Článek
Každoroční šetření Českého statistického ústavu (ČSÚ) s názvem SILC přineslo detailní zprávu o finančních poměrech domácností za rok 2022. Čisté příjmy vyrostly o necelých osm procent, což ovšem při patnáctiprocentní inflaci znamenalo, že si lidé mohli koupit oproti roku 2021 o sedm procent méně.
Krize nejvíc zasáhla desetinu domácností s nejnižšími příjmy, jinými slovy ty nejchudší. Jejich příjmy se reálně snížily skoro o desetinu, proto tyto domácnosti musely v roce 2022 vyjít každý měsíc s částkou na osobu o 750 korun nižší než rok předtím.
Tak špatně na tom nebyly středostavovské domácnosti, které vinou inflace přišly „jen“ o dvacetinu reálných příjmů. V jejich případě to sice znamená, že měly měsíčně na osobu o 900–1000 korun méně, vzhledem k vyššímu životnímu standardu je to však tolik nebolí, případně mohou využít úspory.
Předseda ČSÚ Marek Rojíček na tiskové konferenci hlubší propad příjmů u nejchudších nekomentoval. Místo toho uvedl, že počet lidí ohrožených „příjmovou chudobou“ v roce 2022 poklesl a nadále patří k nejmenším v EU.
K tak uklidňujícímu výsledku však lze dojít pouze při pohledu z rychlíku, tedy při využití metody italského sociologa Corrada Giniho, která v zásadě jen srovnává příjmy bohatší a chudší poloviny domácností. Proto některé rozměry podrobného šetření SILC nepostihuje.
Výzkumníci ČSÚ při něm totiž zjistili, že od roku 2019 se průběžně zhoršuje finanční situace dvou milionů Čechů z nižších tříd – jak ve srovnání s pěti miliony příslušníků střední třídy, tak i se třemi miliony členů bohatších domácností. To odpovídá dlouholetým zkušenostem expertů ze Sociologického ústavu Akademie věd, podle kterých se příjmové nůžky mezi chudými a bohatšími otevírají v časech krizí, například v letech 2008–2013, a zavírají se v období prosperity, konkrétně v období let 2013–2019.
Například rodiny, které patří k nejchudšímu milionu, měly v roce 2022 k dispozici 28,2 procenta příjmů druhého nejbohatšího milionu. Přitom v časech před krizí vydělávaly či dostávaly ve srovnání s druhým nejbohatším milionem 30–31 procent. Nejde o maličkost. Pokud by se poměr z let 2017–2019 udržel, měly by nízkopříjmové rodiny na osobu měsíčně příjem až o 1000 korun vyšší.
K prohloubení propasti mezi chudšími a střední třídou přispěly v krizových letech nepromyšlené vládní intervence. Průzkum SILC ukazuje, že v letech 2020 i 2022 nejvíc rostly příjmy nižší střední třídy. Zásluhu na tom mají mimořádné valorizace důchodů a plošné dávky na podporu rodin s dětmi a na bydlení. Díky tomu se jen málo penzistů propadlo mezi nejchudší, zároveň dávky pomohly udržet standard středostavovským rodinám s dětmi. Zrušení superhrubé mzdy v roce 2021 a s tím spojený pokles daně z příjmů zase nejvíc pomohly vyšší střední třídě.
Na nejchudší pětinu domácností, do níž patří především rodiny nezaměstnaných, samoživitelek, případně zaměstnanců s minimální mzdou, přitom nemířila žádná speciální pomoc vlád Andreje Babiše ani posléze Petra Fialy.
Šetření SILC tak dalo za pravdu kritikům, například sociologům z vědecké skupiny IDEA nebo agentury PAQ Research, kteří už dříve upozorňovali, že zrušení superhrubé mzdy či plošné rozdělování dávek pomohou hlavně těm, kdo to nepotřebují.
