Článek
Platforma Pomahejukrajine.cz registruje téměř třicet tisíc nabídek pomoci, z toho téměř sedm tisíc nabídek ubytování. Databázi, do které se dívají i v krajských asistenčních centrech, dostala na starost Blanka Tollarová. Výzkumnice a socioložka se proměnila v koordinátorku, která řeší obsahovou stránku, funkčnost platformy i podporu pomáhajícím organizacím.
V rozhovoru se pokouší vysvětlit, jak je možné, že Česko kapacitně přestává zvládat ubytovávat lidi prchající před válkou na Ukrajině, a zároveň se ještě nikdo neozval lidem nabízejícím vlastní prostory.
„Dát úplně cizímu člověku do bytu uprchlickou rodinu není legrace. Ani jedna strana neví, do čeho jde,“ upozorňuje Blanka Tollarová.
Máte databázi a v ní tisíce nabídek ubytování. Prochází nějakou kontrolou z vaší strany? Kdo jsou ti lidé a jaké prostory nabízejí?
Na to naprosto v tuhle chvíli nemáme kapacitu. Nabídek je celkově asi 29 tisíc a jenom nabídek ubytování je asi 6 700. Ověřování probíhá, až když dochází k zabydlování nebo k využití nabídky.
Je vás na tuto práci málo?
Vzhledem k tomu, že uprchlíků bylo nominálně v České republice velmi málo, je i organizací, které jim pomáhají, jenom pár a jejich pracovníků je také dost málo. Všichni teď čelíme tomu, že jsme velmi vytížení. Organizace nabírají dobrovolníky, ale aktuální vlna uprchlíků je tak velká, že personálně jsme stále poddimenzovaní.
Kdo má do databáze přístup?
V prvé řadě krajská koordinační centra a krajská Centra na podporu integrace cizinců, ale i obce a pomáhající organizace jako Charita, Diakonie a Člověk v tísni. A zapojené jsou samozřejmě i organizace specializované na práci s migranty jako Organizace pro pomoc uprchlíkům, Sdružení pro integraci a migraci, Poradna pro integraci a další. Aktuálně je zaregistrováno 777 pracovníků a 313 organizací.
Z asistenčních center zaznívá, že už jsou všechny ubytovací kapacity obsazené, na druhé straně lidem, kteří nabídli ubytování, se ještě nikdo neozval. Proč se to děje?
Prioritně se využívají ubytování s větší kapacitou, tedy se stovkami nebo desítkami míst. Když se podívám v Praze a velkých městech, tak větší kapacity jsou dost často využité nebo v jednání. Kdo nabídl více míst ve městě, myslím, že si může být jistý, že se jim brzy někdo ozve. Méně se využívají nabídky například jednoho pokoje v bytě. Organizace sahají spíše po větších ubytovacích kapacitách.
A proč to tak je?
Organizace nejdříve využívají například hotely, penziony nebo i domovy pro seniory. Tam je často jednak možné zajistit i stravování, ale také je možné zde pro celou skupinu poskytovat základní poradenství a podporu. To se, když budou uprchlíci rozptýleni po domácnostech, bude dělat těžko. Až se větší nabídky vyčerpají, hledají organizace v těch individuálních. Což je časově náročné. Pracovníci musí nabídku obvolat a ověřit, jestli platí. Je také třeba zajistit doprovod do ubytování a všechno domluvit, proto se na menší nabídky dostává až postupně, nebo v menších lokalitách, kam přichází uprchlíků méně.
Myslíme si, že je dobré, aby při ubytování probíhalo nějaké zprostředkování. Aby ubytovatel i uprchlíci měli někoho, kdo jim pomůže se domluvit, na jak dlouho se bydlení domlouvá a za jakých podmínek. Také je určitě potřeba, aby ubytovatelé i uprchlíci měli telefon na někoho, komu by mohli zavolat a řešit třeba vzniklé problémy nebo se poradit. Může se stát, že uprchlíci se budou chtít odstěhovat nebo hostitelé už je nebudou moci dále ubytovávat. Proto chceme, aby někdo mohl pomoci tu situaci zprostředkovat nebo vyřešit.
Vím, že lidé by chtěli, aby na jejich nabídky někdo reagoval rychle. Ale další problém spočívá v tom, že organizace nemají personál, nemají lidi, kteří by pomohli s ubytováním na místě. Hledají a přijímají zaměstnance i dobrovolníky, myslím, že situace se v tom zlepšuje každý den. Některé organizace už mají stovky dobrovolníků, kteří s ubytováním pomáhají.
Takže nabízený pokoj nebo dokonce lůžko je až jednou z posledních možností, po které se sahá?
