Limitované vstupy Adršpachu pomohly, extrémní turismus má ale pořád i minusy

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Kousek před osmou ráno je obec Adršpach v Královehradeckém kraji ještě ospalá. Vesnicí uprostřed zelených louček a lesů projíždí jen pár aut, většina z nich zastavuje na placeném parkovišti, které leží jen kousek od vstupu do místního skalního města. Kvůli jedné z nejvyhledávanějších přírodních památek Česka míří do obce o zhruba 500 obyvatelích přes 450 tisíc lidí ročně. Samotná obec ale působí dojmem, že je s turismem smířená a do jisté míry vlastně i nachystaná na davy lidí.

Co se cestovního ruchu týče, podle starosty Adršpachu Jakuba Vajdy pro obec převažují pozitiva. „Řada místních provozuje rychlé občerstvení nebo restaurační provozy, které mohou fungovat díky zájmu návštěvníků. Totéž platí pro pronajímatele ubytovacích kapacit,“ popisuje. Zmiňuje i fakt, že turismus pomáhá obecnímu rozvoji.

„Že si občas někdo postěžuje, protože musí postát pár minut v koloně aut, která hodlají odbočit na parkoviště, je pak zkrátka jen nepatrná daň. Zároveň ale pracujeme i na odstranění těchto problémů,“ dodal.

Všichni, kteří se hned z rána objevili u vstupní brány, věděli už několik dní předem, že si kvůli výletu budou muset přivstat. Samotné trasy se sice dají zvládnout za půl den, Adršpach ale v roce 2021 začal regulovat vstupy do skalního města a zavedl systém online rezervací. Lidé si tak mohou předem zajistit prohlídku přírodní rezervace, stejně jako parkovací místo.

Koupit si vstupenky skrze webové stránky sice není povinné, v nejvytíženějších letních měsících se ale může stát, že se návštěvníci dovnitř nedostanou, protože bude vyprodáno. Většina vstupenek je navíc pryč i několik dní dopředu, nejdéle vydrží vstupy na příchod mezi osmou až devátou nebo 16. až 18. hodinou.

Podívejte se, jak vypadají Adršpašské skály po zavedení limitů:

Ráno je skalní město klidné, podobně jako samotný Adršpach. Situace se ale pozvolna mění po desáté hodině, kdy se mezi skálami začíná hemžit stále více lidí. Kolem je slyšet hlavně polština, ze sousední země sem totiž míří nejvíce návštěvníků. Skupinky turistů se rozhlížejí kolem, někteří pořizují snímky nejznámějších skal, zatímco jiní fotí své příbuzné u toho, co pokládají za významné skály. „To není Džbán, ten je vedle,“ upozorňuje správně jedna z návštěvnic svého partnera, který ji chtěl vyfotit před špatným útvarem.

Chvíli před polednem je už ve skalním městě čím dál víc lidí a každé významnější místo na trasách se začíná plnit. Podle některých se ale situace nedá úplně srovnat s návaly, které Adršpach sužovaly ještě před regulacemi. „Byla jsem tu ještě před pandemií a lidí bylo určitě víc. Rozhodně tu není prázdno, ale řekla bych, že je to díky limitům příjemnější. Člověk má víc prostoru kolem sebe,“ reaguje jedna z návštěvnic. Dodává, že jednodenní výlet do skal plánovala s rodinou předem, vstupenky kupovala s několikadenním předstihem.

Že skalami proudí stále více turistů, je znát i na schůdcích, které je občas potřeba zdolat, zvláště při trase směrem k Teplickým skalám a na konci zeleného okruhu. Proudy návštěvníků se po pár minutách střídají – chvíli se chodí po schodech dolů, pak zase dostávají prostor ti, kteří stoupají k výšinám. Vyhnout se na úzkých schodech je totiž prakticky nemožné.

I přes stoupající počet lidí je v některých částech skal prázdněji, především na místech, která už spadají pod Teplické skály. Navzdory stovkám turistů je tak možné si přírodu alespoň na chvíli vychutnat i v tichu a o samotě. Největší davy se obecně tvoří kolem nejznámějších míst, jako jsou pískovna, vodopády nebo ikonické skály Starosta a Starostová, u kterých se většina turistů fotí.

Jeden z pískovcových útvarů je ale obehnán zábradlím, aby na něj nikdo nelezl. Dříve jistě pevný a velký balvan je totiž zbroušený, na jeho povrchu jsou „vyježděná korýtka“, která pokrývá vrstva písku. Pamětní fotografie pak naznačuje, že více než polovina kamene je pryč. „Jakmile se poruší vrchní, pevnější vrstva pískovce, eroze se po každém mechanickém zatížení velmi urychlí. Ani kámen není věčný, zamysli se,“ stojí pak na infoceduli, kterou čte jen pár turistů. Většina kolemjdoucích se s kamenem pouze vyfotí a jde dál.

Během hlavní sezóny smí skalní město navštívit maximálně čtyři tisíce turistů denně, v ostatních měsících je počet ještě nižší. Rezervační systém totiž stanovuje, že během jedné hodiny smí do skalního města vstoupit pouze 400 osob. „Díky tomu se podařilo odbourat prázdninové návaly a doslova zablokování obce zájemci o vstup do skalního města. Rezervační systém tak rozprostřel zájem i do dříve neatraktivních měsíců,“ vysvětluje starosta Vajda.

