po dobu příjmení a často si volí tu nepřechýlenou. Dále je obrovská změna v inzerci pracovních příležitostí. V devadesátkách jsem analyzovala stovky inzerátů na pracovní místa a naprostá většina byla jenom v mužském rodě. Dneska je to úplně jinak, protože víme, že k té pozici lépe přitáhneme pozornost žen, když je tam budeme přímo jmenovat.

Na jednom Úřadu práce se dokonce stalo, že vrátili inzerentovi inzerát na závozníka a požadoval, aby tam majitel firmy dopsal závoznici. Majiteli ji tam dopsal a potom přišel ještě poděkovat, že našel závoznici lepší než všichni chlapi, které zaměstnával před ní.

Další změna je zvýšená citlivost vůči sexismu v jazyce. Například u soudu s Dominikem Ferim se rozebíralo nejenom to, co říkal a psal těm dotyčným ženám, ale rozebíraly se i mýty o znásilnění. To všechno patří do debat o jazyku.

Také se mnohem více používají ženské názvy, když se oslovují nebo označují pracovní týmy. Dává se pozor i na to, aby učebnice pro děti nebyly sexistické. Začali jsme být také vnímavější vůči tomu, jak mluví nebinární lidé. Pokud se někdo necítí jako ani žena, ani muž a chce to vyjádřit, tak to v češtině jde a úspěšně se to rozvíjí. Byl by naprostý nesmysl tomu bránit.

Abychom se vrátili k tomu přechylování, kde se v českém jazyce vzalo?

Ten formant -ová, dříve krátce -ova, se používal, když ženy neměly vlastní práva, a označoval, ke komu ta žena patří. Vznikl z přivlastňovací přípony a koncovky. Před rokem 1945 to tak ale řada žen neměla, byly tu Češky, které se jmenovaly Králík, Konečný, a tak dále. Po válce byly vyhnány menšiny a ti, kteří vyhnáni nebyli, byli nuceni se přejmenovat. Nešlo ale jen o přechýlení ženských příjmení. Například můj děda Fridrich se musel nechat zapsat jako Bedřich.

Zmiňovala jste slova jako posluchačstvo či diváctvo, a taky zaznívají často i nové tvary genderových zájmen, řekněme, kromě on či ona někteří jedinci používají výraz oni. Zaregistrovala jsem i používání koncovky -x za slovesa (příklad: bylx, vidělx – pozn. redakce). Je čeština schopná takové změny pojmout?

Vždycky říkám, že jediná stálá vlastnost jazyka je jeho proměnlivost. Máme dvě různé oblasti jazyka – jazykový systém a jazyková praxe. Tedy to, co čeština nabízí na jedné straně a to, co my s tím uděláme na druhé straně. Důležité je, co my s tím jazykem uděláme a jak využijeme možnosti češtiny. Můžeme tvořit nová slova, používat nové koncovky, spojovat slova jinak, než dosud bylo zřejmé. Jazyk je živý organismus, který se vyvíjí.

Pokud nevím, jestli mluvím se ženou nebo s mužem, tak se zeptám, jak je můžu oslovovat. Ten člověk řekne, jak se jmenuje - některá jména jsou obourodá - a který rod preferuje, no a jestliže sám začne používat třeba tu koncovku -x, tak to můžete zkusit taky, a když vám to nepůjde, tak se jistě dorozumíte jinak. Tím chci říct, že jestliže má nějaký člověk potřebu se v tom nebinárním jazyce vyjadřovat, tak bychom mu určitě neměli říkat, že se takhle nemluví. Jen to akceptovat.

Jak důležitá jsou v současné lingvistice témata jako právě přechylování či gender neutrální jazyk? Jsou marginální?

V lingvistice se tím dosud málokdo zabýval. Existují jednotlivci a jednotlivkyně, kteří o tom píšou. Většina lingvistické obce se vždycky bouřila proti tomu, aby se řešily otázky genderu a jazyka. Moje začátky byly zhruba před 30 lety těžké, například když jsem usilovala o to, aby se to takzvané generické maskulinum začalo alternovat ženskými názvy.

Například Národní kontaktní centrum – gender a věda na Sociologickém ústavu (Akademie věd České republiky – pozn. red.) teď protestovalo proti názvu akce Noc vědců, a chtělo jej změnit na Noc vědy. Na podporu takových změn - třeba i v podobě názvu Noc vědkyň a vědců - jsem vystoupila už před téměř 30 lety na jedné konferenci a sklidila rezolutní odpor až na jednoho člověka z Obchodně podnikatelské fakulty v Karviné, který řekl „A proč bych tam nejmenoval ty ženy, když tím třeba získám více klientů a klientek?“

A to je ten zakopaný pes. Podle toho, jak mluvíme, tak buď získáváme, nebo odrazujeme lidi. A někdy je odrazujeme, aniž bychom si toho byli vědomí.

Řeší se podobné problémy i v jiných jazycích?

Já jsem ve svých pracích srovnávala několik jazyků, němčinu, angličtinu, ruštinu, polštinu, slovenštinu a češtinu a každý jazyk zachází s rovností pohlaví po svém. Třeba v maďarštině dříve byla běžná praxe, že ženy, když se vdaly, tak ztratily nejenom příjmení, ale i jméno. Není náhodou, že právě (Viktor) Orbán se pokoušel to oživit. Různé jazyky to řeší po svém, správné je ale zachovávat úctu vůči nositelce jména.

Dalším velikým tématem lingvistiky je přebírání výrazů z angličtiny. Myslíte, že se některé z nich postupně stanou spisovnými?

Nemůžu se vyjadřovat za celou lingvistiku, ale podle mě je to také součást přirozeného vývoje. Vstupu anglicismů do našeho života prostě nemůžeme bránit, je to marná práce. Jazykovědná obec může jazyk pozorovat, analyzovat, popisovat, ale neměla by někomu nařizovat, jak má mluvit. Ty doby už jsou dávno pryč.