Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Tři týdny od ničivých povodní na severní Moravě a ve Slezsku pokračuje úklid bahna, sutě i zničené infrastruktury. Češi přispěli prostřednictvím pěti velkých humanitárních organizací lidem zasaženým zářijovými povodněmi už přes půl miliardy korun.
„Materiální pomoc proudila ve velkém. Teď je poptávka po pneumatických kladivech, kangách. Organizujeme třeba zapůjčení malých bagříků, aby se odklidily nánosy bahna a kamení,“ vypráví Marek Štys, vedoucí povodňového týmu Člověka v tísni.
Stejně jako kolegové čerpá zkušenosti i z předešlých katastrof, včetně jihomoravského tornáda v roce 2021. „V pomoci rozhodně nebudeme předbíhat pojišťovny,“ říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy.
Co teď lidé zasažení povodní nejvíc řeší?
Pokud lidem zůstal domov, jejich nemovitost, dokončují úklid, odstraňují zbytky bahna. Jsme tři týdny po povodních a nastává psychologicky velmi těžký moment - a to je velký rozdíl oproti tornádu v roce 2021 - opravy nemohou dlouhou dobu začít. Lidé budou potřebovat otlouct omítky, vytrhat podlahy a domy začít sušit. Záleží na počasí, ale skutečné rekonstrukce začnou až po zimě. Kdyby teď začali dávat nové omítky a podlahy, tak to začne plesnivět, podlahy se zvednou.
Jinými slovy, lidi teď často čeká přečkání zimy ve zničených domech…
Přesně tak. Zejména od Krnova výš proti proudu řeky Opavy, kde přichází zima dřív, bude velmi důležité nemovitosti udržovat v teple. Otázka je, jak budou fungovat odvlhčovače. Klíč je v tom, aby domy přes zimu nepopraskaly.
Takže lidem těžké období nekončí.
V horách už je zima, prší. S tím se pojí, že prožívané trauma se odráží na psychice lidí. Je zapotřebí více krizových intervencí. Zážitky z povodně, zničené domy, ekonomická situace. To všechno teď na lidi dopadá. Známe to i z jiných katastrof. Když se situace asi po měsíci trochu stabilizuje, lidem začíná docházet dlouhodobá škoda a trable k řešení.
Jak teď vypadá práce terénního pracovníka?
Tady bych chtěl pochválit práci hasičů, Červeného kříže, kteří měli hned na začátku v terénu krizové interventy. Teď velmi dobře a organizovaně funguje předávka do té dlouhodobé péče. Za Člověka v tísni to řešíme na Jesenicku a Krnovsku, kde bychom rádi podpořili kapacity stávajících sociálních služeb.
Co můžete dělat, když zasaženému zrovna rozhodnou o demolici domu?
Náhradní ubytování řeší obce, Červený kříž. O takové lidi je konkrétně postaráno. Ale při následné pomoci a obnově obydlí myslím bude i naše role dost důležitá. Uvidíme, jak dopadnou demoliční výměry, změny v územních plánech. Některé domy nebude možné postavit znova. Takže vzniká řada situací k řešení.
Nicméně naše první pomoc spočívala v rychlých návštěvách. Snažili jsme se řešit okamžité potřeby. Dodávali jsme desítky kamionů pomoci, které jsme vykládali do obecních skladů, odkud si to lidé rozebírali. Systém fungoval velmi dobře.
Na začátek 200 milionů
Navíc teď chodíte dům od domu.
Možná ještě do půlky příštího týdne dokončíme návštěvy všech domácností, které měly zaplavenou obytnou plochu. Jsem teď v Opavě, kde humanitární organizace zatím tolik nefungovaly, ale ten rozsah škod je tady poměrně velký. Při návštěvách zjišťujeme, kam jim voda natekla, jak jsou na tom socioekonomicky, jestli v rodině neprožívají trauma, a připravujeme se tím na první velkou plošnou pomoc.
Ve středu pět velkých humanitárních organizací včetně vaší ohlásilo, že posílá 3800 domácnostem celkem 200 milionů korun. Podle jakého klíče?
Idea je taková, aby všechny domácnosti se zaplavenou obytnou plochou dostaly plošnou dávku 50 tisíc korun na obnovu interiérů, ale je to samozřejmě flexibilní. Tuto prvotní dávku budeme v nejzasaženějších rodinách doplňovat dalšími dávkami, sociální prací i specifickou výpomocí. Třeba s administrativou seniorovi, který bude mít problém dosáhnout si na státní, obecní dávky. Také je otázka, jak pomůže stát, obce, pojišťovny. Některé lidi zasáhly povodně už v roce 1997 a pojišťovny už je nepojistily.
Naše pomoc je komplementární. Pomoc se skládá také ze strany státu, obcí, nevládních organizací. Nikdo nemá patent na celkové řešení pro jednotlivou domácnost.
Ptám se i proto, že si mi někteří lidé po tornádu stěžovali, jak sousedé dostali víc a podobně. Jde vůbec nastavit férový systém?
