Hodně Čechů si myslí, že bez úplatku neuspějí. To mě překvapilo, říká vědkyně

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.

Obálková metoda není tak běžná, přesto jsou školská zařízení v Česku protkána sítí „služeb a protislužeb“. A uplácení trenérů či rozhodčích je i v mládežnickém sportu zcela běžnou záležitostí. To jsou některá zjištění unikátního výzkumu Sociologického ústavu Akademie věd, který před pár dny experti představili.

Odborníci v Česku tři roky zkoumali drobnou i velkou korupci. Její formy popsali ve školství, sportu či zdravotnictví, celkem v šesti oblastech. Mimo jiné získali necelou tisícovku dotazníků od respondentů, kteří určené sektory dobře znají, protože se v nich pohybují. „Nečekali jsme, že třeba ve sportu bude korupce tak rozšířená. I rozhodčí, kteří pískají zápas mezi dvěma malými vesnickými týmy, funkcionáři uplácí alespoň nějakým kafem. Dost nás to překvapilo,“ říká autorka studie Kristýna Bašná.

Socioložka zároveň upozorňuje, že je míra korupce těžko měřitelná. Každý si pod ní představuje něco jiného.

Co je pro vás nejzásadnější výstup studie?

Když si člověk představí korupci, tak často vidí korupčníky, mafiány, kteří někoho uplácejí a chtějí získat výhody. Mě však nejvíc překvapilo, že hrozně moc lidí v našem výzkumu neuplácelo z vlastní vůle, ale protože mají obavu, že jim nic jiného nezbývá. Že se třeba nedostanou k potřebné službě nebo mají dojem, že uplácejí všichni ostatní. Forem korupce je mnoho. Není to jen o tom, že si chce někdo nahrabat peníze.

Obava, že bez úplatku neuspějí, je oprávněná, nebo pramení ze zakořeněných zvyků ve společnosti?

Je to hodně o vnímání jedince – co podle něj dělají ostatní. Hodně z nich přistoupí ke korupci s pocitem, že bez úplatku službu nebo zakázku nedostanou. Ale je otázka, nakolik sami sebe přesvědčují, aby se necítili špatně kvůli tomu, že se korupce dopouštějí.

Jakým způsobem jste korupci ve výzkumu řešili?

Korupce se velmi těžko zkoumá. Zjišťovali jsme ji v šesti různých sektorech – sport, zdravotnictví, školství a věda, veřejné zakázky, exekuce a stavební či územní řízení. Takto to v Česku ještě nikdo neřešil. Neměli jsme se o co opřít. Měli jsme více metod k zisku informací. Šlo o hloubkové rozhovory s experty, kteří působí v těch sektorech, průzkum s tisícovkou respondentů. Nebyli to náhodní lidé z ulice, ale cíleně jsme vybírali respondenty, kteří mají k sektoru nějaký vztah, pohybují se v něm. Nazývali jsme je insidery. Také jsme pořádali workshopy, kde jsme výsledky prodiskutovali s dalšími experty.

Sesbírali jste necelých 1000 dotazníků s odpověďmi insiderů. Jaká forma korupčního jednání se nejčastěji opakovala?

Záleží, ve kterém sektoru. Každý z nich je úplně jiný. Ale často objevuje, jak jeden náš expert nazval, korupce ze zoufalství. Lidé se třeba snaží už dva roky získat stavební povolení. Stále to legálně nejde, tak raději peníze úředníkovi zaplatí, aby vydání povolení urychlili.

Nejvíc respondentů – celkově asi čtvrtinu – jste oslovili v oblasti školství. Zmínili jste, že je systém protkán sítí služeb a protislužeb. Jak se projevují?

Respondenti v této oblasti nejochotněji odpovídali, ale také to bylo hodně heterogenní – máme základní, střední i vysoké školy nebo vědeckou oblast. Korupce v tomto sektoru není až tak problematická, ale jde o tu síť vztahů. Rodiče často chtějí lepší známky pro své děti, hlavně v postupových ročnících, protože je to ovlivní na celý život. V tu chvíli jsou ochotni nabídnout nějakou protislužbu. Třeba otec má malířskou firmu, tak nechá vymalovat školu za lepší cenu. Obálková metoda jako taková se nám v tomto případě zas tak často neukazovala.

Také jste uvedli, že korupce ve školství není tak rozšířená jako v jiných oblastech. Z čeho tak usuzujete?

Respondenti se s ní nesetkávali tak často. Když už, tak šlo spíše o menší formy. Tvrdá korupce se v odpovědích tolik neobjevovala.

Zajímali jste se také o oblast sportu, kde jste výsledky označili za nejpřekvapivější. Proč?

Nečekali jsme, že korupce ve sportu bude až tak rozšířená. Skoro každý z oslovených se totiž s korupcí potkal. Často se týkala trenérů mládeže. Aby se děti dostaly na dobré místo v sestavě, musejí kouče uplatit. I rozhodčí, kteří pískají zápas mezi dvěma malými vesnickými týmy, funkcionáři uplácí aspoň nějakým kafem. To rozšíření nás skutečně překvapilo.

