Lidé jsou horší než průmysl. Výzkum zjišťoval, kdo může za znečištěné ovzduší

Vědci z Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ) na Ostravsku ukončili dvouletý výzkum založený na rozsáhlém měření znečištění ovzduší.

Zaměřovali se mimo jiné na množství škodlivin ve vzduchu v různých částech regionu. A potvrdili, že místy je koncentrace karcinogenních látek až šestkrát vyšší, než stanovuje zákonný limit. Hlavní příčinou těchto hodnot však není průmysl, jak by se mohlo na první pohled zdát.

„Většina populace Ostravska je nepochybně vystavena největšímu zdravotnímu riziku z ovzduší vlivem svého vytápění v domácnostech,“ říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy výzkumník kvality ovzduší ČHMÚ Radim Seibert.

Studie mapuje nejvýznamnější zdroje znečištění, a měla by tak pomoct najít nejúčinnější řešení, jak situaci v regionu zlepšit.

Co jsou podle vás nejzajímavější výstupy z projektu?

Nejspíš výsledek, který říká, jaký podíl na znečištění benzo(a)pyrenem má v různých místech Ostravska koksárenský průmysl a vytápění domácností. Jsou to dvě hlavní skupiny zdrojů, které mají na tuto škodlivinu rozhodující efekt.

V důsledku rozporuplných informací z dřívějších studií se nevědělo, co za špatnou kvalitu vzduchu může větší měrou. Úřady proto pochopitelně nikdy razantně nerozhodly o tom, co se má stát a kdo to má platit. Nyní by se mohlo podařit nasměrovat ochranu ovzduší jasnějším směrem.

Kolik znečištění tedy způsobují domácnosti a kolik koksovny?

Vedly se o tom asi dvacetileté dohady. Zjistili jsme, že většina populace Ostravska je nepochybně vystavena největšímu zdravotnímu riziku z ovzduší vlivem svého vytápění v domácnostech. A jenom na malé části v blízkosti hutního podniku Liberty Ostrava a. s. má převahu koksárenský průmysl.

Jak moc se situace na Ostravsku liší oproti jiným částem Česka?

Zabývali jsme se hlavně dvěma znečišťujícími látkami – suspendovanými částicemi PM10 a benzo(a)pyrenem. Ty jsou vůbec nejhorší, co se týče dopadu na lidské zdraví.

Kdybych to měl trochu přiblížit, imisní limit (zákonná povolená úroveň znečištění) je v případě benzo(a)pyrenu jeden nanogram na metr krychlový vzduchu. V té nejhorší oblasti Ostravska, která je zároveň nejhorší oblastí České republiky, máme hodnoty na desíti. Takže desetinásobně překročený limit.

Co přesně u vytápění domácností za takto velké znečištění může?

Naše regionální vytápění je určitě výrazně jiné oproti zbytku České republiky. To je dáno tradiční závislostí na uhelných palivech – podle našich výsledků je nejproblematičtější vytápění uhlím, ale i biomasou. Obecně je to dáno zastaralými kotly a hustotou obyvatelstva.

Jsou ale významné rozdíly v rámci kraje – třeba v polském pohraničí převažuje naprosto dominantně vytápění uhlím, a koncentrace škodlivin tam jsou podstatně vyšší než na protilehlé straně.

Čím to je dané?

Polsko má s vytápěním podobné problémy, ale ještě ve větší míře než my. To souvisí s tím, že mají tradiční závislost na uhlí, topí podobně nebo možná mírně hůř, protože mají nižší životní úroveň a je jich tam mnohem víc. Na naší straně máme zhruba milion lidí, oni velmi přibližně třeba pět. To všechno dohromady způsobuje větší znečištění na polské straně, které ale ovlivňuje i náš kraj, zejména severovýchod.

Jak velký podíl má tedy na znečištění na Ostravsku průmysl?

Spíš než průmyslem to je odlišností ve vytápění. Průmysl tady sice máme, ale má spíš lokální efekt – do jednotek kilometrů. Znečištění zvyšuje, ale je to opravdu záležitost jen okolí největších, zejména hutních podniků – Liberty Ostrava, Třinecké železárny, Koksovna Svoboda. Vytápění zvyšuje úroveň znečištění v podstatě v celém kraji plošně.

Jak moc je situace jiná v jiných částech Česka?

Kdybych to měl porovnat, v místě, kde je největší zatížení, má ta nejnebezpečnější látka každoročně několikanásobně vyšší koncentraci než v průměru v Česku. Na severu jsme naměřili asi šest nanogramů benzo(a)pyrenu, tedy šestkrát přes limit. Ve Studénce to byly ani ne dva. Už v rámci kraje jde vidět obrovský rozdíl.

Velkým odhadem jsou to násobné rozdíly – v jiných částech republiky jsou hodnoty poloviční oproti jihu Moravskoslezského kraje a šestinové oproti severu. Ale celá Česká republika má s benzo(a)pyrenem problém, protože malé vesničky jsou roztroušené po celé zemi. A v nich se často topí pevnými palivy.

Co může benzo(a)pyren ve vysokých koncentracích způsobovat?

Je to látka, která je karcinogenní, mutagenní, toxická. Úplně laicky je rakovinotvorná. A riziko je přímo úměrné koncentraci v ovzduší. To znamená, že když je někde šest nanogramů a jinde jeden, šestkrát větší tam je i pravděpodobnost, že část populace onemocní.

