Nejslavnější SMS i vulgarismus na adresu ministra. I Česko má své slavné úniky

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Není to tak dávno, kdy se řešil únik komunikace i v Česku. Bývalý premiér Andrej Babiš (ANO) před rokem v březnu omylem poslal e-mail, ve kterém sháněl kompromitující materiály na ministra zahraničí Jana Lipavského (tehdy za Piráty, nyní nestraník za ODS), na špatnou adresu. Nešlo o utajované informace ohrožující státní bezpečnost, Babiš zkrátka „jen“ chtěl na svého politického soka, který ho několik dní předtím označil za bezpečnostní hrozbu, sehnat co nejvíce „politických“ věcí.

„Udělejte mi teze, podklady na tohoto zm**a. Napište mi příběh Izrael, jak se vykašlal na naše lidi, jak byl v Dauhá, jezdí všude, dělá kampaň, korespondenční volba,“ psal v mailové konverzaci, v níž mimo jiné řešil také mediální zmínky o Lipavského rodině.

Jak se stalo, že se soukromý e-mail dostal na veřejnost? Snadno, šlo o chybu ve jméně příjemce, kdy Babiš zaměnil osoby stejného jména - jeden Jan Rovenský, kterému měla zpráva přijít, byl jeho poradce. Druhý, kterému doopravdy přišla, byl nestraník za ANO ve výboru pro životní prostředí a limity těžby severočeského města Litvínov. Tomu se vulgární obsah nelíbil, tak ho zveřejnil.

Únik komunikace předsedy hnutí ANO neměl ani zdaleka takový přesah jako americký průšvih se zveřejněním informací o plánech na útok v Jemenu, přesto lze vidět jasnou paralelu, kdy čelní politický představitel neopatrně nakládá s interní komunikací.

A nebylo to rozhodně poprvé, kdy se tuzemským politikům „podařilo“ vynést ven informace, které nikdo neměl vidět.

Úniky informací mohou být také „verbální“, tedy když si politici neohlídají, co říkají na veřejnosti. Prezident Miloš Zeman v roce 2016 například prohlásil, že Česko zaplatilo za dvě unesené Češky v Pákistánu výkupné kolem 150 milionů korun. Rozhodování o zaplacení označil za velké dilema. Informace o výkupném tehdy přinesl týdeník Respekt.

Zveřejnění částky však vyvolalo silnou kritiku tajných služeb a vedení státu. Podobné informace totiž obvykle nebývají zveřejňovány. Krátce po propuštění obou dívek ministr vnitra Milan Chovanec (ČSSD) vyloučil, že by Česko zaplatilo: „Platí, že český stát nevyjednává s teroristy a neplatí výkupné,“ prohlásil tehdy Chovanec.

Slova prezidenta Zemana rozzlobila i tehdy čerstvého předsedu ODS a opozičního poslance Petra Fialu, který je označil za „děsivá a neomluvitelná“. Prezident by se podle něj měl začít chovat odpovědně a uvědomit si, že takové věci nesmí říkat. Jinak by ohrozil bezpečnost Čechů v zahraničí.

Podle Fialy totiž nejvyšší představitel státu přiznáním o výkupném mohl povzbudit k únosům českých občanů. „To je zoufalá situace, která by měla děsit každého občana, není možné, aby odpovědní ústavní činitelé zveřejňovali informace, které jsou v každé zemi tajné,“ sdělil Fiala.

Podobné problémy zažíval svého času také ministr obrany Martin Stropnický (ANO), který Hospodářským novinám v rozhovoru sdělil informaci, která se v tu chvíli zřejmě neměla dostat na veřejnost. Připustil totiž, že propuštění pětice Čechů v Libanonu bylo součástí dohody, podle které Česko nevydá Američanům libanonského občana Alího Fasáda, který byl v tu chvíli obviněn z napomáhání teroristům.

„Pět lidí se sem vrátí v pořádku, pokud Fajád nebude vydán do Spojených států. Je to svázané,“ řekl ministr obrany Martin Stropnický. A zadělal si tak na problémy, jeho slova nechtěl potvrdit nikdo včetně tehdejšího ministra spravedlnosti Roberta Pelikána (ANO). Podle zdrojů redakce tehdy dokonce Stropnický napsal redaktorům, že buď musí oni v novinách napsat „dementi“ nebo bude muset on podat demisi.

Někdy jsou ale v únicích informací politici zdánlivě nevině. Pravicově extremistický web White Media například v minulosti zveřejnil emaily, které neonacisté ukradli ze soukromého účtu premiéra Bohuslava Sobotky (ČSSD).

Server se na konci roku 2015 naboural do mailu tehdejšímu předsedovi vlády a tvrdil, že získal utajované informace. Ministerstvo vnitra to odmítlo, nicméně White Media v několika vlnách zveřejnil vybranou Sobotkovu korespondenci týkající se třeba uprchlické krize, předvolebních průzkumů, vedení Českého rozhlasu nebo financování sportu.

Jak zjistily Seznam Zprávy, po letech komplikovaného prošetřování, Městské státní zastupitelství v Brně nakonec podalo na tvůrce webu Igora Mižáka obžalobu.

I tak vina ležela i na samotném Sobotkovi. Za prvé evidentně nepoužíval lepší zabezpečení soukromého mailu, za druhé ho neměl pro takové účely vůbec používat.

I proto se nabízí otázka, jak funguje zabezpečení komunikace v partajích dnes? Seznam Zprávy se na politických centrálách zeptaly, jaké nástroje straníci používají a jak se k případným únikům staví. Strany se shodují v tom, že bez digitálních nástrojů se dnes komunikace neobejde, konkrétní ale být, poměrně logicky, nechtějí.

