Není to „diskriminace“? Jaké dítě si zaslouží zmrzlinu zadarmo?

Za jedničku z matematiky nebo fyziky zdarma na hvězdárnu. Nabídka, kterou mohou v pátek využít žáci v Brně, pokud se jim letos dařilo v jednom z těchto dvou předmětů.

Na sociálních sítích se ale rozpoutala diskuze, proč tuhle možnost mají jen ty nejúspěšnější děti. Přitom nadchnout pro matematiku a fyziku by možná potřebovali spíše všichni ostatní než jedničkáři.

„Tahle debata se opakuje každého půl roku, protože akci děláme na konci obou pololetí už řadu let. My se snažíme propagovat matematiku a fyziku. Klima ve společnost je bohužel takové, že lidé jsou často skoro hrdí na to, že jim matematika nebo fyzika nešla. Když ale dětem jde, tak si myslím, že si zaslouží odměnu,“ říká ředitel brněnské hvězdárny a senátor Jiří Dušek (za ODS).

Jinak řečeno, hvězdárna bere akci na konci školního roku také jako svého druhu reklamu na fyziku a matematiku, tedy předměty, které mezi dětmi nejsou dvakrát populární.

„Není to ale tak, že se věnujeme jen dětem, které dobře rozumí matematice a fyzice. V průběhu roku pořádáme zase jiné akce, kdy mají další děti a i dospělí vstup zdarma. Například každý rok od nás dostanou volnou vstupenku děti z krizových center a dětských domovů v celém Jihomoravském kraji nebo všichni prvňáci,“ dodává Dušek a připomíná, že vstup zdarma hvězdárna nabízí i během každoročního festivalu vědy.

Jak se česká společnost staví rozdílně ke známkám, ukazují právě i nejrůznější akce na konci školního roku. Pokud se podíváme kupříkladu na zoo, tak v Táboře mají jedničkáři vstup zdarma a děti s vyznamenáním padesátiprocentní slevu. Naopak v Ústí nad Labem nebo Jihlavě stačí, když děti mají jen jednu jedničku. Pak mají vstupné za korunu.

„To, že někdo nemá samé jedničky, nebereme, jako že se nesnažil, a proto chceme odměnit všechny děti, které mají alespoň jednu jedničku. Zároveň je to i inspirace pro rodiče, že můžou vzít děti za odměnu k nám do zoo,“ říká mluvčí jihlavské zoo Simona Kubičková.

Které děti si zaslouží zmrzlinu, se neshodnou ani jednotlivé hypermarkety Globus. Zatímco v Karlových Varech nebo Plzni stačí k odměně jakékoli vysvědčení a nákup alespoň za 300 korun, v Praze nakupovat nemusí, zato ale potřebují na zmrzlinu zdarma samé jedničky.

„Podobné marketingové akce jsou v režii jednotlivých hypermarketů a záleží na jejich rozhodnutí, zda takovou akci uspořádají a za jakých podmínek,“ vysvětluje mluvčí Globusu Aneta Turnovská.

Jednotný přístup naproti tomu razí IKEA, kde si může na zmrzlině bez placení smlsnout každý školou povinný žák.

„Akci První prázdninová zmrzlina je na nás nevnímáme jako odměnu za známky, ale jako oslavu začátku letních prázdnin. Proto ji mohou využít všichni žáci základních škol, kteří se prokážou vysvědčením,“ popisuje mluvčí IKEA Petr Šašek.

Celkově se tak na konci školního roku opět otevírá otázka, jakou váhu česká společnost dává známkám na vysvědčení.

„Známkování je v českém školství hluboce zakořeněné a jen tak se nezmění. Nicméně sami a hned můžeme změnit to, jak na vysvědčení nahlížíme a reagujeme jako rodiče,“ říká ředitelka Asociace podnikavé Česko Anna Kačabová.

Vysvědčení totiž podle ní dává rodičům s dětmi možnost rozpoznat, jaké jsou jejich silné stránky, a na ty se zaměřit.

„Samé jedničky nejsou podmínkou k tomu, aby děti byly připravené na budoucnost, ve které jedinou jistotou je změna. Klíčové pro 21. století nejsou encyklopedické znalosti, ale kompetence jako podnikavost, iniciativa a kreativita,“ dodává Kačabová.

Česko je v pohledu na známky stále velmi konzervativní. Zatímco Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy v dlouhodobém záměru navrhuje zrušit klasifikaci v prvním až třetím ročníku základních škol, většina veřejnosti je proti. Z únorového průzkumu agentury STEM/MARK vyplynulo, že zrušení známek si nepřeje 53 procent respondentů. Zavedení slovního hodnocení by naproti tomu uvítalo 39 procent oslovených. Mimochodem, jak v brněnské hvězdárně, tak také v jihlavské zoo slovní hodnocení berou.

„Známky jsou kritériem spíš pro veřejnost než pro děti, které tak srovnáváme s nějakou normou nebo očekáváním učitele. Že by tedy šlo o objektivní způsob hodnocení, je iluze, protože každý učitel vkládá do svých očekávání trochu něco jiného. Vztahovat k jednomu konkrétnímu výsledku nějakou odměnu je tedy trošku nefér,“ říká předsedkyně České odborné společnosti pro inkluzivní vzdělávání Lenka Felcmanová.

Co si ale reálně mohou děti i rodiče z vysvědčení vzít? Felcmanová doporučuje sledovat spíše pokrok než jednotlivé známky. Pokud se například dítě od pololetí do konce roku zlepšilo, je to určitě úspěch, i když nutně na vysvědčení nemusí zářit jen jedničky.