„Ty ceny jsou komické, žasl jsem.“ Na kuchyni v cizině Češi ušetří desetitisíce

Místo zahrady staveniště, v obýváku stavební materiál, v kuchyni trčí kabely, na chodbách leží nerozbalené spotřebiče. Jen koupelny jsou už skoro hotové.

Lukáš Bodnaruk finišuje v Chotěboři u Havlíčkova Brodu stavbu rodinného domu. „Začali jsme stavět v nejhorší době, kdy všechno začalo hrozně zdražovat, a tak jsme se snažili ušetřit každou korunu,“ vypráví jednačtyřicetiletý IT specialista.

Na podzim začal shánět vybavení do koupelny.

„Baterie, sprchové hadice, podomítková tělesa, termoregulační hlavice a podobné věci. Projel jsem nabídky u nás a shodou okolností na mě vyskočil polský srovnávač cen,“ vzpomíná.

Zjistil, že výrobky od německé firmy, které chtěli mít v koupelně, se dají v Polsku pořídit výrazně levněji. A žasl.

„Dvě baterie na umyvadlo, dvě zabudované do sprcháče a na vanu, držáky na sprchové hadice a hlavice. U těchto pár věcí se úspora rovnala 12 tisícům. Nebo topné žebříky - u nás stály 28 tisíc, v Polsku 14. Úplně stejná značka, stejný výrobek a přitom dva za cenu jednoho,“ popisuje.

Pak přišla na řadu kuchyň. Lukáš o sobě říká, že je technická hračička, proto měl jasnou představu o domácích spotřebičích. A opět si udělal srovnání cen totožných výrobků na českých a polských srovnávačích.

„Dvě lednice, trouba, kombinovaná trouba s mikrovlnkou, indukční deska, myčka a digestoř,“ nastiňuje, co sháněl. „Trouba stála u nás 49 990, v Polsku ta samá, to samé produktové číslo, 30 100. Úspora u dvou lednic 18 tisíc, u mikrovlnky sedm tisíc, u varné desky necelé čtyři tisíce, u myčky pět. Když jsme to všechno poskládali, tak úspora jen na spotřebičích byla nějakých 53 tisíc,“ popisuje.

U věcí do koupelny řešil složitě dopravu - vše si musel objednat na polskou adresu ke známému. Vybavení do kuchyně mu ale polská firma dopravila přímo domů.

„Tentokrát k tomu byla možná i doprava za 1500 korun, takže za pět dnů mi to složili u baráku,“ usmívá se.

Radost mu aktuálně udělalo i to, že u polských sousedů sehnal o třetinu levněji také zástěnu do sprchového koutu.

„Ty ceny u nás jsou ve srovnání s Polskem fakt komické. A to nás čeká nákup venkovního vybavení - ploty, brána, chodníky, věci na terasu, venkovní osvětlení, vyžití pro děti a tak dále,“ dumá.

„My máme z Polska půlku baráku,“ směje se do telefonu pětatřicetiletá Monika Morgenstern, toho času na mateřské dovolené. Na přelomu roku se s rodinou stěhovali z bytu do domku na Plzeňsku.

„V Praze jsem si nechala zpracovat kompletní návrh kuchyně a vyšla na 102 tisíc korun,“ vypráví. Kolegyně, která dřív ve švédském řetězci pracovala, jí ale poradila, aby to zkusila porovnat s polskými a německými filiálkami.

„Doma jsem naklikala položku po položce. Ta německá vyšla cenově podobně jako u nás, na polské to ale byl mazec. Kuchyň vyšla na 69 tisíc. Úplně to stejné zboží. Co položka, to pár stovek dolů.“

A rozhlíží se kolem sebe. „Třeba tento horní korpus u nás 2000, tam 1500. Dvířka u nás 800, tam 600. Čtyři úchytky u nás za dvě stovky, tam za stovku. A takhle to naskakovalo a celá kuchyň udělala slevu přes 30 tisíc,“ vypočítává.

S manželem se proto v prosinci vydali na nákupy do Wroclawi. „U té příležitosti jsme nakoupili dveře, kliky, termostatickou baterii nebo sprchovou zástěnu. U nás byla za 10 tisíc, tam za 3500,“ říká a zdůrazňuje, že nešlo o výprodej či slevovou akci.

„Ty ceny jsou tam o hodně nižší. V září tam jedeme znovu. Tady skříň vyjde na 47 tisíc, tam na 36 tisíc. Už ji mám poskládanou,“ uvádí a také říká, že velké nákupy ji teprve čekají. Vydělat nechá ale polské firmy.

