Lidé jsou méně tolerantní, říká starostka tři roky po tornádu

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Před třemi lety šokovalo Česko tornádo. Extrémní bouře tehdy napáchala miliardové škody a převrátila naruby životy tisíců lidí. Poškodila 1200 domů v Hruškách, Lužicích, Moravské Nové Vsi, Mikulčicích a Hodoníně.

Následky ničivého živlu jsou na pěti jihomoravských obcích stále patrné, opravy škod ještě zdaleka nejsou u konce.

Síla F4 uvedená výše znamená, že vítr foukal rychlostí 93–116 metrů za sekundu a oficiální tabulka popisuje jeho dopady jako „zničující škody – srovnává se zemí dobře postavené domy, stavby se slabými základy odnáší, auta jsou odmršťována, i těžké předměty poletují“.

V některých obyvatelích poškozených vesnic zůstávají hluboká traumata. Podle starostky Moravské Nové Vsi Zuzany Jandákové (Prosperující Moravská) problémy mnohdy vyplouvají na povrch až nyní.

„Spolupracovala jsem s neziskovými organizacemi, které mě upozorňovaly, že až teď opadne euforie z pomoci, psychický stav se změní. Lidé jsou vůči sobě méně tolerantní,“ říká Jandáková v rozhovoru pro Seznam Zprávy.

Jak vzpomínáte na tornádo vy osobně?

Byla jsem zrovna pod střechou, která spadla na mém domě. Zajistili jsme ho, převezla jsem dceru do bezpečí a dali jsme se hned do práce. Byla jsem vzhůru do tří hodin ráno. V té době nebyl čas na emoce.

Musela jste se tedy na nějakou dobu přestěhovat?

Bydlela jsem u svých rodičů. Sice je tornádo také zasáhlo, ale jenom trošku. Náš dům byl ale neobyvatelný.

Po jak dlouhé době jste se mohla vrátit domů?

Po tři čtvrtě roce. Bylo to náročné, ale byla jsem na tom velice dobře. Měla jsem totiž obrovskou podporu. Moje maminka se chopila domácnosti, takže jsem nemusela řešit vaření, praní, nic takového. Člověk se vracel na místo, kde měl čisté duchny, kde nebyl prach a špína. Někteří lidé neměli možnost se z poničeného domu vystěhovat.

Jak se podle vás s následky tornáda vyrovnávají lidé v Moravské Nové Vsi?

Myslím si, že na lidi to doléhá až nyní, tři roky poté. Spolupracovala jsem s neziskovými organizacemi, které mě upozorňovaly, že až teď opadne euforie z pomoci, psychický stav se změní. Lidé jsou vůči sobě méně tolerantní.

Opadla solidarita?

Spíš by chtěli mít lidé všechno stoprocentně hotové a bez problémů. Mají opravené domky, to stejné očekávají od obecních budov.

Je to ale dlouhý proces, zahrnuje výběrové řízení na zhotovitele nebo sestavení projektů. Za rok a půl máme 21 nových projektů, na které jsou zažádané peníze. Je to mravenčí práce, kterou lidé nevidí.

Jak podle vás obec vypadá tři roky po tornádu?

S oblibou říkám, že Moravská Nová Ves vypadá jak vzorková prodejna střešní krytiny, protože každý má novou střechu.

Rodinné baráčky jsou až na malé výjimky opravené. Když přijede jakákoliv návštěva, chválí, že jsme se dostali daleko za poměrně krátký čas. Je dobré to slyšet od druhých, protože pořád vidíme jenom naše problémy.

Jak jsou na tom obecní budovy?

Moravská Nová Ves dostala velký zásah. Z devíti obecních budov bylo sedm poškozených. Dvě musely být zdemolovány – bývalá hasičská zbrojnice a knihovna. V letních měsících by se měla dokončit oprava základní školy a radnice, předali jsme také smuteční obřadní síň.

Teď už nás čekají veřejná prostranství – náměstí u sokolovny, úpravy jerlínového parku, okolí základní školy a kostela. Základní stromy jsou zasazené, loni si deváťáci zasadili svoje stromy, aby mohla vzniknout naučná stezka.

Jak fungovala tento rok škola?

Nad náhradními prostory obecního úřadu je bývalá mateřská školka, tam jsou tři třídy druhého stupně. Další čtyři třídy jsou v „kontejnerech“.

Děti toho měly za poslední roky celkem dost. Ve škole se stavěla přístavba, záhy bylo tornádo. Děti asi půl roku dojížděly do prostor, které nám poskytla základní škola v Dolních Bojanovicích a průmyslová škola v Břeclavi. Chtěli jsme jim výuku trošičku ulehčit, a zařídili jsme proto náhradní prostory.

A co obecní úřad?

Radnice se dodělává, měla by být hotová do konce července. Doufám, že v srpnu se budeme stěhovat.

Jak se vám v provizorních podmínkách pracovalo?

Prostory jsou celkem komfortní, patřily dříve kavárně, takže tam je veškeré zázemí. Vzali jsme si to nejdůležitější, archiv a další věci máme v garáži a v kontejneru.

Po třech letech už trochu vychladly emoce. Jak zpětně hodnotíte pomoc státu?

Na tu situaci nebyl nikdo připravený, tudíž těžko Ministerstvo pro místní rozvoj kritizovat. Neměli „noty“ k tomu, aby fungovali v takovém rozsahu a hlavně rychle. Ani my jsme neměli projekty nachystané tak, jak by si každý představoval. Nakonec se ale společná řeč našla. Tlačil nás čas, ale na druhou stranu chápu i ministerstvo. Potřebovali mít nějakou stopku.

Ve funkci starostky jste nyní dva roky. Jaké byly?

Hodně náročné, ale i rozmanité. Paradoxně mě práce baví víc, než jsem čekala. Jediné, co mi hodně znemožňuje práci a radost z ní, jsou „hejty“. O to smutnější je, když jsou z vlastních řad, někteří občané nejsou spokojení s vedením. Ale těší mě, že jsme zvládli krásné projekty.

Bylo tornádo i jakýmsi nakopnutím?

V určitém smyslu bylo startovací dráhou. Ráz Moravské Nové Vsi se změní, bude jiné náměstí, kostel, radnice.

Změna se ale týká i životního prostředí. Uvědomili jsme si, jak je příroda silná. Je silnější než my. X let jsme ji chtěli nějakým způsobem směrovat a ona se nenechala a dala nám to znát. Zásahy do přírody už musíme dělat s respektem k tomu, co tady proběhlo.