Jaké lidi jste v tomto případě oslovili?

Byli to trenéři, rozhodčí, kluby, svazy, sportovci i jejich rodiče, dále neziskové organizace, funkcionáře, ale i státní správu a orgány činné v trestním řízení. Ptali jsme se také, ve kterém sportovním odvětví působí. Nejčastější byl logicky fotbal a hokej a právě v těchto odvětvích – oproti individuálním sportům – se korupce nejčastěji objevuje.

Je korupce masivně rozšířená i v mládežnickém sportu?

Ano. Rodiče si často stěžují, že musejí dávat úplatky, aby se jejich dítě prosadilo.

Přímo jste zmínili i hokej. Tedy že rodiče si platí přední pozici dítěte v elitních pětkách. Tyto praktiky v minulosti probublaly navenek třeba v hokejové Slavii. Dál to tedy funguje?

Co nám řekli respondenti, tyhle praktiky se v klubech nijak nemění.

A vyplývá z odpovědí, že korupce i mladé sportovce od kariéry odrazuje?

Přímo na to jsme se neptali, ale bylo znát, že lidé jsou kvůli systému naštvaní. Tvrdili, že úplatky dávat nechtějí, ale musejí. Zároveň to může mít vliv na kvalitu sportu jako takového, když se nadané dítě nedostane na lepší pozici a dostane ji dítě za peníze.

Také jste uvedli, že politici v Česku běžně dostávají lístky do divadla nebo na sportovní zápasy. Je to za vás korupce a jak závažná?

Definici korupce jsme ve výzkumu měli hodně širokou. Na základě hloubkových rozhovorů jsme definovali jednotlivé formy korupce, když expert usoudil, že je to za něj korupční jednání, tak jsme jej do výstupu zařadili a nechali respondenty, ať se k tomu vyjádří. Někteří experti VIP lístky politiků označili za korupční, nicméně je otázka, v jaké míře. Když zvete vysoce postaveného politika, který může přitáhnout sponzory, pak to korupce alespoň v mých očích není. Ale pokud pozvete politiky s tím, že čekáte nějakou protiváhu, výhody, například získání dotace, tak o korupci jde. Hodně se nám ukazovalo, že respondenti se liší ve vnímání té situace. Někdo to jako korupci vnímá, jiný ne. Je to velmi individuální.

Jak si vůbec Česko vede ve srovnání s Evropou, je zdejší korupce v něčem specifická?

Kriminální korupce je na nějaké úrovni všude. Ale takové ty protislužby, malé službičky, jsou u nás o dost častější než na Západě. Souvisí to i s definicí korupce. Hodně lidí své problematické jednání jako korupci nevnímá.

V jednotlivých oblastech jste vydali i doporučení, ve školství byste oddělili manažerské a pedagogické pozice. Takže má mít škola třeba dva ředitele?

Základní doporučení jsme předali Ministerstvu spravedlnosti a budeme je dál rozvíjet. Na jaře ministerstvo chystá workshopy, v nichž zjištění překlopíme do konkrétních řešení. Nyní jsme pojmenovali prvotní poznatky, ale zatím jsme dále neanalyzovali, co přesně třeba legislativně změnit. Ale konkrétně u ředitelů je patrné, že mají příliš práce, zodpovědnosti. A často nejen za tu školu, ale za manažerské záležitosti. Spojení funkcí může někdy ústit ke korupci.

A třeba ke střetu zájmů?

Ano, ředitel tradičně zároveň řeší potřebu vymalovat, ale i známky studenta.

Jak tedy situaci změnit?

Konkrétně u těch ředitelů by pomohlo přenést manažerskou odpovědnost na zřizovatele, například veřejné zakázky by se mohly řešit na vyšší úrovni a pro více škol naráz. Systém by se tím zjednodušil. Dnes je to ale velký problém kvůli velké roztříštěnosti zřizovatelů, je jich velké množství a někteří jsou malincí, nemohou ředitele tolik podpořit, řešení zde jsou, ale jsou už složitější. Co se týče ostatních forem korupce ve školství, tak citlivost ke korupci by se měla ve společnosti zvýšit. Aby lidem bylo jasné, co je korupční a co ještě ne. Třeba učitelé nám říkali, že by uvítali etický kodex, který se v té době psal. Namítali, že často sami nevědí, jestli mohou dar přijmout, nebo ne. A uvítali by společně platná doporučení pro všechny učitele a ředitele. Česká společnost obecně nemá jasno v definici, co korupce je a co není. Každý to chápe trošku jinak. Jak jsem zmínila, na jaře budeme s ministerstvem řešit doporučení. V některých sektorech půjde o změnu legislativy, někde jen o měkčí změny jako stanovení etického kodexu.

Myslíte si, že korupce v Česku přece jen oslabuje?

V každém sektoru se to liší, například u některých forem korupce ve zdravotnictví se to zhoršuje, naopak u veřejných zakázek se to zlepšuje. Jsem ale optimistka. Zdá se z odpovědí, že se situace částečně zlepšuje.