Článek
Reportáž si také můžete poslechnout v audioverzi.
„Ti fakani tu chodí ve skupinkách, občas pokřikují, jedině dobře, jestli se to zavře,“ říká rázně servírka z restaurace nedaleko dětského domova v Chrastavě u Liberce. Není sama. Obyvatel, kteří by si přáli rychlý konec nechvalně proslulého zařízení, je tu rozhodně víc.
Důvody nehledají složitě. Před měsícem tu tři chovanci měli napadnout učitelku. Vedení domova ani policie nechtěly incident komentovat kvůli nízkému věku dětí. Starosta obce a senátor Michael Canov (Starostové pro Liberecký kraj) nicméně pro server iDnes řekl, že děti učitelku svázaly. A označil v médiích kvalitu ústavu za „nevábnou“.
Starosta: Tvrdá výchova je na takové děti správná
Právě Michael Canov patří mezi dlouholeté odpůrce zařízení. Už od roku 2016 obesílá ministry školství a žádá, aby se domov v obci definitivně zavřel. Je přesvědčený, že ústav nemá poslední roky dobré vedení. A dětí je v něm prý málo na tak velkou budovu. „Je to narušené od té doby, co ministryně školství Valachová vše zničila. Do té doby vše fungovalo perfektně,“ říká Canov ve své kanceláři na náměstí Chrastavy.
Časy, po kterých Canov volá, však ve svých zprávách pravidelně kritizovali ombudsmani, a to už v roce 2007 a 2012. Poslední kontrola ombudsmanky Anny Šabatové v roce 2016 pak přinesla závažná zjištění. V zařízení fungoval nepřehledný systém odměn a trestů, které byly hodnoceny později i Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy jako příliš tvrdé. Podle ombudsmanky byl porušen zákon o ústavní výchově a nastavení podle ní mohlo vést k eskalaci napětí.
Pohnutá historie: vražda, znásilnění a proměna v dětský domov
- rok 1998 – Chovanec brutálně zavraždil vychovatelku. Byl odsouzen k osmi letům vězení.
- rok 2016 – Kontrolní zpráva ombudsmanky Anny Šabatové. Ta upozornila, že v zařízení fungoval nepřehledný systém odměn a trestů, které byly hodnoceny později i Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy jako příliš tvrdé.
- rok 2016 – Znásilnění jednoho z chovanců. Vyšlo najevo, že jeden z chlapců zneužíval svého mladšího spolubydlícího, za což byl později odsouzen. Přestože se ministerstvo i policie za novou ředitelku postavily, starosta Michael Canov byl přesvědčen, že za incident mohlo rozvolnění pravidel v ústavu.
- rok 2016 – Ministryně školství Kateřina Valachová rozhodla, že se ústav promění v dětský domov pro děti, které jsou školou povinné. Umísťují se sem i děti, které se nacházejí z různých důvodů v předběžném opatření soudu.
- rok 2025 – Tři chovanci dětského domova měli napadnout tamní učitelku.
Když byly děti hodné, mohly ven, vidět rodiče, přidat si jídlo nebo vybrat účes. O tom, zda jsou hodné, rozhodovali vychovatelé podle složitého systému. „Chrastava se od jiných zařízení vymykala. Stojím si za tím, že ústav byl tehdy vedený neodborně,“ říká dnes bývalá ombudsmanka Anna Šabatová. Před devíti lety to dokládala i čísly. Skoro 30 procent tehdejších chovanců bylo na útěku.
Canov však bývalé vedení hájí, i jeho praktiky. „Bývalé vedení bylo skvělé. Nepřijde mi to tvrdé. Myslím si, že oni měli být vedeni tvrdě. Na takovou mládež je to správná výchova. Ale mučení tam nebylo, nic takového. A ty zprávy navíc přeháněly,“ říká Canov.
Protože před devíti lety tehdejší ministryně školství Kateřina Valachová rozhodla transformovat ústav na dětský domov pro děti školou povinné, kapacita se snížila. A to zhruba na polovinu, na tři tzv. rodinné jednotky po osmi dětech.
„Máme zprávy, že zařízení do budoucna skončí, a tak už v tuto chvíli činnost utlumujeme. V domově máme nyní 17 dětí, které mají problémy se záškoláctvím, poruchami chování, některé se závislostmi,“ říká ředitel domova v Chrastavě Tomáš Kieweg. Podle něj se tu občas objeví i děti, které spáchaly nějaký trestný čin, většinou krádeže. Ale v současné době tu takové podle něj nejsou. Dvě z dětí jsou aktuálně na útěku.
Kieweg vnímá, že část místních jim není nakloněna. A že často za vše, co se v Chrastavě stane, mohou automaticky v očích místních zdejší chovanci.
Jeho slova dokládají i výpovědi dalších místních. „Nic nám nikdy neudělali. Ale chtěla bych, aby to tu zavřeli. Když jdou, slyšíte, jak mluví sprostě, není to prostě příjemné,“ popisuje žena, která žije nedaleko už 20 let a která stejně jako většina místních, se kterými mluvím, nechtěla zveřejnit své jméno.
Problémy popsané „z druhé ruky“
Ředitel Základní školy v Chrastavě Aleš Trpišovský je starousedlík. Jeho škola leží nedaleko dětského domova. Trpišovský souhlasí se starostou Canovem, že bude dobře, když se domov zavře. „Problém je v tom, že v tak velkém zařízení je málo dětí. Je to neefektivní. V minulosti bývaly problémy, ale není to nic fatálního. Vídám je tu, když mají vycházky, s vychovatelem nebo když jdou sami,“ říká Trpišovský. Dodává, že problémy jsou prý hlavně uvnitř zařízení.
