Článek
Dvojice Čechů byla pro výstup na masiv Écrins poměrně dobře vybavena, agentuře AFP to sdělil prokurátor Florent Crouhy. Již ve středu večer nalezli vyšetřovatelé nedaleko průrvy v ledovci na hoře Barre des Écrins lezecké cepíny i trekové hole, které páru podle všeho patřily.
Podle slov horolezce Radka Jaroše, který má za sebou výstupy na všech 14 světových osmitisícovek, ale hory představují určité nebezpečí vždycky. Mezi rizika, která mohou vysokohorskou turistiku zásadně zkomplikovat, nepatří jen nevyhovující nebo nedostatečné vybavení, ale i nevyzpytatelnost počasí.
Dva Češi teď zahynuli v Alpách. Jakému rizikovému chování na horách je vhodné se vyvarovat, abych eliminovala riziko nebezpečí či zranění?
Jako první bych zmínil přeceňování – nemám výbavu, nevím, jaký je ledovec a stejně se tam vypravím. K tomu, co se stalo teď českému páru v Alpách: ví se, že byli navázáni, ale nevím, jaké měli zkušenosti s ledovcem.
Ledovec umí být velmi zrádný. Největší respekt i obavy vždycky mám z ledu, trhlin a lavin, protože jsou to faktory, které člověk může těžko ovlivnit. Sice to jde, ale pouze prostřednictvím zkušeností, které posbíráte pohybem na horách. Pak víte, jak se ledovce chovají, odkud kam může vést trhlina, nebo jestli je to úplně bezpečné.
Proč u vás vzbuzuje největší obavy právě ledovec?
Jde o velice nebezpečný terén. Když to přeženu, je to něco podobného, jako když pojedete v protisměru na dálnici. Nebude to nikdy stoprocentně bezpečné, je tam riziko, kterému se člověk vystavuje. Může tam být určitá skrytá past, kterou nedokážete ani při všech zkušenostech odhalit.
Můžete říci, jaká jsou nejčastější úskalí amatérského horolezectví? Je to nedostatek zkušeností nebo třeba nevyhovující vybavení?
Oboje dohromady, protože člověk z Prahy nebo třeba z Vysočiny si může myslet, že támhle na ten kopec je to kousek. Jenže rozměry Alp jsou jiné a kousek tam neznamená dvacet minut, ale dvě hodiny. A když to nejsou dvě hodiny, ale třeba rovnou šest, tak to samozřejmě klade zvýšené nároky na fyzičku. Člověka to překvapí, unaví, navíc může přijít změna počasí.
V čem by měli být lidé při pobytu v horách nejvíce opatrní?
Důležitým faktorem je pokora, protože ta k horám patří. Další neodmyslitelnou součástí hor jsou nečekané změny počasí. To je třeba schované za hřebenem, nemusí být vidět.
Jak zásadní komplikace může změna počasí turistům způsobit ?
Někdy zcela zásadní. Působí to tak, že je na celý den krásně, jenže za půlhodiny může být všechno úplně jinak. Může jít jen o to, že se místo slunečna zatáhne, jindy ale místo slunce přijde tříhodinová bouřka a může být fatální.
Když je tam pak člověk jenom v kraťasech a bez výbavy proti dešti, tak na Vysočině seběhne do hospody, ale v Alpách se nemá moc kam schovat. Navíc tam i v létě může přijít tak velká změna počasí, že začne sněžit. Proto musí být člověk na změnu počasí vždycky vybavený. Když ráno vyrážím na túru a vidím, že je hezky, tak to neznamená, že tak bude celý den.
Co mohou lidé dělat v případě, že je bouřka zastihne na vrcholu?
V případě, že jste na vrcholu, moc variant není. Ideální je pokusit se sestoupit někam níž, a pokud to jde, tak najít místo, kde se schovat. Ale v určitém okamžiku už to může být věc náhody a často neřešitelná situace.
Je ještě nějaký další rizikový faktor, kterému by lidé měli na horách věnovat zvýšenou pozornost?
Existuje takzvané objektivní nebezpečí, které člověku hrozí vlivem vnějších faktorů, což znamená například to, že může upadnout kus ledu nebo skály. Někde jsou tato rizika známá, jako třeba když se jde na Mont Blanc, tak součástí cesty je úsek, kde padají šutry pořád, a vstupujete tam tak s určitý rizikem. Jindy to ale člověk neovlivní, jako nedávný pád ledovce na Marmoladě, který nemohl nikdo očekávat.
Hory jsou tady miliony let a vznikly a vznikají procesem zvětrávání a geologických změn. Proto stále budou padat ledovce i kusy hor, které se nám dnes zdají stabilní. Nejde je zakonzervovat, jak si někteří lidé myslí, kdyby to šlo, tak žádné hory nejsou.
Řada lidí se po horách pohybuje pouze ve dvojicích, jaký postup v takovém případě zvolit, abych předcházela potenciálnímu riziku?
Není špatné se někde nahlásit a říci, odkud kam se budu pohybovat. Třeba na horské chatě, nebo lidem, se kterými jsem v blízkém kontaktu, aby případně věděli, kde a kdy začít člověka hledat.
Čím by se měl člověk vybavit, když se do hor, jako jsou Alpy, vypravuje jako turista?
Dobré je mít lékárničku, už jenom odřená pata není na celodenní sestup úplně ideální. Dále je to nepromokavé oblečení, brýle, rukavice. Když půjdu někam, kde je ferrata, nebo tam může padat kamení, tak se hodí helma.
Tyhle věci by měl mít člověk v batohu, i když si myslí, že je nebude potřebovat. My horolezci jsme vždycky nosili v batohu věci třeba dvacet let s tím, že je jednou použijeme. A kdybych je v batohu neměl a při lezení mi třeba spadly rukavice a neměl bych náhradní, tak už by šlo o život. Podobné maličkosti mohou být fatální.
Pokud už se člověk dostane do situace, kdy potřebuje pomoci, na koho se obrátit?
Určitě je dobré mít staženou aplikaci Záchranka (pozn. funguje na celém území České republiky, v Maďarsku, Rakousku a na slovenských horách), podle které dokáže například horská služba daného člověka lokalizovat. A další důležitou věcí je pojištění, které obvykle stojí pár set korun, ale v případě že ho nemám, tak mě může výjezd záchranné služby stát desítky i stovky tisíc.
