Hlavní obsah

Krkonoše volí pravicově. Lidé jsou tu samostatní, vysvětlují místní

Foto: Michaela Rambousková, Seznam Zprávy

Ilustrační foto.

Levice či populisté nemají v Krkonoších na růžích ustláno. Tamní starostové i podnikatelé vysvětlují, proč tvrdí horalé vždy volili pravici.

Článek

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Luční a Labskou boudu na krkonošských hřebenech už řadu let provozuje Klára Sovová. Je členkou ODS a voličkou Spolu – stejně jako řada místních horalů.

Celostátně měla pravicová koalice 28 procent, v krkonošských střediscích ale sbírala ještě daleko lepší čísla – přes 54 procent v Peci pod Sněžkou, 47 procent ve Špindlerově Mlýně či Strážném, 45 procent v Horní Malé Úpě nebo 36 procent v Janských Lázních.

Podle Sovové stojí za pravicovou náturou místních jejich samostatnost. „Lidé v Krkonoších se umí poprat s počasím i náročností terénu, s technickými problémy, s administrativními překážkami. A tím tíhnou k samostatnosti a dokážou se připravit na přicházející překážky a problémy,“ myslí si boudařka.

Starostové i místní podnikatelé se shodují v jednom: volit pravicově je v Krkonoších tradice. A není to jen chataři z velkých měst s voličskými průkazy, spíše pravicové strany si vybírají i starousedlíci. Vítězí s přehledem i v komunálních volbách, které „lufťáci“ s průkazy neovlivňují.

Starosta Vrchlabí a senátor Jan Sobotka za STAN popisuje, že v horách nezůstal téměř žádný průmysl. Většina tamních lidí proto pracuje v cestovním ruchu, který je v roce soustředěný jen do dvou relativně krátkých sezon. Během nich se musí podnikatelé postarat o své celoroční živobytí.

„Je tu velké množství drobných podnikatelů, firem a živnostníků, kteří se chovají pravicově a chtějí, aby i vedení státu bylo pravicové. Zároveň tady lidé jsou soběstačnější a zvyklí se o sebe postarat. Když nám do rána napadne sníh, tak nefňukáme, vezmeme lopatu a vyházíme to,“ myslí si Sobotka, který radnici ve dvanáctitisícovém městě vede už od roku 1998.

„Tady žijí lidé, kteří mají svůj podnik, o ten se starají a od státu chtějí mít v podstatě klid. To znamená, že jsou nařízené nějaké parametry, ve kterých se pohybují, a dál od toho státu nic nechtějí,“ vysvětluje svůj pohled na věc hoteliér Ondřej Palla z Velké Úpy.

Rodilý Pražák žije v Krkonoších už 25 let, téměř stejně dlouho provozuje hotel Modřín u lanovky na Portášky. Krkonoše jsou podle něj pravicové už od 90. let, kdy začala privatizace podnikových chalup a lidé je začali provozovat sami.

Stydím se za prezidenta

O Pallovi by se dalo s trochou nadsázky hovořit i jako o občanském aktivistovi. Byli to právě on a jeho manželka Agnieszka, kteří v roce 2013 odmítli ve svém penzionu pohostit delegaci tehdy novopečeného prezidenta Miloše Zemana.

Zeman ve svém prvním roce ve funkci chtěl navázat na Václava Klause, který se každý rok v srpnu účastnil Svatovavřinecké pouti na Sněžku. Zeman se tehdy nechal na nejvyšší horu vyvézt terénním autem a poté, co ho na vrcholu horalé vypískali, se tam už nikdy neukázal.

Veřejné odmítnutí Zemana mělo pro Pallovy tehdy dohru – začali si u nich podávat dveře kontroloři z různých úřadů. Jednu dobu měli provozovatelé Modřínu na mostě v nedalekém Horním Maršově dokonce pověšený billboard s nápisem „Stydím se za svého prezidenta“.

Na horách je dost těžké určit, kdo je starousedlík a kdo ne. Mnoho obcí v Krkonoších bylo před válkou osídleno německými rodinami, které byly po roce 1945 odsunuty a na horách je nahrazovaly různé sorty lidí.

Od těch, kteří přišli z chudých oblastí takzvaně za lepším, až třeba po lidi, kteří byli zejména po roce 1968 pro své politické názory v Praze a jiných centrech nežádoucí. Ostatně to byl třeba i příklad bývalého prezidenta a disidenta Václava Havla, který se v 60. letech stáhl na svoji chalupu na Hrádeček u Trutnova.