Vlastně ano. Nejlepší je, pokud mohou lidé nabídnout samostatné bydlení, například byt nebo samostatnou jednotku. Ve společném bytě lze ubytovat spíš známou rodinu, například kolegy z práce nebo příbuzné. Ubytovat rodině do bytu neznámou uprchlickou rodinu může být pro všechny velkou výzvou. Ani jedna strana neví, do čeho jde. Rodina chce dál žít svým životem, má také třeba své další povinnosti. Uprchlíci potřebují podporu, jsou ze své situace nešťastní a projevy jejich smutku nebo stresu mohou být nesrozumitelné. Nebo brzy chtějí odejít jinam, nebo naopak chtějí zůstat déle.
Takže nabídky pokojů by organizace využívaly až v poslední chvíli. Slyšela jsem, že jsou lidé nespokojení, že přes známé jde pokoje obsadit rychleji než přes naši databázi. A to je to, co jsem říkala. Pokud je tam známý člověk nebo příbuzný, který funguje jako zprostředkovatel, může to fungovat. Doporučí lidi, které zná. Pak je to hladké, tenhle známý pomůže, vysvětlí a třeba i přeloží, co je třeba.
Má tedy smysl nabízet i pokoje nebo postel, nebo je to zbytečné?
Já si myslím, že to má smysl. Nevíme, jak se situace bude dál vyvíjet. Může se stát, že příliv uprchlíků bude ještě větší, hromadná ubytování nebudou stačit a bude využito úplně všechno, co se bude nabízet.
Čím konkrétnější pomoc, tím lépe
Mohou lidé, kteří nabízejí ubytování, pomoci například tím, že lépe popíšou svojí nabídku a urychlí tak práci pomáhajícím organizacím?
Určitě. Pracovníci organizací byli třeba nešťastní, když lidé do nabídek nepsali, od kdy jsou prostory volné, nebo to napsali a nebyla to pravda. Nebo když na nabídku zavolali a dozvěděli se, že si to lidé rozmysleli. To je samozřejmě v pořádku – nakonec je důležité, aby nabídky byly vážně míněné a odpovědné. Hodně by pomohlo, kdyby informace o nabídkách byly co nejpřesnější.
Co by tedy měli mít lidé nabízející ubytování rozmyšlené?
Člověk by si měl položit otázky jako třeba: Koho bych chtěl ubytovat? Na jak dlouho? Od jakého data? Na jak dlouho to bude zadarmo a kdy už třeba budu potřebovat nájem nebo úhradu energií? Je ideální, aby si to lidé předem rozmysleli. Vím, že je teď tlak na rychlé ubytovávání. Nakonec ale ubytováváme lidi, kteří si prošli strašnými zkušenostmi, museli prchnout ze svých domovů. Proto je lepší si svou nabídku rozmyslet předem. A když vím, že zvládnu dlouhodobě ubytovávat, tak to nabídnu. A když vím, že budu raději, když u mě budou uprchlíci jen krátce, tak je lepší jasně říct, že nabízím ubytování krátkodobé.
Uprchlíci si to také mohou rozmyslet. Řeknou si nejdřív, že si chtějí jen tři dny odpočinout a pak půjdou dál. Ale pak si mohou uvědomit, že se jim v daném městě líbí a rozhodnou se, že zůstanou. Je těžké od nich žádat, aby věděli, kde chtějí bydlet. Oni sami to často nevědí, nebo mohou svá přání měnit podle aktuální situace – třeba podle naděje, že válka brzy skončí, nebo naopak podle výhledu, že se boje ještě dlouho potáhnou. Propojovat nabídky a poptávky po ubytování je opravdu obtížné.
Je možné nabídku v systému měnit, upravovat? Například tam dopsat nějaké informace právě poté, co si lidé přečtou, že pomůže, když budou maximálně konkrétní?
Určitě. Uživatelé mohou svoji nabídku editovat. Mohou pozměnit, co napsali, a uložit to. A mohou také označit takzvaný stav nabídky, kam mohou zapsat, že je nabídka stále aktivní, nebo naopak, že už je vyčerpána. Byli bychom rádi, kdyby lidé své nabídky upřesnili. Platforma vznikala poměrně hekticky, mnoho funkcí jsme postupně doplnili. Některé nabídky už jsou využity, některé lze upřesňovat. A uživatelé už toto vše mohou zaznamenávat.
Jak se stavíte k tomu, že paralelně vznikají další databáze s nabídkami pomoci? Je to dobře?
Chápu, že vznikají databáze, kde si udělají systém, který jim vyhovuje. Náš systém nemusí vyhovovat každému. Myslím si, že lidé, kteří nabízejí pomoc, dávají celkem ochotně nabídky do vícero systémů. Vítáme podněty k rozvoji naší platformy, na některých změnách už pracujeme.
Vítáme také koordinaci a zprávy od provozovatelů jiných platforem a systémů. Vznikají specializované rozcestníky a je dobře, pokud o sobě budeme vědět a vzájemně se podporovat a informovat o sobě.