Nevím, kdo si kde stěžoval, ale proti tomu bych se dost ohrazoval. Humanitární organizace jsou jakýsi převodník solidarity české společnosti směrem k zasaženým. Koordinace funguje velice dobře. Postupy z tornáda replikujeme na případ povodní. A je to spravedlnost plošné dávky. Individualizovaná pomoc záleží na spoustě faktorů. Na stupni postižení domácnosti, socioekonomické situaci, sociálním kapitálu rodiny nebo osamělého člověka. Pomoc má být taková, aby člověk znova bydlel a překonal tu materiální a psychickou tíži. Chceme dostávat lidi - pokud to jde - na stejnou úroveň jako před katastrofou.
Zmínil jste, že nedáváte odškodné, ale spíše pomáháte s plánem obnovy. V čem spočívá?
V této fázi ještě nejsme. Teď nastupují hlavně pojišťovny, likvidátoři škod. Ale nastávají situace, kdy nemovitosti z objektivních důvodů byly už předtím nepojistitelné. Stává se, že pojistka nepokryje celou škodu. Rozhodně v pomoci nebudeme předbíhat pojišťovny. Je důležité počkat nějaký ten měsíc.
U tornáda se často ukázalo, že velmi rychle nastoupili likvidátoři, ale pojistky byly nejdřív malé a pak se případy znova otevíraly. Ukázalo se totiž, že škoda na nemovitosti je daleko vyšší. Třeba byla narušená statika a v prvních týdnech to nebylo zjevné. Vím o případech, kdy domácnost později dostala čtyřikrát víc, než byla původní částka. Tohle se může stát i teď po nevyzpytatelné zimě. I s tím je potřeba pomoci, aby se ti lidé nebáli pojišťovnám znovu ozvat.
Mnoho lidí povodeň zasáhla podruhé. Jak je z vašeho pohledu náročné zase začínat nanovo?
Každý si umí představit, jak je to komplikovaná situace. Třeba jste vyrůstali a žijete celý život v místě, které je dlouhodobě rizikové. Za posledních 30 let jsme tu měli třikrát stoletou vodu. Povodně se přes všechna opatření, která se budou vylepšovat, budou opakovat. Pokud dojde k nařízení, že nemovitost nemůže být obnovená, tak doufejme, že lidé z pozemkového fondu dostanou nějakou důstojnou možnost postavit si dům jinde. Je to složité, ale v některých případech to zjevně bude nutné.
Po tornádu mířily do poničených lokalit stovky dobrovolníků a někdy to bylo živelné. Je to důvod, proč se tentokrát pomoc více koordinuje?
S tou pomocí je to lehce nevypočitatelné. Na tornádu bylo dobrovolníků velké množství. Lidi v pozitivním slova smyslu táhne přijet na takové místo a pomáhat. Po tornádu opravy začínaly od druhého dne. Nic často nebránilo tomu, aby se krovy začaly dělat znova. Byla to obrovská pomoc, ale někdy sami postižení lidé nevěděli, kdo jim to vlastně sedí na střeše. Stávalo se, že dobrovolníci opravili střechu a pak byly problémy s kolaudací a střecha se musela sundávat znova.
Třeba na Jesenicku se obávali záplavy pomoci a z obav o stav už tak poničených silnic byl omezený přístup do obcí.
Kvůli dopravím omezením první víkend dobrovolníků nepřijelo tolik. Zasažení lidé pak byli trochu roztrpčení, kde že ti dobrovolníci jsou. Bohužel tohle jsou dvě strany mince. Řekl bych, že teď se průjezdnost obcemi zlepšuje a ve spoustě domácností potřebují uklízet nejen vevnitř, ale třeba v okolních zahradách. Dobrovolníci by tam byli vítaní.
Takže je jich nedostatek?
Z toho, co jsme viděli, dobrovolníků není dost. Jsem teď v Opavě. Prší a bude nejspíš celý víkend. Zase všechno promokne. Pomoc by byla zapotřebí, jenže je složité ty lidi koordinovat. To by se ideálně mělo dít na úrovni obce, ale starostové řeší tisíce jiných věcí.
Jaká pomoc je tedy nejúčinnější, když chce jednotlivec pomoci?
Určitě se pokusit pomoci koordinovaně, třeba přes Adru nebo přes dobrovolnické centrum v Olomouci. Snažit se napojit na nějaké struktury, které vám řeknou, po čem je kde poptávka. Je to lepší než se do míst vypravit nadivoko.
Máte za sebou řadu pomoci po různých katastrofách. Co vás letos při povodních zasáhlo nejvíc?
Rozsah té katastrofy. Je vidět, jaká obrovská síla vody se tentokrát valila. Projížděl jsem ve čtvrtek přes Hanušovice. Pořád vidíte auta ve stromech, převrácené dřevěné stavby. A to jsem nezažil hrůzu, kdy se voda valila. Vizuální vjem je hrozný. Všichni se shodují, že to bylo mnohem horší než v roce 1997.
