Vydíraní Češi? Co se děje v obchodech, je nehoráznost, míní experti

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Karikaturista Miroslav Kemel nedávno nakreslil muže v supermarketu, který v zajetí zdraženého zboží jen povzdechne: „Mám pocit, že nám spotřebitelům někdo vyhlásil cenovou válku.“

Humorný výjev symbolizuje současné rozpoložení společnosti. Domácnosti zchudly. Už přes rok Češi podléhají masáži o drahotě, rekordní inflaci i energetické krizi. A na mnohé reálně dopadá škrcením elementárních potřeb. Zároveň teď často nestačí zírat, že krize udeřila značně nerovnoměrně. Firmy, jejichž sektory krize měla zasáhnout, totiž hlásí rekordní zisky.

Podle doktorky Martiny Klicperové z Psychologického ústavu Akademie věd ČR a Národního institutu SYRI, který se zabývá systémovými riziky, lidem neušlo, že cenová krize má i své „vítěze“. „Ať už to jsou energetické podniky, potravinové řetězce či výrobci potravin, kteří rychle zvýšili ceny. A do jisté míry i lépe postavení důchodci, kterým předešlá vláda nadbíhala, aby si pojistila jejich hlasy,“ zmiňuje.

Rozbujení cen v českém podání považuje za nespravedlnost. „Jedni využili strachu z krize a druzí se zase svezli na všeobecném zdražení energií. Prostě své ceny ještě nadsadili a odůvodnili to vyššími náklady. To zvýšení je nestydaté a s poklesem cen energií už neklesá,“ doplňuje.

Únorová meziroční inflace dosáhla podle Eurostatu 18,4 procenta a je třetí nejvyšší v Evropské unii.

Jak mimo jiné mapují i Seznam Zprávy, Česko má jedny z nejdražších potravin ve střední Evropě, a našinci tak za levnějšími nákupy míří do dříve nemyslitelných destinací, jako jsou Rakousko či Německo. Domácnostem podle aktuálního průzkumu agentury PAQ Research po zaplacení výdajů zbývá o polovinu míň peněz než v listopadu 2021. Úspory navíc ztrácejí kvůli vysoké inflaci hodnotu.

Navzdory tomu energetický gigant ČEZ ohlásil zisk za loňský rok rekordních 80,7 miliardy korun. Je to skoro osminásobek oproti předloňským 9,9 miliardy. „Významný meziroční nárůst reflektuje enormní růst cen v důsledku ruské invaze na Ukrajinu, rekordní zisk z obchodování s komoditami na zahraničních trzích a vysokou provozní spolehlivost elektráren ČEZ,“ nabídla firma vysvětlení v tiskové zprávě.

Špatně si nevedli ani velcí prodejci potravin. Kaufland za finanční rok od 1. března 2021 do 28. února 2022 meziročně zvýšil čistý zisk o 14 procent na 3,3 miliardy.

Globus za finanční období od 1. července 2021 do 30. června 2022 meziročně zvýšil čistý zisk o přibližně 358 milionů korun na 581,4 milionu korun. Jak je patrné z detailní analýzy Seznam Zpráv, právě obchodníci v posledních měsících na mnoha základních položkách navýšily marže o desítky procent.

Také zemědělci, kteří vlnu zdražování přikládali právě velkým obchodním řetězcům, loni paradoxně rekordně vydělali. Zisk jim stoupl o 142 procent na 22 miliard korun.

Na jejich obranu však vedení Zemědělského svazu ČR dodává, že problémy plynoucí z krize se naplno projeví až letos. „Predikovaná čísla loňského zisku působí famózně, ale zcela neodpovídají realitě. Zemědělci mají ve skladech hnojiva, osiva a další vstupy za miliardy, které budou používat až letos, a proto je do loňských nákladů nemohli zaúčtovat,“ vysvětluje předseda svazu Martin Pýcha. Doplnil, že tyto vstupy pěstitelé kupovali za zvýšené ceny a negativně se to projeví v letošním hospodaření.

Lukáš Linek ze Sociologického ústavu Akademie věd se mimo jiné zabývá nerovnostmi ve společnosti. Zdůrazňuje, že situaci nelze vylíčit pouze jako střet vítězných korporací a poražených zchudlých domácností. „Jsou tu i jiné firmy, efekt není jen uniformního typu,“ říká.

