Kvůli boji s obchodníky s chudobou mohou lidé přijít o děti

Vcházíme společně se sociálními pracovnicemi do jedné z ubytoven na Karlově, bývalé dělnické čtvrti několik zastávek od historického centra Plzně. Objekt je prý v hledáčku hygieny kvůli švábům a štěnicím.

Z temných chodeb se line zápach, podlahy jsou špinavé. Stoupáme do druhého patra, kde je otevřený vstup do společné kuchyňky. Tady je jen to nejnutnější: vařič, deska a dřez, vše zašlé a oprýskané, snad ještě z minulého století.

Na chodbě už nás vyhlíží čtyřicetiletá žena. Romka, která tu skoro deset let žije se svými dvěma dětmi a partnerem. Usměvavá, rázná žena nás pouští dovnitř.

„Tak to je moje místnost. Pojďte si sednout. Nemám tu ani štěnice, ani šváby,“ hlásí Jana. Redakce na její přání pozměnila jméno. Nad lidmi v ubytovnách totiž neustále visí hrozba okamžitého vystěhování, všichni jsou proto před novináři mimořádně opatrní, stejně tak odmítají focení.

Minulý týden ministr práce Marian Jurečka (KDU-ČSL) oznámil, že součástí revize dávek budou nižší limity čerpání pro lidi žijící na ubytovnách. Konkrétně na ubytovnách bude možné čerpat maximálně 60 procent uznatelných nákladů na bydlení. V jiných nebytových prostorech to bude 80 procent a ve zkolaudovaných bytech 100 procent.

„Je to tlak na to, abychom lidi postupně dostávali z ubytoven,“ vysvětloval ministr před novináři.

Následně na sociální síti Twitter v reakci na článek Seznam Zpráv ještě doplnil, že se „rozhodl obchodníkům s chudobou šlápnout na kuří oko a ukončit jim jejich nemravný byznys. Dávky pro lidi z ubytoven celkově omezíme, a navíc v revizi dávek zavedeme silnou motivaci pracovat, takže nepůjde jen tak čerpat peníze.“

Současně se počítá s tím, že změna pro ubytovny začne bez jinak plánovaného přechodného období. „Doběh do konce roku 2025 bude pro žadatele, kteří čerpají příspěvek na bydlení a přídavek na dítě, v hmotné nouzi se to bude přehazovat velmi rychle,“ potvrdila Seznam Zprávám Iva Merhautová, vrchní ředitelka sekce sociálního pojištění a nepojistných dávek na ministerstvu.

Na ubytovnách by se tak měl přívod dávek utáhnout od července 2025.

Jana na plzeňské ubytovně o připravované změně ví a obává se, že to ve finále bude znamenat rozpad její rodiny. „Říkala mi to máma. Jaký to má smysl? Takže chtějí, aby všechny ty matky přišly o děti? Mám strach, že bych o ně přišla, to by byl můj konec,“ říká matka dvou synů.

Sociální pracovnice zatím raději čekají, než bude změna definitivně odsouhlasená. I ony popisují, že se obávají, že na snížení doplatí nejvíce právě matky s dětmi.

„Ony už teď řeší každý den, co jim dají k jídlu. Jejich situace se opravdu zhoršila. Matky pak neposílají děti do školy, protože nemají na svačinu nebo protože nemají děti čisté oblečení, protože pračka na ubytovnách stojí od 50 do 100 korun. A ony ty peníze prostě nemají,“ líčí Ivana Konášová, která pracuje dvacet let pro plzeňskou organizaci Ponton.

Organizace se rozhodla v posledních letech zmapovat ubytovny v Plzni a okolí. Ředitel Lubomír Lupták popisuje, že výsledek překvapil i zkušené terénní pracovníky.

„Problém spočívá v tom, že ten byznys je do značné míry skrytý. Tahle populace je skrytá, lidi je nevidí, a i když je na ulici potkávají, tak se raději dívají stranou. Začali jsme se na to cíleně dívat. Zaskočilo nás samotné, kolik toho je,“ konstatuje.

Statistiku o počtech lidí žijících na ubytovnách v letošním roce vydala Platforma pro sociální bydlení ve spolupráci s Ostravskou univerzitou. Vychází z dat o doplatků na bydlení od MPSV. Touto metodou se autoři zprávy dobrali počtu zhruba 19 600 lidí, z toho 3000 dětí, kteří na ubytovnách žijí.

V Plzeňském kraji má trvale žít na ubytovnách podle zprávy 1200 osob. Podle Luptáka a jeho týmu jsou ale data za kraj hrubě podhodnocená.

„Říkáme, že tolik lidí na ubytovnách máme v jedné čtvrtí v Plzni. A v kraji jsou další uzly ubytoven, typicky u industriálních zón,“ tvrdí ředitel Pontonu. Zdůrazňuje, že se jim zdaleka nepodařilo zmapovat všechny ubytovny, přesto se s odhadují pohybují u šesti tisíc lidí. Míní, že na poplatky za bydlení na ubytovnách v Plzni jde 420 milionů ročně.

Rozpor mezi statistikami a jejich mapováním, vysvětluje mimo jiné tím, že v Plzeňském kraji ubytovny fungují často v pološedé nebo i zcela šedé zóně. Ubytovávají cizince bez pobytových oprávnění, agenturní pracovníky nebo mnohočetné rodiny, které nemají ka jít.

„Zrovna v Plzni totiž ubytovny poskytují funkci, kterou by měla plnit samospráva nebo stát. Poskytují ubytování pro lidi, kteří jsou diskriminováni na trhu s bydlením,“ zdůrazňuje Lubomír Lupták.

