Konec povinných kastrací? Míň stresu i možnost mít děti, reagují trans lidé

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Maria je třiatřicetiletá trans žena. Navzdory tomu, že jako žena vystupuje sedmým rokem, úřady ji stále evidují jako muže. Díky nedávnému rozhodnutí Ústavního soudu (ÚS) by však brzy měla mít možnost pohlaví změnit i „papírově“.

„Druhý den poté, co bude reálné to udělat, půjdu podat žádost,“ říká odhodlaně.

Oficiální změna pohlaví je v současné době možná jen pod podmínkou chirurgického zákroku a kastrace, kterou Maria ze zdravotních důvodů nemohla podstoupit. Na problémy plynoucí z nesouladu mezi jejím pohlavím a dokumenty ale naráží každý den.

„Zabíjí mě to v každodenním životě. V občance mám jméno, které nechci. Staré jméno ukazuju, když jedu dálkovým vlakem nebo letím letadlem, když komukoliv posílám peníze na účet. Je v katastru nemovitostí, v obchodním rejstříku. Pokud chci jednat jménem firmy, musím použít staré jméno. Několik let mě lidé znají pod aktuálním jménem, když řeknu to staré, nebudou vědět, kdo jsem,“ popisuje.

Současná právní úprava neobstála před ÚS, který sporné paragrafy zrušil s platností od poloviny roku 2025. Požadavek chirurgického zákroku a kastrace kvůli „statusové“ změně pohlaví je podle soudců v rozporu s lidskou důstojností.

Rozhodnutí nyní leží na politicích, kteří musejí projednat a přijmout novou úpravu. Do té doby platí dosavadní podmínky, protože vykonatelnost dnešního nálezu je odložená. Právě z toho vychází obavy některých trans lidí.

„Poslanci se na to mohou ‚vybodnout‘. V lepším případě budou matriky uznávat jen doklad od doktora s diagnózou, v tom horším jen doklad o operaci, ačkoliv to v zákoně už nebude. V nejhorším případě nebudou uznávat nic,“ přemítá Maria.

Situace pro trans lidi se proto podle ní v budoucnu může i zhoršit. „Bude právní nejistota. Teď víme, co dělat, abychom se dostali ke správnému písmenku. Matriky to respektují. Při zrušení nevíme nic.“

A jak by podle ní návrh zákona mohl vypadat? „Pomohla by například možnost změnit gender pomocí čestného prohlášení, po němž by nešel změnit třeba následujícího půl roku. Podobně jednoduché to je v Irsku nebo Španělsku. Přepsat jméno úplně všude je takový opruz, že to nikdo nebude dělat jen tak,“ myslí si.

Pierre Stupka sice podobné obavy připouští, krok ÚS ale vnímá jednoznačně pozitivně. „Rozhodnutí mě dojalo, nečekal jsem to. Z praktického hlediska to pro mě bude velká úleva. Státní instituce uznala, že kastrace není přijatelná. Je to validující a osvobozující,“ hodnotí.

S medicínskou tranzicí začal dnes osmadvacetiletý trans muž loni. Hysterektomii, tedy chirurgické odstranění dělohy, ale neplánoval.

„Není to triviální zákrok, mohou nastat komplikace. Nelíbila se mi představa, že do toho jsem nucený. Přišlo mi to dost nechutné ze strany státu,“ konstatuje. „Podstoupil bych to pouze v případě, že bych měl zdravotní problémy nebo pokud by hormonální terapie neměla dostatečný efekt. Znamenalo by to, že bych žil úředně jako žena, byl jsem s tím smířený,“ dodává Stupka.

Už dříve si zvolil křestní jméno Pierre, které je na seznamu genderově neutrálních jmen. Odstranil si také ženskou koncovku u příjmení. „Mám teď jméno, nad kterým se lidé moc nepozastavují,“ říká.

Přesto v jeho občanském průkazu zůstává písmeno F, které mají ženy. Jakmile to bude možné, o úřední změnu chce zažádat.

Popisuje podobné důvody jako Maria. „Každý může podle občanky zjistit, že jsem trans – lidé na poště, u doktora, ale i v trafice, když si kupuju tabák. Je to nepříjemné. Lidé si toho často nevšimnou, ale to neznamená, že nejsem pokaždé, co ji ukazuju, ve stresu,“ popisuje Stupka.

Zmiňuje ale ještě jeden, důležitější důvod: možnost mít svatbu i vlastní děti. „Mám přítelkyni a jednoho dne bych si ji chtěl vzít. ‚Efko‘ v občance by mi to znemožňovalo. Pokud si nechám změnit pohlaví, z hlediska práva budeme heterosexuální pár. Budeme moci jít na umělé oplodnění,“ vysvětluje.

