Článek
Tento týden se na sociálních sítích už tradičně roztrhl pytel s hořekováním nad složitostí přijímacích zkoušek na osmiletá gymnázia, které se konaly v úterý a ve středu po Velikonocích. Mnozí volají po zrušení osmiletých gymnázií, protože kvůli nim děti motivovaných rodičů utíkají ze základního školství pryč. A na děti, které na druhém stupni zůstávají, se pak někdy pohlíží jako na žáky druhé kategorie, kteří „beztak skončí na učňáku a nic z nich nebude“.
Jenže rušit víceletá gymnázia by byl v současné situaci nesmysl, wishful thinking. Problém to neřeší nebo jen přesouvá jinam.
Cesta je zkvalitnit druhé stupně základek tak, aby tam rodiče své děti mohli s klidným srdcem nechat. Přidat učitelům a učitelkám, a ne podle tabulek a škatulek, které často hodnotí nejvýš ty úplně nejhorší a naopak znemožňují ředitelkám a ředitelům pořádně zaplatit toho, kdo se snaží a umí učit. Dát učitelům 60 nebo klidně 70 tisíc, ředitelům a ředitelkám 90 nebo 100, aby tu práci chtěl dělat i někdo jiný než idealističtí nadšenci nebo ti, kteří by se jinde neuplatnili. Dokud ta práce nebude pořádně zaplacená, tak se bude pořád dokola omílat, že na ředitelské konkurzy se nikdo nehlásí, učitelky nejsou, jsme rádi za ty lidi, co tam máme, nemůžeme si vyskakovat…
A co tedy s osmiletými gymnázii? Kromě jejich zrušení – po vylepšení druhých stupňů – se nabízí nechat je dál existovat jako cestu pro děti extrémně zvídavé, projevující hluboký zájem o některý předmět. To totiž dnes není ten případ. Dnes jsou přijímací zkoušky na 8G jen sítem na děti rodičů, kteří mají peníze na přípravné kurzy a cvičné testy.
Aby gymnázia mohla plnit svou funkci, musely by se přijímací zkoušky úplně změnit. Pokud totiž škole skutečně stačí jen testy z češtiny a matiky, které vyřadí kreativní jedince, jedince, jejichž silnou stránkou je něco jiného než logika, a jedince s neurodivergentním mozkem, kteří hledají všechna možná řešení a nenapadne je to nejprimitivnější, tak se nejedná o gymnázium v pravém smyslu slova. Tedy o místo, kde se má především pěstovat láska ke vzdělávání.
Kvalitní škola, taková, kde učitelkám a učitelům jde o to, zaplnit lavice přemýšlivými studenty s láskou k vědění a dychtivostí poznávat, si vybírá kromě toho i jinak: někde se odevzdává seznam četby, jinde se dělá ještě test ze všeobecného přehledu, ještě jinde se koná i ústní kolo, kde má uchazeč/ka možnost povídat i o svých mimoškolních zájmech a projevit se jako osobnost.
Testovat děti jen z matematiky a češtiny je prostě hloupé. Je to snaha co nejvíc si proces výběru zjednodušit, nikoli snaha vybrat ty, kteří se skutečně na gymnázium hodí. Proč například nemá nejvyšší hodnotu při přijímačkách test ze všeobecného přehledu? Přitom právě ten nejlépe ukáže, jestli se jedná o dítě zvídavé, sečtělé, orientující se a bažící po dalších znalostech (i když i tam se dá velmi opodstatněně namítnout, že výhodu budou mít děti z „privilegovaných“ rodin). Bazírování na češtině a matematice v podobě, v jaké testy předkládá Cermat, je pozůstatkem starého myšlení a starých kurikul.
Ale především je pozůstatkem starého myšlení to, že se děti v páté třídě mají dělit na ty „perspektivní“ a ty druhé.
