Článek
Klubový hokej se ve Šternberku hrál už v roce 1933. Letos ale skončí. Místní tělovýchovná jednota nemá na náklady spojené s výrobou ledu, a tak se rozpouští dvě místní dětská družstva, která hrála soutěže, i přípravka pro nejmenší hokejisty. Nebudou se také konat veřejná bruslení nebo bruslení pro školy.
„Měsíčně jsme platili 80 až 90 tisíc, což za sedm měsíců sezony bylo nějakých 600 tisíc. Teď nám to ale vychází na milion za jediný měsíc,“ počítá předseda HC TJ Šternberk Jan Trunda.
Na hranu samotného přežití se dostávají ale všechny sporty s energeticky náročnými areály, ať už jde o zimní stadiony, bazény nebo třeba velké haly. Už před časem oznámil konec legendární pražský stadion Nikolajka. Společné má se šternberskými to, že hala nebyla ve vlastnictví obce nebo městské části. A právě areály v rukou soukromníků nebo spolků se dostávají do největších problémů, protože zůstávají bez pomoci nebo jen s minimální podporou.
Problémy řeší i v Děčíně. „Pokud nám město nepomůže s provozem jeho vlastní haly, ve které jsme v nájmu, máme pouze dvě možnosti. Buď zdražit příspěvky o 70 až 100 procent, nebo sportoviště předat zpět městu a čekat, zda ho udrží v chodu, či nikoliv. V podstatě to pro nás ale znamená konec činnosti,“ zní z děčínského basketbalového klubu, jenž se stará o více než 400 dětí.
Propadlo nejvíce dětí za deset let
Děti nestihly výpadek po distanční výuce dohnat, a akorát se tak jejich problémy v čase posunuly. Loni jich opakovalo ročník nejvíce za deset let.
Tento příklad ukazuje, že se do finanční tísně dostávají i spolky, jejichž členové sportují v areálech, které vlastní nebo i provozují obce a města. Z průzkumu České unie sportu vyplývá, že 61 procent klubů se dostává kvůli zdražování energií na hranu samotné existence.
„Sportovní kluby a tělovýchovné jednoty jsou v bezvýchodné situaci, protože nemají moc kde ušetřit a většina lidí funguje v této oblasti dobrovolně,“ říká k tomu šéf České unie sportu Miroslav Jansta.
Z desetitisícových nákladů statisícové
Pokud kluby nedostanou ještě další podporu od obcí nebo státu, 17 procentům reálně hrozí, že ukončí činnost ještě letos. Dalších 58 procent pak příští rok. Řada spolků má totiž ještě zafixované ceny energií do konce roku. Meziročně klubům stouply náklady nejčastěji o více než 300 tisíc korun. V případě desítek spolků jde o více než milion korun. V dotazníku České unie sportu odpovídalo přes 500 zástupců klubů a jednot, které mají vnitřní sportoviště.
„Očekáváme zahrnutí sportovních spolků do zastropování energií. Doufám, že to tak bude, ale zatím to nevíme,“ říká starostka České obce sokolské Hana Moučková.
Podobná nelichotivá čísla totiž vycházejí z průzkumu i sokolům. Celkově má organizace po republice přes 150 tisíc členů a více než 1 100 jednot – existenci čtvrtiny z nich přitom ohrožují právě rychle rostoucí náklady na elektřinu nebo plyn, pětina pak počítá s omezením činnosti, 53 procent jednot bude muset zvyšovat oddílové příspěvky.
Konkrétní příklad: Tělovýchovná jednota Sokol Mšené-lázně na Litoměřicku platí místo 60 tisíc korun ročně za plyn 405 tisíc. Stejná částka na elektřinu jim pak vyrostla na 385 tisíc korun.
„A to je ještě potřeba si uvědomit, že státní podpora pro sport se oproti loňsku paradoxně snížila. My ale potřebujeme navýšení prostředků na provoz. Jsou nutné alespoň dvě miliardy korun. Potřebujeme také od vlády, aby dala jasný signál, že sport je prioritou,“ dodává Jansta.
Zatímco loni rozdělovala Národní sportovní agentura mezi sportovní spolky 550 milionů korun na provoz a údržbu areálů, letos je to jen 385 milionů korun. Žádostí se ale sešlo za 802 milionů korun. Spolky tak dostanou maximálně 50 procent částky, o kterou žádaly. K tomu na podporu nemají nárok kluby, které si pronajímají sportoviště od soukromníků. To je případ pražského SK Hamr.
„Úmyslně nás vyčlenili. Jsme přitom úplně stejným sportovním spolkem jako všichni ostatní. Je to diskriminace části sportovního prostředí,“ říká sekretář SK Hamr Jakub Strnad.
Konec sezony pro beachvolejbal?
Reálně tak hrozí, že další sportovní spolky budou postupně rozpouštět dětská družstva a ukončovat činnost. Podobně jako se uzavřel nejstarší hokejový stadion v Praze, dalšímu známému sportovišti plaveckému areálu v Podolí to hrozí.
„Pokud jsme v březnu letošního roku utratili za plyn 778 305 korun bez DPH, tak při aktuální ceně plynu na burze bychom hradili částku ve výši 4,5 milionu. Taková cena je v podstatě likvidační,“ vysvětluje ředitel plaveckého stadionu v Podolí Jan Bezděk.
Úplný konec hrozí také beachvolejbalu, který patří mezi energeticky velmi náročné sporty.
„Ve hře je i to, že haly budeme muset v prosinci sfouknout a dočasně přerušit všechny mládežnické soutěže,“ přiznává šéf pražského volejbalu Jakub Lébl.
I pokud by se totiž na beachvolejbalové kluby vztahovaly zastupované ceny energií, znamenalo by to pro ně sedminásobný nárůst nákladů u plynu a pětinásobný u elektřiny. To navíc stále není jasné. Vláda zatím neupřesnila, na jakou podporu z již schválených opatření budou mít sportovní kluby nárok.