Rozhodnutí ÚS vítají i někteří trans lidé, kteří nad medicínskou tranzicí zatím teprve přemýšlejí. Jednou z nich je dvaadvacetiletá Viktorie Vyšatů. Aktuálně prochází hormonální terapií.

„Pokud bych na operaci šla, znamená to, že ji chci opravdu já a nejsem do ní nikým nucená. Úřední požadavky často přebíjely to, co chci. Teď je to mnohem víc o tom, jak se cítím ve svém těle,“ přibližuje.

I ona si nejdříve nechala změnit jméno na neutrální. Ženský tvar dosavadní zákonná úprava bez operace nepovoluje. „Bylo by fajn, kdybych si mohla změnit pohlaví už s první změnou jména. Budu to každopádně chtít zařídit co nejdřív,“ konstatuje.

„Moje jméno způsobuje spoustu vysvětlování. Písmenko se může zdát jako drobnost, ale když ho kdokoliv vidí, začne mě oslovovat jako muže. Neutrální jméno navíc prozrazuje identitu, o což člověk nemá vždycky zájem. Úřední změna mi umožní být komfortnější a nemuset pořád vysvětlovat svoji genderovou identitu,“ dodává Vyšatů.

I když rozhodnutí vítá, obává se možných komplikací. Problematické by podle ní mohlo být například nastavení pravidel pro platné sebeurčení pohlaví. V ustanovení ÚS byl například návrh na požadavek potvrzení genderové identity daného člověka několika nezávislými sexuology.

„Ale čekací doby sexuologů jsou dlouhé, odborníků je málo. Proces by pak mohl trvat roky,“ přemítá. „Celá tranzice je braná jen přes sexuology, což je problematické. Někteří pracují jen s představou univerzálního trans člověka, který chce existovat v extrémní genderové binaritě. Řeknou člověku, že není dostatečně trans,“ poukazuje navíc na svou špatnou zkušenost s odborníky.

Budoucí debata o změně pohlaví podle ní bude „nevkusná“. „Odhalí další tvář české politiky. Rozhodnutí ÚS je velký krok, ale není to konec bojů za práva trans lidí,“ uzavírá.

Krok ÚS se ale dotkl i lidí, kteří mají zájem o klasickou medicínskou tranzici. Jednou z nich je dvacetiletá Lucie (nejedná se o pravé jméno, redakce ho ale zná).

Zákrok chce podstoupit co nejdříve. Tranzici by totiž ráda stihla podle současného znění zákona. „Panuje obava, že by poslanci mohli odhlasovat něco, kvůli čemu by pohlaví nešlo změnit vůbec,“ vysvětluje.

Možných politických dopadů se obává i její přítelkyně Barbora, která už má tranzici za sebou (ani ona si nepřála zveřejnit skutečné jméno, redakce ho nicméně také zná). „Je velký průšvih, že rozhodnutí vzniklo tímto způsobem. Mělo přijít z iniciativy vlády, bez ÚS. Mohou se teď zrušit jakékoliv odstavce o úřední změně pohlaví a poslanci mohou vykouzlit cokoliv,“ myslí si.

Obě ženy jsou za potvrzení od soudu rády. Zároveň se obávají politické debaty, která bude projednávání zákona doprovázet.

„Někteří politici si vzali trans lidi jako štít. Používají někoho, komu většina společnosti nerozumí. Lidé se bojí toho, co neznají. Stačí přidat, že trans lidé znásilňují a vkrádají se do ženských šaten,“ myslí si Barbora.

„Lidé by si nás měli přestat spojovat s různými extrémy, které vidí na internetu. Jsme normální lidé a chováme se tak,“ doplňuje Lucie.

Ženy se také shodují na tom, že by jim možnost změnit úřední pohlaví dříve výrazně ulehčila život. Lucie se například kvůli svým dokladům vyhýbala mnoha aktivitám.

„Prezentuji se jako žena, ale v občance mám písmeno M. Chci se vyhnout různým konfrontacím. Je pro mě dost nepříjemné řešit brigády nebo cokoliv jiného, kde doklady musím ukazovat,“ vysvětluje.

„Ve firmě se to šušká. Je to hrozná senzace, lidé se na nás chodí koukat jako na zvířátka v zoo. Stalo se mi, že mě lidé za zády pomlouvali, kolega mě cíleně oslovoval špatně. Byla jsem neustále ve stresu,“ popisuje.

Podobnou zkušenost má i Barbora. „Vyhýbala jsem se všemu, čemu šlo. Nechtěla jsem, aby mě někdo odněkud vyhazoval. Až správné doklady mi dodaly sebevědomí. Najednou jsem víc komunikativní, už se nebojím,“ pozoruje.

„Je špatně, že se musíme schovávat. Klidně bych si to napsala na čelo. Ale je to pak strašně omezující,“ uzavírá.