Výzkumy podle něj dokazují, že lidé mají velmi špatný přehled o rozdělení příjmů ve společnosti. „Myslí si, že je systém rovnostářštější než ve skutečnosti. Velké firmy mají jako své poslání co nejvíc zhodnocovat majetek pro zisk svého majitele. Celý náš systém je postavený na generování co největších zisků,“ dodává.

České statistiky navíc nezohledňují rozevírání nůžek v příjmech různých vrstev české společnosti. „Při debatách o nerovnosti máme představu ročních příjmů, průměrných mezd, mediánů, ale na datech třeba vůbec nevidíme, jak dochází ke kumulaci a předávání majetku po generacích. Toto se v podstatě v českém prostředí vůbec nezkoumá,“ míní sociolog.

Zatímco ceny benzinu či plynu po loňském vzestupu klesají a vracejí se k předválečným hodnotám, některé potraviny jsou při ročním srovnání stále dražší o desítky procent.

Česku se zatím vyhýbají masovější protesty odborů, smrskly se do demonstrací s extremistickým podtextem. Ve webových diskuzích přitom zaznívají hlasy po následování francouzských protestů, kde se lidé bouří proti vyšší hranici odchodu do důchodu.

„Přece nebudeme dělat masové demonstrace za levné máslo. Vláda by si měla uvědomit svou odpovědnost. Zjistit, co se děje, a učinit přítrž pravděpodobnému vydírání českých spotřebitelů,“ říká Klicperová.

Mluvčí Ministerstva zemědělství Vojtěch Bílý zdůrazňuje, že resort nemůže zasahovat do volného tržního prostředí, a považuje za důležité, aby u nás zůstala zdravá konkurence mezi zemědělci, potravináři a obchodníky. „Ministerstvo nemá možnost určovat ani regulovat ceny potravin. Má však nepřímé nástroje, které se snaží využívat. Jedním z nich bylo například založení mezirezortní pracovní skupiny k cenám potravin. Její vznik podpořil také premiér Petr Fiala.“

Účastníci prvního jednání skupiny avizovali přísnější kontroly, lepší koordinaci činností a využití nových pravomocí plynoucích z lednové novely zákona o významné tržní síle a zákona o ochraně spotřebitele. „Postupně se teď budeme věnovat nejvíce ,problémovým potravinám’ z hlediska cen, jako jsme to udělali například u cukru či u vajec. U cukru tato taktika zabrala a cena se snížila. Jsme přesvědčeni, že to je správný způsob, který přinese další konkrétní výsledky,“ míní Bílý.

Odborníci oslovení Seznam Zprávami by očekávali ráznější kroky. Klicperová vítá zahraniční politiku Fialovy vlády, doma však podle ní kabinet nezvládá komunikaci. „Co premiérovi brání svěřit se lidem s finančními dilematy a jasně vysvětlit, proč se volí to či ono opatření? Pokud má čisté úmysly, má se zachovat jako člověk, který se opírá o experty. A který zvažuje varianty, soucítí s potížemi, jimž lidé čelí, a záleží mu na tom, aby lidé celkovou situaci také chápali. Bylo by to i v souladu s principem slušnosti, který této vládě i premiérovi mnozí stále ještě přičítáme,“ přemítá vědkyně.

Současná krize a vládní chování jí připomíná „neschopnost Babišovy vlády“ při covidu a zmiňuje mezinárodní průzkum, na němž se při vrcholu pandemie podílela. Výzkumníci se s pomocí agentury Median a Univerzity v Brémách ptali respondentů v Česku, na Slovensku a v Německu, jak vnímají vládní nařízení. „Ukázalo se, že v Čechách a na Slovensku byla vládní opatření viděna častěji jako zvůle, protože lidé nespatřovali jejich odbornost, opatření jim nebyla dobře vysvětlena, byla ku prospěchu spíše politikům než občanům a tak dále. Němci měli se svou vládou zkušenost daleko lepší,“ popisuje.

Podle ní tak není divu, že také nyní běžní lidé debatují, zda jde „o neschopnost anebo nějaké partikulární vládní zájmy“.

