Český penicilin? Jsou tři možnosti, kde by mohl sjíždět z linek

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.

Běh od lékárny k lékárně absolvovali loni pacienti poměrně často. Řada léků nebyla, řešil se ale hlavně nedostatek penicilinu. Letos by se ale podobná situace opakovat neměla.

„Už dneska tady fyzicky v krabičkách máme zásoby do konce září,“ říká Jiří Volf, ředitel společnosti BB Pharma, která penicilin do Česka dováží.

Firma také s Ministerstvem zdravotnictví nedávno podepsala memorandum o spolupráci. Připravuje se mimo jiné projekt továrny na penicilin v Česku, kde by se tablety balily. Volf v rozhovoru pro Seznam Zprávy popisuje detaily.

Když jsme se spolu bavili naposledy, tak jste říkal, že doufáte, že od začátku roku „vypadne penicilin z médií“…

Dával jsem si trochu vatu, protože jsem byl přesvědčený, že se to podaří do listopadu, ale v tom řetězci se vždycky něco může stát.

Ale povedlo se, ne? Protože penicilin na rozdíl od jiných léků z médií skutečně vypadl.

S výjimkou Seznamu. Trochu si rýpnu. Kupodivu i v práci občas stačím číst. Váš kolega v rozhovoru s generálním ředitelem Dr. Max před třemi nebo čtyřmi týdny psal, že měl problém sehnat penicilin ve dvou lékárnách a měl štěstí až ve třetí. Ostatní to třeba přejdou, já jsem ale povyskočil, protože penicilinu bylo a je opravdu dostatek.

K dnešnímu dni máme na skladech přes 90 tisíc balení penicilinu a další je na cestě, protože nemá cenu zase držet v zásobách půl milionu. Pokud někde nemají penicilin, tak je chyba jinde.

A dá se očekávat, že to takhle bude i na podzim a v zimě? Že se tedy nebude opakovat situace z loňska, kdy penicilin skutečně nebyl?

Tehdy nebyla účinná látka. Všechno se dá nahradit, ale pokud celosvětově vypadne účinná látka, tak s tím nic neuděláte. Samozřejmě dá se zase vyrobit, ale to se bavíme o střednědobém nebo dlouhodobém horizontu. My dneska účinnou látku máme, zabezpečený je i obalový materiál a kapacita výroby. Dneska nás ohrozí jen pád letadla do výroby nebo do skladu.

Penicilin prostě bude. Při dnešní spotřebě, která se pohybuje tak kolem deseti tisíc balení na republiku, už dneska tady fyzicky v krabičkách máme zásoby do konce září. Navíc sem něco doveze i konkurence. K tomu máme účinnou látku, kterou „stačí“ zpracovat a dovézt pak balení do Česka.

A dá se i navýšit výroba, kdyby to bylo potřeba?

Jsme na to dneska připraveni. Nebudeme potřebovat jako loni nějakých deset až 12 měsíců, ale budeme se bavit maximálně o měsíci nebo měsíci a půl. Tuhle dobu máme zároveň pokrytou v zásobách.

Je to ten důvod, proč se také navyšovala cena penicilinu?

Ano, i tyhle náklady v tom musí být zanesené. Všechno totiž platíme předem, od účinné látky přes suroviny až po obalový materiál a energie. Nemůžeme chtít mercedes, když máme peníze jen na trabanta.

Jak je daleko registrace sirupového antibiotika pro děti? Protože o tom Ministerstvo zdravotnictví také mluvilo. Loni byly s dodávkami rovněž problémy.

Právě ho vyvíjíme. Největší problém je najít dodavatele pomocných látek. Recepturu bychom měli, ale podle lékopisu se už plno z těch látek nesmí používat. Takže vymýšlíme novou a doufáme, že během letošního roku se nám podaří vyrobit stabilitní šarže. Trvá pak šest měsíců, než získáme prvotní výsledky, se kterými můžeme potom jít k registraci. Tedy pracujeme na tom, ale nejsme schopni říct, kdy to bude.

Bohužel nejsme majitelé registrace. Kdyby nám ji konkurence poskytla, tak bychom mohli v horizontu roku začít vyrábět.

A s někým jste o tom jednali?

Nechci to moc komentovat, protože to je jednání dvou soukromých subjektů. Ale jednu nejmenovanou společnost jsme oslovili, řekli jsme si, co potřebujeme. Ale už se nám neozvali, zrovna jsme to řešili na představenstvu.

