Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Ten sešup z kopce je prudší než se seshora zdálo. Že bude počet nově narozených dětí postupně z roku na rok klesat, odborníci očekávali. Už ne ale jak dramaticky.
Populační vlna z posledních let, kdy se rodilo od 110 do 120 tisíc dětí ročně, dostala tvrdou stopku. Předloni se narodilo 101 tisíc dětí, v roce 2023 jen 91 tisíc a letos je našlápnuto k naprostému historickému minimu.
Zatím máme data jen za první pololetí letošního roku, z toho ale vyplývá, že dojde k dalšímu poměrně dramatickému poklesu. Od ledna do června ubylo meziročně o 10 procent narozených. V podobném tempu přitom počet novorozenců klesal už v minulých letech.
„Pokud nebude situace ve druhém pololetí výrazně jiná, lze na základě dat z prvního pololetí očekávat, že počet narozených dětí bude letos dosud nejslabší v historii Česka. Meziroční pokles jen za první pololetí přesahuje čtyři tisíce dětí,“ potvrzuje Michaela Němečková z oddělení demografické statistiky Českého statistického úřadu.
Pokud by tempo poklesu zůstalo na stejné úrovni i v druhém pololetí, za celý rok 2024 by se v Česku narodilo asi jen 82 tisíc dětí.
Děti až později
Co se to s českou společností děje, že se rodí čím dál méně dětí? První část odpovědi je prostá. Do věku nejvyšší plodnosti se dostávají ženy z nejslabší generace počínající druhou polovinou devadesátých let.
„Úbytek narozených v roce 2023 a výhled na rok 2024 je však nejvíce blízký pesimistickému scénáři, takzvané nízké variantě, projekce obyvatel ČSÚ z roku 2023,“ dodává Němečková.
I v této negativní variantě se ale předpokládalo, že se má narodit alespoň 88,5 tisíce dětí.
„Ale této hodnoty zřejmě nebude letos zdaleka dosaženo. Pokud nedojde ke zvýšení úhrnné plodnosti – její letošní hodnota podle mých odhadů bude asi jen 1,33 dítěte na jednu ženu, mohou skutečné roční počty narozených do roku 2030 poklesnout pod 75 tisíc,“ popisuje demograf Tomáš Fiala z Vysoké školy ekonomické v Praze.
Druhá část odpovědi na pokles počtu narozených dětí je ale složitější. Samotný nástup slabší generace nedokáže stále vysvětlit tak strmý pokles.
„V roce 2021 porodnost vystřelila, což bylo hodně ovlivněno plodností druhého pořadí (početím druhého dítěte, pozn. red.). Od roku 2021 do 2023 pak docházelo k odkladům plodnosti prvního pořadí, tedy odsunu rodičovství do pozdního věku. Myslela jsem, že se to stabilizuje, ale tento trend dál pokračuje,“ popisuje Jitka Slabá, demografka z Přírodovědecké fakulty UK a zástupkyně projektu SYRI.
Podle Fialy mohou hrát v menším počtu narozených dětí roli obavy z budoucnosti, ať už velkých událostí, jako je válka v Evropě nebo klimatická krize až po ty aktuální ekonomické – růst cen základních potřeb včetně bydlení. Ale také možná touha po pohodlnějším životě.
Silné mohou být ale i další fenomény.
„Špatně se zjišťuje a také se málo diskutuje o tom, v jakých vztazích lidé žijí,“ zmiňuje Slabá.
„Někteří lidé partnera prostě nemají. Děti by sice chtěli, ale netvoří páry a nemají je s kým mít. Dobře to ukazuje výzkum Současná česká rodina, jehož druhé kolo brzy spustíme. Ten pracuje s mezinárodně srovnatelnými daty a my ze starších statistik víme, že se úplně mění struktura partnerského chování,“ dodává demografka.
Dopad na školy i důchody
Nejbližší dopad nízké porodnosti přitom bude pozitivní. Rodiče nejmenších dětí nebudou zažívat takový přetlak ve školkách a posléze ve školách, jako jsme to viděli v posledních letech na základních i středních školách.
Naopak by mohlo sílit volání po uzavírání některých zařízení. Před tím ale demografové varují. Ať už proto, že by mohlo dojít k výkyvu opačným směrem, a opět bychom řešili za pár let nedostatek míst. Zároveň je ale nutné připomenout, že Česko nemá dostatečné kapacity pro nástup dvouletých dětí do školek nebo dětských skupin. Udržení současných kapacit by s tím mohlo pomoct.
Z dlouhodobého hlediska je ale nutné se zamýšlet nad fungováním celé ekonomiky. Jestliže dnes je v důchodovém věku pětina populace, v polovině století už to může být třetina.
„Je možné, že v budoucnu dojde k pozitivním změnám nebo zázračně zrychlí ekonomika a pro udržitelnost systému nebude potřeba snižovat důchody nebo výrazně zvedat věk odchodu do důchodu,“ zamýšlí se ekonom Petr Janský.
„Co však teď spíše vidíme, je, že i když dojde ke schválení důchodové reformy, tak bude podle demografických předpokladů v roce 2050 hrozit vysoký schodek důchodového systému,“ dodává Janský, který je členem Národní ekonomické rady vlády.
Může se tak v poměrně blízké budoucnosti ukázat, že demografický vývoj Česka nabírá velmi negativní trend. A bude potřeba přistupovat k výrazným reformám rychleji – nejen důchodů, ale i zdravotnického systému.