Ostatně disidenti měli Krkonoše rádi. Od 70. let minulého století se ti čeští a polští setkávali třeba v okolí Pomezních bud. Jejich aktivity dnes v Horní Malé Úpě připomíná i disidentská stezka „Svoboda na hranici“.

Ale i starousedlíci bývají spíš pravicově naladěni. „Můžu mluvit jen o těch našich a u nich vím, že tradičně už po revoluci volí pravici. U nás v obci to vždy byla ODS, teď to byla koalice Spolu. Je to dlouhodobý trend,“ říká starosta Strážného u Vrchlabí Tomáš Grégr (nez.), sám krkonošský rodák.

Připomíná ale i to, že v obci často volí chalupáři původem z Prahy a jiných velkých měst, kteří mají v krkonošských obcích z různých důvodů trvalé bydliště. To podle něj může výsledky trochu zkreslovat.

Stejný názor má i starosta sousedního Špindlerova Mlýna Vladimír Staruch, podle nějž se voličské průkazy promítly do výsledků v jeho obci i loni na podzim, kdy se volila nová Poslanecká sněmovna. „Účast byla nějakých 85 nebo 86 procent, z toho asi polovina voličů byla na voličské průkazy,“ vysvětluje.

I v komunálních volbách, kde lidé s voličským průkazem volit nebudou, však podle něj místní volí také doprava. Nebo sáhnout po různých nezávislých sdruženích místních kandidátů. „Dříve bývala i některá sdružení podpořena politickými stranami jako ODS nebo TOP 09. Ale troufám si říct, že v komunálních volbách tady lidé volí především podle lidí na kandidátkách, ne podle jejich politické příslušnosti,“ dodává.

Rozhovor s krkonošským rodákem Josefem Jeřábkem ze Strážného

Jednou z čistě pravicových obcí v Krkonoších je Strážné. Obec leží na území Krkonošského národního parku nedaleko Špindlerova Mlýna. Koalici Spolu tam v posledních volbách volilo 47 procent lidí, Piráti s hnutím STAN získali 31 procent. Na hnutí ANO zbylo jen 9 procent a hnutí SPD hodila hlas jen dvě procenta voličů.

Důchodce Josef Jeřábek ve Strážném v minulosti působil jako pošťák, nyní s manželkou už řadu let provozuje v malebné stráni penzion U Pošťáka. O politiku se aktivně zajímá. Příklon k té pravicové a demokratické podle něj ve Strážném začal už v roce 1968.

„Měli jsme tady pana učitele Otakara Hanuše, který byl i šéfem krajské tělovýchovy. Byl i ve straně. V osmašedesátém ale nesouhlasil se vstupem vojsk do Československa a strana tehdy zametla jak s ním, tak s celou vesnicí. A v těch lidech to tady zůstalo,“ vzpomíná.

Foto: Michaela Rambousková, Seznam Zprávy

Rodák ze Strážného Josef Jeřábek.

Obec před válkou byla německá a po roce 1945 ji osídlili noví příchozí, kterým podle pana Jeřábka „bolševik nasliboval, jak se tam budou mít dobře“. „Takže přišli chudí lidé a ještě chudší odcházeli. Takhle na to vzpomínala moje matka,“ říká. Oba rodiče Josefa Jeřábka byli ze zemědělských rodin, které po únorovém puči přišly o vše.

Po osmašedesátém, kdy komunisté učitele tamní malotřídky odstranili, podle Josefa Jeřábka začala i postupná snaha o likvidaci obce. „Pan učitel skončil nakonec jako cestář v Rudníku, nedovolili mu tady si ani koupit barák. A my jsme se postupně stali střediskovou obcí, kde školu úplně zrušili. Nakonec jsme byli Vrchlabí 6.“

Od Vrchlabí se Strážné odtrhlo až po roce 1989. „Můj táta se toho bohužel nedožil. On vždycky nadával, jací jsme byli pitomci, že jsme si tu vesnici nechali vzít. Pak přišel rok 1990 a pro nás to byla příležitost to zase odtrhnout zpět. Tehdy jsme jezdili po kraji i po okrese a podařilo se nám to, od podzimu 1990 začalo Strážné zase fungovat jako samostatná obec.“

A dožil se toho i pan učitel Hanuš, který obyvatelům vesnice, ze které ho komunisti vyhnali, pomáhal. Horalskou náturu, o které hovoří i starostové v článku a která má vliv na politickou orientaci lidí z Krkonoš, zmiňuje i Josef Jeřábek.

„Lidi se tady od začátku věnovali podnikání a hlavně jsme se tady uměli dost postarat sami o sebe. Tady má člověk pořád hodně práce i jako důchodce.“

Doporučované