„Obklady, fasády a stavební věci na barák. Píšeme si seznam, šetříme a jednou za čas vezmeme dodávku a nakoupíme tam ve velkém všechno, co jde. Tady v Čechách už věci vůbec nekupujeme. Jsme mladá rodina, hypotéka, děti, musíme šetřit,“ vysvětluje.

Stejnou zkušenost má Janka Stoyanov Ferenčíková. Bydlí v bytovce v Mezouně u Prahy a po jedenácti letech se rozhodli s rodinou postupně zrekonstruovat byt.

„V prosinci jsem onemocněla a během dvou a půl měsíců připoutání na lůžku jsem měla čas hledat novou kuchyň.“ Informace o tom, že v Polsku mají levnější nábytek, se dozvěděla z facebooku.

„Rozhodli jsme se, že se pojedeme podívat, kolik to tam stojí a rovnou si uděláme nákup potravin,“ vypráví o dubnovém výletu do polského Zhořelce nedaleko německo-polských hranic. Prošli několik kuchyňských studií a v jednom jim kuchyň na míru namalovali za 43 900 korun. Stejnou si poté - kvůli porovnání cen - nechali namalovat v Čechách a vyšla na 87 tisíc.

„V tu ránu bylo jasno. Objednali jsme ji a v polovině června byla hotová. Včetně smontovaných skříněk, pojezdů a navrtaných dírek. Jen madla a pracovní desku si musíme přimontovat sami,“ dodává. Kuchyň je ještě zabalená ve sklepě, času na smontování je prý dost.

Osmapadesátiletý Jiří Doležal bydlí v Semilech, kde i staví dům. Do Polska to má kousek, tedy povědomí o tom, že tam mají i o hodně levnější stavební materiál a nábytek, pro něj není novinka.

„Začali jsme podlahovým polystyrénem, který tam byl v té době o 40 procent levnější. Poslední, co jsem tam jel v dubnu kupovat, byla nivelačka. Vyšla o třetinu méně,“ vychvaluje si.

„Těch věcí je ale mnohem víc. Skříňka do pokoje pro jednadvacetiletého syna. U nás byla před slevou 12,5 tisíce, po slevě deset tisíc. My jsme za tu cenu necelých deset tisíc v Polsku koupili úplně stejné skříňky dvě. Fakt,“ uvádí.

A sype další výhodnější nákupy.

„Malý průtokový ohřívač do garáže od renomované německé značky. U nás stál 5200, v Polsku jsem ho koupil za 480 zlotých (zhruba 2500 korun). Naprosto stejný, identický výrobek. Příšerný cenový rozdíl,“ krčí rameny. S kuchyní má zas zkušenosti jeho soused.

„Objednal si tam kuchyň, přijeli Poláci, zaměřili ji, objednali a pak i na místě smontovali. Taky ho vyšla o hodně levněji než u českých firem, které poptával,“ říká. Už to dávno nejsou jen potraviny, cigarety, benzín, které lidé v pohraničí jezdí do Polska nakupovat.

„Tady v Semilech a okolí tam lidé jezdí pro okna, dveře, kuchyně, ale i služby a práce je tam levnější,“ radí Jiří Doležal ostatním.

Vlaďka Nováková zase nedávno ušetřila na brýlích. Má silnou oční vadu a potřebuje speciální multifokální brýle s cylindrem, aby nemusela stále střídat brýle na dálku a brýle na blízko.

„Tento druh brýlí patří mezi ty nejdražší, protože se skládá ze dvou čoček a navíc musí být přesně přizpůsobené každému jednotlivci zvlášť. Tedy jakoby na míru,“ vysvětluje.

Když se poptávala v přerovských optikách, nabízeli jí je od 12 do 20 tisíc korun. Záleželo na obroučkách, šarži, typu, kvalitě atd. Pouhá skla se pohybují od 7 tisíc výše.

„Na konci května jsem si je objednala v optice v polských Glucholazech a v červnu jsem si pro ně zajela. Vyšly v přepočtu na 3500 korun včetně těch nejlevnějších obrouček,“ uvádí.

A rovnou si tam koupila i druhé dioptrické brýle na dálku se slunečním polarizačním magnetickým klipem. „Platila jsem v přepočtu 2800 korun. U nás by vyšly minimálně o půlku dráž. Ale klidně i víc,“ odhaduje Vlaďka Nováková. K nákupu dostala ještě 2 pouzdra, speciální hadřík a sprej na čistění.

„A to byla normální optika a nekupovala jsem žádné čínské zmetky. Takové ceny tam prostě jsou. Nevím, čím to je,“ podivuje se Vlaďka.