Lidé tady denně chodí prosit úřad o práci. „Je to šílené,“ říká místostarosta

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Pokud se teď lidí na českém venkově – konkrétně v obcích, jež se v lednu vyhouply na špičku v míře nezaměstnanosti – zeptáte, co se u nich za poslední dva covidové roky změnilo nejvíc, hovor nakonec většinou skončí u pocitu, že chudnou. A že s tím nemohou mnoho udělat. Ceny rostou a práci si příliš vybírat nemohou. Jsou rádi, že nějaká vůbec je.

„Pociťujeme to. Na potravinách. A platy tolik nerostou,“ říká robustně stavěný Miroslav, chlapík ve středních letech. V dobré náladě a žluté péřovce postává odpoledne na návsi v obci Ošelín – na cestě mezi Stříbrem a Tachovem u dálnice D5. Jeho původně veselý obličej se při zmínce o současné situaci sevře do temnějších grimas.

S podobnou náladou se reportér Seznam Zpráv setkal také v obci Sedlec na Plzeňsku. Studeně tady fučí, žena pracující kolem jednoho z místních domů je ale oděná jen v lehkých šatech. „Práci mám jistou. Ale horší je, že nevíme, co udělají potraviny,“ strachuje se. Dodává, že u nich v domě se lidé bojí i blížících se záloh za energie. První úder již pocítili: vzrostla cena uhlí. „Uhlí stálo 400 korun za metrák a teď je za 520 korun,“ vypočítává.

A jak je to ve Vřesové, neobvyklé obci skládající se zejména ze čtyř činžáků za obřím areálem Sokolovské uhelné na Karlovarsku? „Zdražuje všechno. Stejně musíme nakupovat, i když je to drahé. Ušetřit se nedá,“ zoufá si mladík, když odvazuje psíka od zábradlí a vydává se ke svému vchodu v bytovce. Mladý muž vysvětluje, že dřív chodil přes silnici do areálu pracovat, ale v polovině roku 2020 byl propuštěn a od té doby se nemůže uchytit.

Na covid mají lidé v těchto obcích různé názory. Shodují se ale v tom, že epidemii nedávají za vinu své finanční starosti. Co je spojuje, je strach z budoucnosti – kam až půjde zdražování.

Tři obce – Sedlec, Ošelín, Vřesová – mají, jak bylo řečeno v úvodu, společné zejména to, že se v lednu vyhouply na špičku v míře nezaměstnanosti. Reálně ale v takto malých obcích stačí několik lidí bez práce, aby to otřáslo procenty ve statistikách.

Výjimkou je Vřesová s necelými čtyřmi stovkami obyvatel. Potýká se s propletencem problémů, který ve finále způsobuje, že téměř každý, koho tady potkáte, je bez práce.

Letos v lednu Vřesová vykázala 18,5procentní nezaměstnanost – 52 místních obyvatel –, v lednu 2020 tady byla přitom nezaměstnanost „jen“ 7,6 procenta.

„Spousta lidí pracovala na Sokolovské uhelné, kde se propouštělo. A pak si myslím, že velkou část nezaměstnanosti tvoří zadlužení lidé, kterým se nevyplatí pracovat oficiálně na smlouvu. Raději vyhledávají příležitosti na černo,“ vysvětluje místostarosta Milan Kurčík.

Naráží na velké propouštění spojené s ukončením tlakové plynárny. A na problém, že lidem v exekucích se nevyplácí nechat se oficiálně zaměstnat.

Jenže poslední měsíce jsou podle místostarosty zoufalejší než dřív.

„Nevím, jestli se to sešlo i s covidem. Ale je to šílené. Je velká míra nezaměstnaných mladých lidí s rodinou. Denně přijdou tři nebo i pět lidí a prosí na úřadě, jestli nemáme nějakou práci. Aspoň nárazovou,“ líčí Kurčík.