Na dotaz, o jaké problémy přesně jde a na základě čeho tak usuzuje, pouze odpoví, že „to má z druhé ruky“. A zmiňuje nakonec i nedávný útok dětí na učitelku.
Proč přesně považuje Canov domov za zařízení „nevábné kvality“, přímo neodpovídá. A prý to ví od učitelů, kteří z domova odešli. Přestože má zařízení v Chrastavě už dva měsíce nového ředitele Tomáše Kiewega, Canov o tom neví. Na návštěvě byl v domově naposledy v září loňského roku, když se byl na místě podívat vietnamský velvyslanec. Budova totiž od roku 1956 sloužila jako azyl pro stovku vietnamských dětí, kterým Československo nabídlo pomoc.
Starosta Chrastavy Michael Canov se dočkal a dětský domov se má zavřít.
„Co se týká výroků pana starosty o tom, že úroveň u nás je nevábná, tak mě to překvapilo. Úplně jsem neporozuměl, z čeho vychází. Asi se k tomu víc nechci vyjadřovat. To si musí zodpovědět pan starosta,“ řekl Kieweg. Nedávný útok dětí na učitelku komentovat nechce s tím, že věc šetří policie.
Reportérce Seznam Zpráv vstup do domova ani anonymní rozhovory s dětmi neumožnil s odkazem, že k tomu nemá souhlas ministerstva.
Podle České školní inspekce, která byla na kontrole v domově v Chrastavě naposledy v roce 2023, se zařízení potýká s nekoncepčností a jsou zde i patrné názorové neshody mezi zaměstnanci. Závažné pochybení inspektoři nezjistili.
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy se k výrokům o „nevábné“ kvalitě nechtělo vyjádřit. „Nechceme reagovat na nepodložené výroky pana starosty. Mohu pouze potvrdit, že v tuto chvíli dochází k utlumování provozu zařízení a je v plánu jej zrušit,“ řekla mluvčí ministerstva Veronika Lucká Loosová. Podle ní podobný osud čeká i další zařízení, která nejsou plně využitá. O jaká zařízení půjde, podle ní není ještě jasné.
Někteří rodiče dětí, které chodí do nedaleké školy v Chrastavě, vyjadřují potěšení nad tím, že se domov zavře. A líbí se jim nápad na otevření domova pro seniory, se kterým se nedávno na svém facebookovém profilu chlubil starosta Canov.
Další z místních maminek se pak ptá, kam děti vlastně půjdou a jestli to pro ně bude lepší řešení. K ní se pak připojí další, která má obavy, co s dětmi do budoucna bude. Několik rodičů pak přiznává, že jim je to vlastně jedno, co s domovem bude. Žádný z oslovených rodičů nepopisuje vyloženě negativní zkušenost s místními dětmi.
„Určitě tady všechny zasáhla vražda vychovatelky, která se stala v roce 1998. Tehdy mi bylo asi sedmnáct, moje máma v ústavu pracovala, docela často jsem tam za ní chodil. A pracovala tam i po té vraždě. Ale já jsem to neřešil, byl jsem mladej. Ty děti jsme tu potkávali, na koupališti, prostě všude. Byli jsme na ně tak nějak už zvyklí,“ popisuje jeden z místních. Představa, že by se do místa vrátilo více dětí, jako tomu bylo v minulosti, se mu nezamlouvá. To ostatně nikomu z oslovených rodičů.
Historie dětského domova v Chrastavě
Budova dětského domova se školou v Chrastavě byla postavena v roce 1912 jako okresní chorobinec pro 120 lidí. Po roce 1938 byla přeměněna na starobinec a po roce 1945 sloužila jako sirotčinec. V roce 1956 zde našlo dočasný domov sto vietnamských dětí, které v zařízení strávily čtyři roky. Od té doby budova sloužila jako dětský domov, později výchovný ústav. A po roce opět jako dětský domov.
Že by právě vražda v roce 1998 stála za větší potřebou tvrdých opatření v domově, Canov odmítá. „Tehdy jsme to brali jako nešťastný exces, kterému nešlo zabránit. My jsme na ně byli zvyklí, brali jsme je, že tu s námi jsou. Nemám strach. Protože pokud odtamtud utíkají, tak utíkají z Chrastavy. Faktem je, že mi lidé občas hlásí, že někde dělali ti kluci nějaký nepořádek, ale není to nic hrozného. Je to beznadějné, vadí mi, jak to teď je,“ stěžuje si Canov.
Kam s dětmi
Naděje, že v Chrastavě skončí dětský domov, mu svitla před dvěma měsíci. „Všichni ministři mě odmítali. Teď si mě zavolal pan ministr školství Bek, jestli bychom měli zájem o tu budovu, že domov zavřou, protože se vůbec nevyplatí. Řekl jsem, že bychom o ni měli zájem pod podmínkou, že by to byl bezúplatný převod,“ popisuje Canov.
Zatímco Canov plánuje novou budoucnost budovy, Kieweg a jeho kolegové řeší, kam umístit 17 dětí. Pro část z nich se hledá ve spolupráci s diagnostickými ústavy jiný domov. „Tam, kde to je možné, řešíme s OSPOD návrat dětí zpět do rodin. V tuto chvíli u několika dětí testujeme, zda to bude možné,“ říká Kieweg.
To potvrdilo i Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Podle mluvčí resortu je dlouhodobě cílem státu navracet děti zpět do rodin či pro ně hledat jiné formy rodinné péče. Což podporuje i zástupce ombudsmana Vít Alexander Schorm. „Nemáme přesné informace, jak to v zařízení teď funguje. Takže to nemohu komentovat. Je ale samozřejmě žádoucí, pokud se snaží umístit děti do rodin. Protože v rodinném prostředí nebo v prostředí, které je komunitní, se děti nejlépe připraví na život,“ říká Schorm.