„Zabezpečení komunikace je pro naši stranu zásadní otázkou a proto ochraně citlivých informací věnujeme velkou pozornost. Ze strategických a bezpečnostních důvodů však nemohu sdělovat konkrétní nástroje ani postupy, které v této oblasti využíváme. Obecně ale platí, že se řídíme doporučeními odborníků na kybernetickou bezpečnost a vnitřními pravidly, která minimalizují riziko úniku informací,“ upozorňuje Jakub Skyva, mluvčí ODS.

Podobně mluví i mluvčí STAN Sára Beránková. Veškerá oficiální stranická komunikace podle ní probíhá v běžně dostupné aplikaci s koncovým šifrováním. „Nicméně jako hnutí nedisponujeme žádnými utajovanými nebo střeženými informacemi či dokumenty, jde tedy spíše o strategie, interní informace a data,“ doplňuje Beránková.

Aplikace s koncovým šifrováním, tedy takové které zaručují, že odeslaný obsah můžete číst nebo poslouchat pouze vy a osoba, se kterou komunikujete a nikdo jiný k tomuto obsahu nemá přístup. Tuto službu už dnes umožňují standardní aplikace jako WhatsApp nebo Signal. Takové používají také Piráti.

„​​Bezpečnost komunikace je pro nás velmi důležitá a přistupujeme k ní s maximální opatrností. Citlivé informace sdílíme pouze prostřednictvím zabezpečených kanálů a dbáme na to, aby byly dodržovány všechny potřebné bezpečnostní standardy,“ popisuje mluvčí strany Lucie Švehlíková.

Jak bylo zmíněno, většina členů politických stran nepracuje s informacemi, které by podléhaly utajení. Práce s tajnými informacemi je činnost mimořádně citlivá zejména v oblasti bezpečnosti státu, proto ji upravují speciální zákony, které přesně popisují, kdo a jakým způsobem s nimi může pracovat.

Žádná mobilní aplikace k výměně či diskusi o skutečně utajovaných informacích v Česku neslouží, což potvrzuje i Ladislav Šticha, mluvčí Bezpečnostní informační služby (BIS).

„K práci s utajovanými dokumenty slouží výhradně k tomu určené technické vybavení, utajovaná síť oddělená od sítí veřejných, speciální místnosti atd. Samozřejmostí je, že s takzvanými režimovými informacemi mohou pracovat pouze lidé s patřičnou bezpečnostní prověrkou. V případě potřeby výměny informací elektronickou formou mezi subjekty se smí používat pouze certifikovaná zařízení schválená Národním úřadem pro kybernetickou bezpečnost a obsah je opatřen kryptografickou ochranou,“ vysvětluje mluvčí kontrarozvědky Šticha.

Pokud jde o politickou reprezentaci - zákony hovoří jasně. Prezident republiky, členové vlády, poslanci a senátoři jsou „prověřeni“ ze zákona, takže nemusí podstoupit proces prověřování Národním bezpečnostním úřadem (NBÚ), což je autorita v oblasti nakládání s utajovanými informacemi. To je také úřad, který řeší případy, kdy dojde k porušení zákona o utajovaných informacích. Postupuje v souladu s tím, jak zákon definuje jednotlivé stupně a uděluje sankce podle závažnosti porušení zákona, kde ty nejpřísnější jsou pokuty v řádech milionů korun.

Podle Tomáše Pojara, poradce premiéra pro národní bezpečnost, nemůže být na únik informací, jako byl ten v Trumpově administrativě, připravena žádná země.

„Z definice slova informace se to může stát. Pokud byste chtěl takové situaci předejít, nesmíte s informací vůbec pracovat, takže bude k ničemu. Je to jako byste chtěl zamezit korupci při výstavbě dálnic tím, že byste nestavěli dálnice. Český systém je k únikům podle mého názoru postavený velmi rigidně a k únikům moc nedochází. A když už k nim dojde, je to buď neopatrností nebo cizím zaviněním,“ popisuje Pojar.

Na historicky malou obezřetnost tuzemských politiků upozorňuje také bezpečnostní expert Jakub Drmola z Masarykovy univerzity. V Americe podle něj došlo k dvojímu pochybení.

„Zaprvé to bylo vůbec užívání aplikace Signal, která z pohledu USA a bezpečnostních složek není pro takovou komunikaci schválená, třebaže je oproti ostatním aplikacím tohoto typu považována za jednu z nejbezpečnějších. Zadruhé šlo o selhání uživatelské, kdy byl přizván někdo, kdo tam přizván být neměl,“ doplňuje Drmola.

Americká kauza je podle zastupitele Prahy 4 a pirátského odborníka na bezpečnost Jana Hory (Piráti) jasným příkladem porušení základních pravidel pro práci s utajovanými informacemi. Klíčová je podle něj zdrženlivost, kterou Američané ve skupinovém chatu neměli.

„Ve chvíli, kdy je někdo třeba poradcem premiéra, tak už na něj mají být kladené zvýšené nároky na míru úsudku, na schopnost rozpoznat, který typ informace může někomu sdělit a který už nikoliv,“ vysvětluje Hora. Komunikace obsahující jakékoliv citlivé informace by neměli politici ale ani obyčejní lidé sdílet skrze žádné komunikační platformy. Vše se totiž dá prolomit.

„Pokud opravdu chcete zjistit obsah zprávy a máte na to teoreticky neomezený výpočetní výkon a čas, tak nakonec prolomíte každou šifru,“ dodává Hora.