Že rezervace pomáhají s rozvržením návštěvnosti a během vytíženějších měsíců přinášejí úlevu i samotné obci, popisuje také Kateřina Menšíková, koordinátorka cestovního ruchu a marketingová manažerka Adršpašských skal.

„Návštěvnost navázala na předpandemická čísla a v loňském roce byla ještě vyšší než před pandemií. Díky rezervačnímu systému a plynulému rozložení návštěvnosti nedochází k situacím, které jsme řešili před jeho zavedením, jako například dlouhé fronty u pokladen nebo dopravní omezení na příjezdových cestách do Adršpachu,“ přibližuje.

S tím souhlasí i místní policisté, kteří stojí kousek od parkovišť. „Dřív nám pořád volali, že kolabuje doprava. Museli jsme to odklánět a řešit,“ vzpomíná jeden z nich, zatímco jeho kolega řeší špatně zaparkované auto. Šedá škodovka postává na hlavní silnici, která vede k několika parkovištím, která jsou plná vozidel. Podle policisty ale nejde o ojedinělý případ. „Kvůli podobným případům sem jezdíme prakticky denně. Lidé si myslí, že mohou zaparkovat, kde se jim zachce,“ říká.

Parkování je jedním z problémů, který pociťují i samotní obyvatelé Adršpachu. Většina přiznává, že doprava se tu v posledních letech díky rezervacím zmírnila, někteří se ale obávají, že jejich obec se mění v jedno velké parkoviště. Mnoho zahrádek okupuje větší množství aut, vozidla postávají prakticky po celé vesnici, což se některým místním nelíbí.

„Podle mě je to trochu ostuda a kazí to dojem z Adršpachu. Doprava je tu sice komplikovanější, ale s tím by pomohl třeba chodník, aby se lidé cítili bezpečněji, a třeba nějaký radar. Parkoviště by ale měla být jen v centru dění, u skal a ne po celé vesnici,“ popisuje Lenka Šretrová, která v obci žije 17 let a provozuje zde Apartmány Pod Kalousy.

Vzápětí ale dodává, že jinak se jí v obci plné udržovaných horských chatek žije dobře a jiná negativa spojená s turismem nevnímá. „Podnikám v ubytování, takže když jezdí hosti, jsem samozřejmě ráda,“ dodává.

Stejně situaci vnímá i Lucie Kozárová, která v obci žije 35 let. „Adršpach vypadá kvůli autům hrozně, je to jedno velké parkoviště. Skoro na každém kousku trávníku někdo parkuje, je toho opravdu moc. Obecní parkoviště jsou přitom podle mě naprosto dostačující,“ říká podnikatelka, která v obci provozuje rodinný penzion U Kozárů. Podle ní by navíc nebylo od věci, kdyby se hodinový limit pro vstup do skal ještě o něco snížil.

Cestovní ruch Kozárovou živí, a tak konstatuje, že zájem o skály vnímá obecně kladně. Zároveň ale zmiňuje, že se turismus v posledních letech mění. Lidé od pandemie jezdí čím dál více na jednodenní pobyty, což podle Kozárové samotným ubytovacím zařízením spíše škodí.

„V médiích probíhá spousta negativních informací ohledně Adršpachu a jeho přeplněnosti. Byly tu i reportáže, že se člověk do skalního města dostane jen s rezervací, jinak nemá šanci. To podle mě vyústilo v negativní přístup k tomuhle místu,“ popisuje. Čechů podle ní od pandemie jezdí na vícedenní pobyty méně. S tím by mohla pomoci Karta hosta, která rekreantům umožňuje třeba vstup do skalního města bez nutnosti rezervace.

Podle Kozárové ale o projektu málo kdo ví. „Podle mě se to neprezentovalo dostatečně. Všichni vědí, že tu máme rezervační systém, ale o Kartě hosta takové povědomí není. Přitom rekreanti, kteří jsou na Broumovsku ubytovaní, díky ní mohou navštívit skalní městečko ve vyhrazených hodinách i bez předchozí rezervace,“ říká s tím, že podobné projekty by mohly podpořit Čechy ve vícedenních návštěvách obcí.

„Jednodenní návštěvy jsou sice hezké, ale je tu spousta podniků, které mají mimo sezonu otevřeno jen o víkendech. Protože otevírat jindy se jim nevyplatí. Proto si myslím, že je potřeba, aby sem lidé jezdili i na víc dní. Adršpach totiž nejsou jen skály, v okolí je spousta dalších zajímavých míst,“ dodává.

Turisté, kteří okruh dokončí, jsou ve většině případů nadšení. „Moc se nám tu líbilo, určitě tu nejsme naposledy. Schodů je chvílemi hodně, uličky jsou někdy užší, ale myslím, že se to dá ujít i s dětmi. Ten kratší okruh kolem pískovny určitě,“ míní Petra, která přijela s rodinou z jižních Čech.