Krizový manažer z Moravy. Graubnera čeká v Praze těžký úkol

Když Vatikán pošle dosavadního olomouckého arcibiskupa do Prahy, může se zdát, že pro nově jmenovaného je to něco jako kariérní posun.

Jenže v tomhle případě zdání klame. Nejen proto, že na Moravě má katolická církev tradičně silnější postavení než v Čechách. Současný stav pražské arcidiecéze dělá z nástupnictví po Dominiku Dukovi dost nevděčný úkol.

Vatikánem vybraný Jan Graubner, který je s Moravou celoživotně spjatý, nebude v Praze standardním arcibiskupem, ale spíš krizovým manažerem na přechodnou dobu, který byl záměrně povolán z vnějšího prostředí.

Jeho předchůdce Duka byl v posledních letech celkem často kritizován za některé své postoje, naposledy za nešťastně formulované věty o znásilněných ukrajinských ženách. Přestože má kardinál uvnitř církve mnoho odpůrců, jeho názory a kroky nebyly uvnitř pražské arcidiecéze považovány za hlavní problém. Tím jsou navenek málo viditelné, ale o to silnější vnitřní spory.

Současná krize zčásti souvisí s dědictvím po bývalém církevním ekonomovi a správci Karlu Štíchovi, který v arcidiecézi působil od 90. let, významně se zasloužil o prosazení církevních restitucí a těšil se velké autoritě v celé české církvi. Postupně se však dostával do střetů s jinými odborníky, kteří mu vytýkali hlavně svéhlavé prosazování nereálných představ o církevním hospodaření.

I po Štíchově definitivním odchodu z paláce na pražských Hradčanech zůstala ve správě arcidiecéze řada z jeho bývalých spolupracovníků. Někteří se dostali do konfliktu s novým vedením v čele s  výkonným ředitelem arcibiskupství Antonínem Jurigou. Ten má u některých podřízených pověst autoritativního a podezíravého šéfa a mezitím se rozešel i s některými svými příznivci.

Současná atmosféra ve správě arcidiecéze je podle zasvěcených pozorovatelů až neúnosná.

„V posledním roce se pražská arcidiecéze dostala do stavu totální války. Jedni obviňují druhé z rozkrádání majetku. Kněžím, kteří jsou neposlušní, se snižují platy,“ popsal člověk z církevního prostředí, který je přímo obeznámen s fungováním úřadu.

Na veřejnost tyto spory příliš neprosákly, snad s výjimkou soudních sporů spojených s neziskovou společností Kverulant.org, kterou vede bývalý zaměstnanec arcibiskupství Vojtěch Razima. Organizace veřejně obvinila Duku a s ním i Jurigu, že nezákonně převedli církevní majetek na soukromou nadaci.

Zpětně se dá těžko určit, zda a jaký vliv měly tyto spory na jmenování Graubnera. Proces hledání nových biskupů je pečlivě utajován a ve výsledku je rozhodnutí vždycky na Svatém stolci.

Nový arcibiskup se každopádně vybíral nečekaně dlouho, přes rok a půl. Původně se v české církvi skloňovala jména jiných kandidátů, například plzeňského biskupa Tomáše Holuba nebo jeho kolegy z Hradce Králové Jana Vokála. V posledních měsících se pak mluvilo o rektoru pražského Arcibiskupského semináře Janu Kotasovi nebo teologovi Jaroslavu Brožovi.

Fakt, že nakonec padla volba na Graubnera, napovídá, že informace o nelichotivých poměrech v pražské arcidiecézi se donesly i do Říma. Dosavadní olomoucký arcibiskup je považován za autoritu, která by mohla neúnosnou situaci v Praze vyřešit – díky svému silnému postavení v české církvi i pragmatickému přístupu.

„Je schopen nějakých ráznějších kroků a současně nepůjde otevřeně proti svému předchůdci. Zároveň nepatří do žádného vyhraněného tábora ani z hlediska věrouky, dokáže propojovat, jednat racionálně,“ uvedl zdroj Seznam Zpráv.

Půjde zřejmě o krátkodobý úkol. Příští rok v srpnu bude Graubnerovi 75 let, což je věk, kdy biskupové z funkce odcházejí – pokud je papež nepožádá, aby zůstali.

Mimochodem v roce 2009, když se o něm hovořilo jako o možném nástupci kardinála Miloslava Vlka na postu pražského arcibiskupa, Graubner prohlásil, že je na Moravě spokojený. „Obecně si myslím, že pro úřad arcibiskupa pražského je vhodnější kandidát z Čech,“ řekl časopisu Týden.

Jan Graubner vyrostl ve Strážnici. Po maturitě pracoval rok jako dělník, poté vystudoval bohosloveckou fakultu. Kněžské svěcení přijal v červnu 1973. Působil jako kaplan ve Zlíně a ve Valašských Kloboukách. V letech 1982–1990 byl farářem ve Vizovicích.

V dubnu 1990 byl Graubner vysvěcen pomocným biskupem olomouckým a o dva roky později se stal arcibiskupem. Podle oficiálního životopisu na stránkách biskupské konference se zaměřil na obnovu diecézní struktury, založil řadu církevních škol nebo vybudoval síť Charit. Stojí také za již tradičními akcemi, jako je Tříkrálová sbírka a Dny lidí dobré vůle na Velehradě. V letech 2000 až 2010 byl předsedou České biskupské konference, od roku 2020 je jejím předsedou znovu.