Hlavní obsah

„Končí obrovská epocha.“ Lidé se rozloučili s generálem Bočkem

Foto: Daniela Krásenská, Seznam Zprávy

Na pohřeb generála Emila Bočka přišly desítky lidí.

aktualizováno •

Poslední žijící český stíhací pilot britského Královského letectva (RAF) zemřel 25. března, a to měsíc poté, co oslavil 100. narozeniny. Generálův dnešní pohřeb se konal za přítomnosti armády a s vojenskými poctami.

Článek

Do obřadní síně krematoria na brněnském Ústředním hřbitově se dnes lidé přišli naposledy rozloučit s válečným veteránem Emilem Bočkem.

Byl posledním českým žijícím pilotem RAF. „S jeho odchodem končí jedna obrovská epocha. Boček byl jejím symbolem,“ uvedl Pavel Paleček, vedoucí oddělení výuky a vzdělávání Vojenského historického ústavu (VHÚ) v Praze.

Na pohřeb proto dorazili mimo jiné představitelé Armády České republiky. Památku generála uctili dvojím průletem – nejdříve tandemem gripenů, poté trojicí vrtulníků Mi-24/35 s dýmem v barvách trikolory.

Při pohřbu s vojenskými poctami držela stráž čestná jednotka, zazněla také česká a slovenská hymna.

Projev měl náčelník generálního štábu Karel Řehka.

Za britskou stranu se pak pohřbu zúčastnil velvyslanec v České republice Matthew Field.

Přišli také předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský, hejtman Jihomoravského kraje Jan Grolich (KDU-ČSL) nebo brněnská primátorka Markéta Vaňková (ODS).

„Měl jsem tu možnost mu před pár dny popřát ke stým narozeninám. Dožil se úctyhodného věku a rozloučení s ním bylo důstojné. Myslím, že bude inspirací pro další generace, hlavně kvůli svému hrdinství a pokoře,“ řekl Seznam Zprávám hejtman.

„Benjamínek“ u RAF

Generál oslavil na konci února sté narozeniny. Byl držitelem mnoha vyznamenání, blahopřejný dopis mu poslal i britský král Karel III.

Z československých pilotů u RAF přežil všechny ostatní. „Byl benjamínek. Zůstal poslední, proto dostal vyznamenání. Sám si to uvědomoval, říkal: Byl jsem vyznamenaný za všechny kamarády, kteří tu už nejsou,“ zavzpomínal historik Paleček.

Poslední rozhovor generála Bočka

Emil Boček ve svém posledním rozhovoru pro Seznam Zprávy vzpomínal i na chvíle, kdy cítil, že má namále: „Odstartoval jsem a byl jsem ještě nad letištěm, když mi vysadil motor. Přistál jsem mezi 19 krav bez motoru. Přišli dva plukovníci a ten jeden povídal: ‚Vy jste startoval s přehřátým motorem.‘ Odpověděl jsem, ať ze mě nedělá blbce, že nebudu startovat s přehřátým motorem, abych se zabil. Tak sklapli a bylo to dobré.“

Boček v šestnácti letech tajně uprchl z domu, aby se zapojil do bojů s nacisty. Takzvanou balkánskou cestou se dostal do Bejrútu, potom se účastnil ústupových bojů ve Francii v létě 1940.

Na podzim téhož roku se přihlásil k britskému Královskému letectvu (RAF). Nejdřív sloužil jako mechanik u 312. stíhací perutě, od října 1942 byl v pilotním výcviku – nejdříve v Anglii, poté v Kanadě.

Od podzimu 1944 sloužil jako pilot u československé 310. stíhací perutě. A stal se tak jedním z nejmladších československých stíhacích pilotů, kteří podnikali operační lety během druhé světové války. Boček jich má za sebou celkem 26. Po válce se pro komunisty stal nepohodlným, rehabilitace se dočkal až po roce 1989.

„Pracoval celý život u soustruhu. To, že ho na posledních deset let života udělali generálem, pro něj byl šok,“ vysvětlil Paleček.

Emil Boček ke konci života připomínal osudy pilotů RAF vězněných na Špilberku. „Mluví se o Cejlu, Kounicových kolejích. Ale o tom, že vojenská prokuratura měla až do roku 1962 sídlo na Špilberku, ne. Už tam bylo muzeum. Jedněmi dveřmi přicházely školy a druhými vodili lidi, které mlátili,“ poukázal historik.

Konec života prožil v domově pro seniory v Brně, kde ho na začátku března navštívila i redakce Seznam Zpráv. Připomeňte si jeho poslední rozhovor. Vzpomínal v něm na válečné roky i na návrat do Československa.

Emil Boček

  • Narozen 25. února 1923 v Brně.
  • V necelých sedmnácti letech utekl balkánskou cestou do zahraniční armády.
  • Jako vojín pěšího pluku se účastnil ústupových bojů ve Francii v létě 1940.
  • Od září 1940 přijat do RAF, sloužil jako mechanik u 312. stíhací perutě.
  • Od října 1942 v pilotním výcviku.
  • V roce 1943 výcvik v Kanadě (Alberta).
  • Od října 1944 sloužil jako pilot u 310. stíhací perutě.
  • V roce 1946 odešel z letectva, otevřel si dílnu na opravu motocyklů.
  • Perzekuce po roce 1948 ho nepostihly.
  • Po celý život (kromě války) žil v Brně.
  • Zemřel 25. března 2023 ve věku sto let.

Zdroj: Paměť národa

Doporučované