My už totiž dneska pro některé výrobce zařizujeme české šarže léků, protože se jim nevyplatí dodávat do malých států, jako jsme my. Takhle tedy rozšiřujeme množství našich léků. Konkrétně u penicilinu chceme navrhnout, že zainvestujeme do výrobní linky, ať už v Česku, na Slovensku, nebo kombinovaně, a budeme dělat malé šarže i pro další státy. Tedy například Česko, Maďarsko, Rakousko, Slovinsko nebo země Beneluxu.

Každá zemička si to sice může udělat sama, ale ekonomicky se to nevyplatí. Ale záleží na dohodě na evropské úrovni. Bohužel se spíš hledají důvody, proč to nejde.

V Česku se tedy bavíme o tom, že by mohla vzniknout balicí linka na penicilin?

Díky tomu, že máme výrobní kapacity na Slovensku, tak jsme schopni to tam i tabletovat. V Česku si pak můžeme pomoct tím, že bychom tady blistrovali (balení tablet, pozn. red.).

Záleží tedy, jestli z evropské úrovně bude posvěcena investiční pobídka?

My jsme řekli, za jakých ekonomických podmínek je to pro nás reálné. Taková dohoda je ale nad možnosti české vlády, protože už to naráží na limity hospodářské soutěže. Spočítali jsme si, že návratnost investice je asi 48 let, a do toho samozřejmě žádný soukromý subjekt jít nemůže.

Je už jasné, kde by mohla taková linka v Česku stát?

Jelikož zatím není rozhodnuto, tak máme zpracovány tři možnosti. A záleží, co bude nakonec nejvýhodnější, například co se týče rychlosti schvalování.

A bavíme se o jak vysoké investici?

Záleží, do čeho by se nakonec šlo. Ale řekněme, že se bavíme zhruba o 120 až 150 milionech korun.

Dávalo by smysl v Česku penicilin nejen balit, ale také vyrábět tablety?

I o tom jsme se s Ministerstvem zdravotnictví bavili, ale protože od granulace až po konečné balení máme všechno schválené na Slovensku, tak nedává smysl takhle investovat 400 kilometrů od sebe. V Česku si právě můžeme pomoct tím balením.

Jak hodnotíte novelu zákona o léčivech, která má podle Ministerstva zdravotnictví také pomoci předcházet výpadkům léků?

Nejsem si jistý, že se v praxi podaří eliminovat všechno, o čem se v novele píše.

Některé farmaceutické firmy kritizují právě část, že by měly povinně držet zásoby léčiv.

Jsou tam samozřejmě určité sankce, ale problém je, kdy zjistíte, že léku může hrozit výpadek. Pro příklad – máme jedno antibiotikum, které bylo dlouhou dobu jediné, které nemělo výpadek, teď k tomu ale také došlo. A proč?

Věděli jsme, že máme zásoby do května. Na březen jsme si proto objednali účinnou látku, ale na konci března nám od dodavatele přišel dopis, že se dodávka zpozdí o čtyři měsíce. A to jsme se přitom ještě 14 dní předtím ujišťovali, že dorazí. Když se to dozvíte takhle ze dne na den, tak jak si můžete vytvořit zásoby?

Nehrozí tedy spíš, že kvůli přísnější legislativě budou dodavatelé registrace některých léků rušit?

To je věc, kterou jsme také kritizovali. Nedokážu si představit, jak chce české Ministerstvo zdravotnictví o čemkoliv přesvědčovat portugalského výrobce. Prostě shodí registraci ze stolu, protože mu ty dva tisíce prodaných balení nestojí za to, aby riskoval nějakou pokutu.

Ale pro pacienty to už problém bude.

To samozřejmě ano. Navíc ale vidím pro menší trh, jako je ten náš, ještě druhé riziko, které na nás už také dopadlo. Měli jsme jeden hormonální lék a spotřebovali jsme zhruba 500 gramů účinné látky ročně. Po přerušení dodavatelských řetězců během covidu se ale řeklo, že se nelze spoléhat na Asii.

Jenže evropská firma nám řekla, že minimální odběr je deset kilo, což by pro nás bylo na 20 let, ale expirace je za tři roky. K tomu nám naúčtovali poplatek za každou registraci. Takže jsme registraci zrušili. Malé země tak mohou mít problém se k lékům dostat, protože se pro ně prostě nevyplatí vyrábět.