Byly právě tyto hodnoty impulzem k výzkumu?

Ostravsko je z pohledu ochrany ovzduší prozkoumané skrz naskrz, bylo rozhodně na čem stavět. Problém byl v tom, že v minulosti vznikla řada sice dost drahých projektů se spoustou výsledků, ale ty si často velmi odporovaly. Chtěli jsme proto vyřešit ten dvacetiletý problém. Aby v regionu bylo konečně jasno a veřejná správa měla relevantní podklady pro svoje rozhodnutí, jak zacílit opatření. Naše výsledky nebyly rozporované hlavně z toho důvodu, že jsme se výzkum pokusili uchopit úplně jinak.

V čem jste změnili přístup?

Oslovili jsme úplně všechny – od místní samosprávy, ostravského magistrátu, krajského úřadu, po zástupce huti. A všichni jsme na výzkumu spolupracovali. Dokonce jsme měli poprvé v historii měřící místo i v areálu huti. Snažili jsme se prostě komunikovat. A pak je z pozice jakékoliv zájmové skupiny těžké říct: „Ty výsledky jsou špatně, nesouhlasím s nimi.“ Protože u toho procesu byli a ví, jak vznikaly.

Co konkrétně tedy je možné zlepšovat?

Odpovědnost je teď na krajském úřadu a Ministerstvu životního prostředí. Vždy musí vážit nejen odborný rozměr, ale i socioekonomické dopady – například v okolí Radvanic dýchá několik tisíc lidí znečištěný vzduch – stojí nám za to, abychom velmi ztížili pozici hutního podniku a aby třeba několik tisíc lidí přišlo o práci?

Nebo stojí nám za to donutit obyvatelstvo k tomu, aby si koupilo kotle za sto tisíc korun? Obzvláště v regionu, který je už tak ekonomicky slabý? To jsou otázky, které musí vyřešit politik. Ale alespoň pro to mají podklady.

A kdybyste měl shrnout vaše doporučení?

Rozhodně by se měla řešit víc otázka vytápění domácností. Když se vytápění modernizuje, upustí se od spalování uhlí ve starých kotlích a přejde se na automatické kotle nebo bezemisní zdroje, jako jsou tepelná čerpadla, třeba i za podpory solárních systémů, bude to mít jednoznačně velký přínos. Zejména pro region, který teď topí uhlím nevyhovujícím způsobem. Jednou cestou jsou tedy dotační programy, měly by se zintenzivňovat.

Co ty další cesty?

I když budou koksárenské zdroje provozovány nejlépe, jak to jde, nebudeme schopní dosáhnout imisního limitu. Z podstaty to ta technologie neumožňuje. Ale je rozdíl, jestli budeme mít dva nanogramy škodlivin, nebo deset. Rizika rozhodně klesnou. Měli bychom se tedy zaměřit na co nejlépe provedenou údržbu a obsluhu koksárenských baterií v našem regionu – zvýšit dohled, uvažovat o úpravách provozního řádu. Tyto věci v naší zprávě nejsou, ale rozhodně jsou tématem k debatě. Naše zpráva bude podkladem pro akční plán ke zlepšení kvality ovzduší.

S tím souvisí to, že jedním z cílů projektu je lepší zacílení strategických dokumentů v oblasti ochrany ovzduší. Kde v těch současných vidíte mezery?

V minulosti jsme asi nebyli schopní dost dobře adresovat část znečištění. Neměli jsme dostatečně věrohodné podklady. A bez toho se těžce nějaké opatření dělá. Když máte metody, které vám řeknou jenom část celkového obrazu, nevíte, jestli vynaložené prostředky přinesou požadovaný efekt.

Proč to dříve nešlo?

Jedním z hlavních problémů je to, že zejména přeshraniční část znečištění je těžko kvantifikovatelná. Díky metodám, které jsme používali dříve, jsme byli schopní říct, kolik nám třeba vyletí emisí z komínů domků, výfuků aut nebo průmyslu. A podle toho jsme posuzovali podíly na znečištění. Jenže jsme nezahrnovali dálkový přenos nebo znečištění, které vzniká až v ovzduší. S novými metodami víme, že součet našich emisí dělá třeba jen polovičku znečištění a zbytek je úplně odjinud. Takže logicky i ta opatření mají třeba poloviční efekt, než jaký jsme očekávali.

Na základě čeho u nás emise počítáte?

Obrázek o emisích si děláme na základě měření na zdrojích. Většina zdrojů znečišťujících ovzduší má povinnost měřit svoje emise a vykazovat je do centrální státní databáze. Tam, kde to nejde (třeba u domácností), provádí český hydrometeorologický ústav výpočet. Ale jsou emise, které se měřit ani počítat nedají. A to je velká část znečistění. Dnes už víme, že nejméně polovina znečištění z komínů ani výfuků nevychází.

Co tedy způsobuje tu druhou polovinu?

Z prachu, což je hlavní škodlivina v České republice, vyletí jenom část do ovzduší přímo – to je část, kterou změříme. Ale z komínů a výfuků unikají i plynné škodliviny, které spolu reagují až daleko v atmosféře. A vznikne tak prach. Těchto částic, které se tvoří úplně mimo zdroje venku, je polovina, možná i víc. Obrovskou část vypouštěného znečištění prostě nebudeme schopní měřit. A to je velká nejistota, která nám brání dělat účinné strategie.