Obec se snaží podle místostarosty všemožně pomáhat a vytvářet příležitost pro úvazky. Například při zadávání zakázek tlačí dodavatele, aby využívali místní pracovní sílu. „Čerpáme spoustu programů od Úřadu práce, kde se nám daří zaměstnávat lidi. A z vlastního rozpočtu dáváme dohody o provedení práce,“ vypočítává dál místostarosta.

Aktuálně takto dávají práci s hodinovou sazbou kolem 100 až 110 korun šesti lidem. Podle Milana Kurčíka je přes zimu, kdy není potřeba starat se tolik například o obecní rostliny, složitější hledat pracovní náplň. „V létě jsme měli asi nejvíc – 18 lidí. Což je jedna malá ulice, je to šílené,“ opakuje.

I další důvod, proč je v obci vysoká nezaměstnanost, souvisí s propouštěním v roce 2020. Lidé, kteří pro Sokolovskou uhelnou pracovali mnoho let, se dočkali štědrého odstupného a pobírají dalších několik let mimořádný příspěvek ve výši několika tisíc korun. „Dali nám rentu a deset platů,“ říká spokojeně Miroslav. Přes široká ramena má stále hozenou bundu s nápisem „Sokolovská uhelná“.

Prozrazuje, že je mu 58 let a ve Vřesové je už přes dvacet let. „Nám, co jsme starší, se blbě hledá práce,“ dodává. Zkoušel jezdit za prací i 40 kilometrů, ale nevydržel. A stěhovat se nechce. „Já tady mám i zahrádku,“ reaguje.

V obcích s vyššími desítkami obyvatel Ošelín a Sedlec žijí především lidé v důchodu, a nezaměstnanost jim proto zkresluje pouhých pár jednotlivců bez práce.

„Kočují sem lidé ze severu Čech na ubytovnu. Jinak tady převládají lidé v seniorském věku,“ hlásí starostka Sedlce Alena Čechová. Ve čtvrtek v poledne vyběhla s obavou, aby se její pes nedostal na silnici pod kola projíždějících aut, a natrefila tak na reportéra.

„Chtěla jsem tady udělat bezdoplatkovou zónu. Ale tím bychom ublížili seniorům nebo maminkám,“ vypravuje starostka. Takzvané bezdoplatkové zóny, které nově příchozím obyvatelům znemožňovaly pobírat dávku v hmotné nouzi nazvanou doplatek na bydlení, ovšem minulý rok zrušil Ústavní soud.

Jinak starostka Čechová říká, že se v obci žije dobře. „To ale jako starostka říkat musím,“ usmívá se. „Teď tady ale budeme mít mladou rodinu, co chce stavět dům. Za to jsem ráda. Paní z Prahy, a chce si tady i hledat práci,“ je ráda Alena Čechová.

Podle starostky jsou místními největšími zaměstnavateli společnost Hansa specializující se na sanitární řešení, dále společnosti Marius Pedersen a Správa a údržba silnic. „A pak až Plzeň,“ dodává.

V Ošelíně jsou na návsi, co se týče zaměstnaných obyvatel, ještě konkrétnější.

„Vždyť tady nikdo, kromě důchodců, není,“ říká Stanislav v maskáčové bundě, sám senior, a obrací se na mladšího Miroslava ve žluté péřovce: „Hele, kdo tady ještě dělá? Béďa, Broňa, Vašek a…“

„… a já,“ doplňuje Miroslav. Následně ukazují u jednotlivých domů, že jsou hlavně využívány k víkendové rekreaci. Kolem nejnověji zrekonstruovaného domu panují největší dohady. „To má Němec. Nevím, co tady chce dělat. Jestli sanatorium pro postižené…,“ říká soused, který zrovna lije do auta vodu do ostřikovačů.

Starší Stanislav ukazuje směrem k omšelému bytovému domu za obecním úřadem, kde je podle něj zdroj vysoké statistiky nezaměstnaných a kde bydlí podle Stanislava asi dva lidé bez práce, které označuje za nepřizpůsobivé.

„Ono je to taky asi hodně o tom, kdo další tady má napsaný trvalý pobyt,“ domýšlí dál Miroslav.