Od pravicových vlád lze podle Linka očekávat vůli po menším zdanění zisků, majetku či bohatství. „Není to o vysvětlování. Jednoznačně hrají pro jiné vrstvy společnosti. Za mě je největší problém, že tu stále máme nízké daně na majetek, daň z nemovitosti, o níž se konečně začíná mluvit. Ale je toho víc: korporátní daň. Nechápu, proč neexistuje progresivní zdanění příjmů,“ diví se Linek.

Klicperová si netroufá hodnotit ekonomické nástroje vlády. „Ale jistě se nabízí celá paleta možností počínaje důkladným prověřením, zda v době, kdy jsme ve vypjaté mezinárodní situaci, nezneužívají výrobci či řetězce svého postavení. Určitě lze provést a zveřejnit analýzu toho, proč je v Polsku i v Německu jídlo o tolik levnější při stejné či dokonce lepší kvalitě,“ říká.

Vláda ani Ministerstvo zemědělství nechystají zastropování cen potravin, k němuž přikročili na Slovensku. „Nepovažujeme to za správnou cestu, kterou bychom chtěli jít. I podle renomovaných ekonomů je správným přístupem vyvíjet tlak na ty, kteří potraviny vyrábějí i prodávají. To je nejlepší cesta ke zlepšení situace,“ reaguje mluvčí Bílý.

Podle ministerstva zásadně pomohlo zastropování cen energií. „Výroba potravin je však dlouhodobý proces, proto se do cen potravin toto zastropování propíše se zpožděním. Zejména sezonní výroba potravin, jako je třeba konzervárenství a výroba škrobu a cukru, bude loňskými vysokými cenami energií ovlivněna delší dobu. Snížení cen sezonního ovoce a zeleniny lze očekávat s nástupem jara, každoročně se to opakuje a není nic mimořádného, že cena těchto komodit je nejvyšší v zimním období,“ dodává. A připomíná, že podle odhadů České národní banky má ve druhém pololetí letoška inflace klesnout pod deset procent.

Podle Linka se potíže netýkají jen drahých potravin. Vnímá je i v dalších sektorech hospodářství jako důsledek nedostatečné regulace. „Vychází z přetrvávající ideologie nastavené v devadesátých letech. Říkala, že trh vyřeší všechno a budeme mít nízké ceny. Trh má u nás v některých sektorech podobu oligopolu až monopolu,“ všímá si.

Klicperová míní, že přetrvávající inflace a nečinnost vlády „zbytečně dává munici“ chronickým nespokojencům. „Ti mimochodem nevypadají, že by nějak zvláště strádali. Nabalují se na ně další podivné existence, což oslabuje demokracii. Kromě toho ale životní podmínky skutečně trápí některé vrstvy lidí, kteří si sami nedokážou pomoci, natož aby někam jezdili demonstrovat. Ti potřebují cílenou pomoc,“ zdůrazňuje Klicperová.

Experti se však shodují, že vážnější ohrožení demokracie v Česku nehrozí.

Podle Linka na scéně není politický aktér, který by současnou krizi vyprávěl v antikapitalistickém či antiglobalizačním příběhu a kontextu a vycítil příležitost k mobilizaci širších vrstev společnosti v dlouhodobějším měřítku. „Zatím vnímáme jednorázové výkřiky, na kterých se pak chtějí představitelé etablovaných stran nějakým způsobem přiživit,“ míní sociolog.

Podle Klicperové hraje také roli, že sněmovní volby jsou poměrně daleko. „V demokracii nás často trápí krátká volební období a podbízivost politiků. Tentokrát jsou možná příliš vzdálené volby trochu na překážku sociální citlivosti a komunikativnosti naší současné vlády,“ dodává.

A všímá si, že na běžné lidi negativně dopadla i diskuze o navyšování platů ústavních činitelů. „Došlo k trapné časové souhře, když si odsouhlasili zvyšování platů právě v týdnu, kdy přesvědčovali národ o nutnosti solidarity a trpělivosti. Každý chápe, že platy politiků rozpočet nevytrhnou, ale ani plat nikoho z nás rozpočet nevytrhne. Jde přece i o symboliku a morální solidaritu. A také o to, aby ti u kormidla alespoň částečně sdíleli potíže celé společnosti.“