Článek
Reportáž si také můžete poslechnout v audioverzi.
Ubytovna Jarní, která se nachází na okraji Brna, se v neděli 20. října ve tři hodiny zavřela. Hlavním důvodem jsou finance, ale také plánovaná rekonstrukce.
I přestože se část nájemníků z místa vystěhovala, někteří nové bydlení stále nesehnali, a proto zatím zůstali. Budova ubytovny má tři patra, ale obydlené je už jen to druhé.
Místem mě provádí dobrovolnice a sociální antropoložka Eva Kotašková, která nájemníkům pomáhá. Chodba ve druhém patře je skoro prázdná, uprostřed postávají pouze dvě starší ženy a mladší muž.
„Nemáme kam jít, čekáme ještě na peníze, abychom měli na bydlení,“ vysvětluje jedna z nájemnic Květoslava Turová. Do rozhovoru se zapojuje i mladý muž, který na ubytovně ještě donedávna žil se svou ženou a třemi dětmi. Těm se zatím podařilo najít prozatímní místo u příbuzných. „Skoro nikdo tady nemá kam jít, zrušilo se to tady na rychlovku a nikdo nevěděl, jak to má řešit,“ popisuje. Z pokojů začnou na chodbu vycházet další nájemníci, kteří začnou nahlas mluvit a řešit situaci s bydlením mezi sebou.
Dále pokračuji v rozhovoru, kde má hlavní slovo Turová, která právě mluví o svých zdravotních problémech. „Mám rakovinu, mám holku nemocnou a nic se neděje, nemáme kam jít. Teď jsem musela odmítnout operaci, kterou jsem měla naplánovanou,“ popisuje a stále opakuje, že nemá kam jít. V podobně těžkém zdravotním stavu je údajně více ubytovaných.
Na ubytovně mohou zatím někteří zůstat, většinou jde prý právě o ty nemocné, což potvrdil i majitel budovy Milan Venclík. Na jak dlouho to bude, zatím neví. Pro ostatní tato povolenka neplatí. „Kdokoliv v tom objektu bude zítra nebo dneska po třetí hodině, kromě těch, co to mají dovoleno, tak je tam neoprávněné a bude volána policie,“ dodává Venclík.
Dva týdny na stěhování
O uzavření ubytovny se lidé podle slov nájemnic dozvěděli 4. října, tedy asi před dvěma týdny. K této verzi však měl mladý muž připomínky.
„Základ je to, že nám Renek (nyní už bývalý provozovatel ubytovny René Bartoš, pozn. red.) řekl, že se to tady neruší. Sliboval, že tu budeme moct zůstat,“ říká muž a zvyšuje při tom hlas.
Provozovatel ubytovny Bartoš tvrdí, že o možném rušení ubytovny mluvil s nájemníky už asi před třemi měsíci a před dvěma týdny to všem oznámil oficiálně. „Už tehdy, před těmi měsíci, jsem jim všem řekl, že pokud budou mít možnost někam jít, tak ať jdou, protože nevím, co se může stát. Na ubytovnu padaly stížnosti a většina z nich pořádně neplatila,“ zmiňuje Bartoš.
Hlavním důvodem rušení ubytovny je neplacení nájemného ze strany jejích obyvatel, což byl podle Bartoše dlouhodobý problém. I proto bylo v ubytovně obydlené pouze jedno patro. Zbylé dvě přestal pronajímat už asi před dvěma lety. „Letos bych topnou sezonu zkrátka nedal. Pro letošní září bylo z 19 jednotek asi jenom devět platících, a to ani nebyly celé částky,“ počítá Bartoš.
Dalším důvodem k zavření byly problémy s chováním některých ubytovaných. Poblíž se totiž nachází psychiatrická ambulance nebo třeba školka, a ze strany obyvatel ubytovny prý došlo k několika incidentům.
Bydlení se šváby
Na chodbě se potkávám i s Kristýnou Herákovou, která stojí u otevřených dveří od jednoho z pokojů. Po krátkém rozhovoru s ní se dozvídám, že tu jen pomáhá se stěhováním bývalé tchyni a tchánovi, ale před nějakou dobou tu také žila. Nahlížím tedy do místnosti, která přetéká věcmi a připravenými pytli na stěhování. Na některých místech lezou dokonce švábi a další hmyz.
Dostávám se do dalšího pokoje k usměvavé starší paní, která tu žila sama. Ta už nové bydlení zařízené má. Půjde jako mnoho dalších nájemníků na ubytovnu Pohoda v Brně. Zatímco se zmíněná paní baví s dobrovolnicí o stěhování, v pozadí mezitím vykřikují obyvatelé ubytovny, stěžují si a tvrdí, že se o ně nikdo nepostaral.
Po chvilce nahlížím i do pokoje této paní. Místnost je velice malá, překvapivé je, že za ni platila 7500 korun. Výše nájmu se totiž neodvíjela jen od velikosti pokoje, ale i od počtu nájemníků v jednom pokoji. V ubytovně bylo několik rodin, které platily až 20 tisíc korun za pokoj. V pokojích nebyla kuchyň a ani neměly vlastní koupelnu. To všechno bylo pro všechny společné na chodbě.
Z ubytovny odcházím a cestou potkávám Herákovou, jak stěhuje zmíněné pytle z pokoje dolů k hlavním dveřím. Okolí ubytovny je hodně znečištěné, hlavně pod okny kuchyně. Nájemníci totiž většinu věcí vyházeli přímo z oken ven.
Nájemníkům chyběla pomoc
Podle nájemníků jim chyběla a stále chybí větší pomoc. „Nikdo nepřišel s telefonními čísly a neřekl, kam máme zavolat. Nikdo to prostě neudělal,“ poukazuje jeden z mužů na podle něj špatný postup ze strany vedení.
Podle Bartoše se však on sám snažil některým pomoci, hlavně tedy těm, kteří platili nájem. „Jejich situaci jsem řešil i na sociálce a dal jsem jim nějaké návrhy, kam jít,“ říká Bartoš.
Podle Kotaškové jsou problémem hlavně kapacity. „Řešení většiny rodin, o kterých vím, jsou dost krizová. Lidé jdou většinou k rodině nebo na azylový dům, ale tím pádem se musejí rozdělit, protože tyto domy jsou jen pro matky s dětmi,“ sděluje dobrovolnice. Podle ní tady není žádné dlouhodobé řešení a problém se pouze odsouvá. Někteří z nájemníků ubytovny Jarní se totiž stěhují opět na jinou ubytovnu, kde se situace může za pár měsíců opakovat.
Problém na ubytovně Jarní řeší hlavně neziskovky. Ty se snaží pomáhat lidem najít místa, kam by mohli jít bydlet. Při hledání klasických bytů však častokrát narazí na problém, kdy pronajímatelé lidi z ubytoven nechtějí. Pomoc přišla i ze strany města, ale podle několika lidí včetně majitele ubytovny Jarní Venclíka nikdy nebyla dostatečná.
Ten, jak sám tvrdí, na situaci v ubytovně upozorňoval několikrát, ale nikdy nedosáhl žádného výsledku.