Ilustruje to na konkrétním příkladu osmičlenné rodiny, se kterou se setkali. Za ubytovnu platili 46 tisíc korun, protože platili částku za osobu a ne za pokoj.

Na doplatku na bydlení rodina pobírala 11 tisíc korun, zároveň čerpala i rodičovský příspěvek a další dávky. Celkově takto od státu pobírala mezi 37 až 38 tisící korunami. Zbytek doháněli prací na černo.

Když se vícečetné rodině na plzeňském realitním trhu snažili sehnat normální byt, narazili. Nikdo je nechtěl ubytovat právě proto, že jde o vícečetnou rodinu.

„Řekli nám, že raději vezmou šest studentů než rodinu se šesti dětmi,“ popisuje Viktor Davídek, pracovník z Pontonu, který se snažil rodinně pomoct.

Zpátky k Janě na ubytovně v Karlově. V ulici, kde žije, funguje podle Pontonu rovnou deset ubytoven.

Přebývá v místnosti velké asi 14 metrů čtverečních. Na palandě spí její dva synové a hned za ní je větší postel pro dospělé.

Děti se válí na posteli a hrají hry na telefonu. Tmavou místnost osvětluje velká obrazovka televize. Skromné vybavení, prověšené závěsy, každý jiné barvy, ale je tu uklizeno. Na skříňce po levé straně je vylepený rozpis úkolů pro děti, kdy mají školu a doučování.

Za malou místnost platí dohromady se všemi poplatky 18 tisíc korun. Na život jí zbývá podle sociální pracovnice Ivany Konášové zhruba dva tisíce korun. Je tedy závislá na tom, co vydělá její partner, a jak moc se s ní rozdělí.

Pracovnice v Pontonu popisují, že na ubytovnách funguje kromě různých poplatků také systém pokut. „Například se nesmí sušit prádlo na topení, je tam pračka a sušička, za sto korun. Správce pak může do pokojů chodit na kontrolu, když jsou oni v práci, přijde se podívat, pokuta 500 a po druhé je to třeba za tisíc,“ říká Lucie Kröhanová, rovněž pracovnice Pontonu.

Lidé na ubytovnách, se tedy mohou dostat do dluhů a hrozí jim, že musejí ubytovnu opustit.

Podobný příběh se odehrává v ubytovně v samotném centru Plzně. Jen několik kroků dělí člověka mezi konzumním životem plným rozsvícených obchodů a nenápadným domem, kde si děti hrají, vybarvují předkreslené dýně pastelkami a dělají úkoly na prudkých schodech, protože jinde pro ně není místo.

„Dyť spadneš, dávej pozor!“ volá náctiletý kluk na dítko v plenkách, které se motá po schodech.

V patře pak žena ve dveřích pokoje popisuje, že doufá, že se jí podaří přestěhovat do azylového domu.

„Tam je to nádherné!“ rozplývá se matka tří dětí nad vytouženou adresou. Za jejími zády je vidět, že na ubytovně žije nuzně. O pračku a zeď je volně opřený nerezový dřez.

Pracovníci z Pontonu se snaží popsat domino efekt, kterého se obávají, že nastane po přiškrcení dávek.

Provozovatelé ubytoven podle nich s minimálními náklady inkasují velké peníze ovšem bez jiných ubytovacích kapacit může vzniknou velký přetlak.

„Pokud se uzavře jedna ubytovna, kde bude – nevím – sto lidí, je to zásadní problém. Lidé skončí na další ubytovně, která bude ještě horší. Klienti budu tlačení do ještě větší potenciální podřízenosti ubytovatelů,“ tvrdí Lupták. Dodává, že už se k němu dostávají i příběhy o tom, že některým ženám je nabízeno, že mohou za bydlení platit sexem.

Podle Kröhanové přiškrcení dávek bude znamet ještě větší tlak zejména na rodiny. „Budou muset doplácet ještě víc. Pokud na to nebudou mít a nezaplatí, bude to znamenat vyhazov,“ popisuje neúprosnou logiku.

Ostatně to potvrzuje i reakce jedno z oslovených provozovatelů ubytovny. „Jsme nejlevnější ubytovna v Plzni. U mě se platí 15 až 18 tisíc korun. Jestli se sníží dávky a nebudou mít peníze na nájem, tak se vystěhují. Provozuju to tady dvacet let, platím padesát tisíc nájem a padesát tisíc za elektřinu, kdo nebude mít na nájem, půjde. Jestli se to někomu nelíbí, ať si najde lepší bydlení,“ popsal Seznam Zprávám Ševkija Drekovič, který provozuje v Plzni ubytovnu Rokycanská.

Reportéři Seznam Zprávy se pokoušeli zkontaktovat s otázkami na přiškrcení dávek na ubytovny i další majitele nebo provozovatele. Narazili ovšem na neochotu.„Majitel nemá čas. Možná se někdy můžu zeptat, jestli s vámi bude mluvit,“ řekl jeden ze správců ubytovny Borská 67.

Ministr práce Jurečka mluví o tom, že změna dávek bude zároveň podpořena zákonem o podpoře v bydlení. Od něj si zákonorádci slibují, že systémem záruk rozhýbe trh s nájemním bydlením.

Tomu ředitel Lupták ale příliš nevěří. Poukazuje na to, že zákon se zatím stále schvaluje a je nejisté, v jaké podobě bude prohlasováán.

Mluví proto o tom, že lidé z ubytoven se nemohou upínat k tomu, že jejich situaci následujících měsících nová legislativa vyřeší.