Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
Povinné zálohování PET lahví a plechovek chystá Ministerstvo životního prostředí už druhým rokem. A fungovat by mělo, říká ministr Petr Hladík, „nejdříve v druhé polovině roku 2025 či začátku roku 2026“, protože „po úspěšném legislativním procesu bude nutná další realizace“.
Není vlastně divu, že to tak trvá. Jde o komplikovanou logistickou operaci, která se týká ekonomiky, přírody, obcí a měst i všedních dnů spotřebitelů od A do Z.
Zálohovat obaly, které se dají využít znova, je správné. Systém kontejnerů na tříděný odpad (plasty žluté, plechovky šedé) je potřeba aktualizovat. Už proto, že valná část poctivě vytříděných plastů stejně končí ve spalovnách a na skládkách a recyklací neprochází. Nejsme žádní průkopníci – podobně už se zálohuje, nebo brzy bude, v osmnácti zemích Evropy.
Co rozhodne, jestli to bude běžet jako na drátkách, nebo se náš systém s velkým S zhroutí do nepořádku a mrzení? Co bude tím důležitým kolečkem v systému? Nic z toho, co se dá napsat do „legislativního procesu“. Respektive, dá se to zákony a vyhláškami ovlivnit, to ano, ale jen částečně: jde o uvažování a chování lidí, kteří mají systém obaly „krmit“. Což bude věcí každého z nás.
A proto je potřeba mluvit – a zatím se moc nemluví – i o sociálním rozměru celé akce. Který tu byl, je a bude, a netýká se jen zálohování plastů a plechovek, ale i vratných skleněných lahví, což je známý a v principu stejný obalový koloběh.
Aby „oběžný“ systém fungoval, musí být patřičně zásobován „oběživem“. Musí být dostatek lidí, kteří budou vratné obaly vracet. A ne vyhazovat do kontejnerů, nebo dokonce do popelnic. Vracení vyžaduje jisté, třebas nevelké úsilí. Kdo ho podstoupí, a proč?
Řečnické otázky: Jak často, máte-li je doma, chodíte do krámu vracet prázdné, patřičně vymyté lahve? Děláte to běžně, stojí vám to za to? Kvůli čistému zelenému svědomí, kvůli třem korunám za kus, nebo prostě aby se vám to sklo doma neválelo?
Samozřejmě, životní styly jsou různorodé a taky záleží na tom, jestli běžně nakupujete ve venkovské samoobsluze anebo cestou z práce v Praze 5 na Andělu. Třeba mně, když dvakrát do roka vracím těch asi tak dvacet prázdných lahví, co se nám nashromáždily ve spíži, připadá, že už provozuju spíš staromódně-exotický rituál než něco samozřejmého. Ani lísteček na 60 korun, který mi pak promění u pokladny, na tom nic nemění.
Je jiná doba. Bohémové už po prohýřené noci s prázdnými flaškami do krámu nechodí.
Více k tématu:
Systém zálohovaných obalů se ale neobejde bez lidí, pro které má jejich vracení stále smysl z materiálních důvodů. Nebo přímo existenčních důvodů. To je pořád silný motiv, proč vracet prázdné lahve, i PET lahve a plechovky. Zálohování a úspěšný provoz zálohového systému má nejen ekologický, ale i sociální rozměr. Oba jsou propojené.
Za vratnou PET lahev se má vyplácet záloha čtyři koruny. Vratné skleněné lahve od piva apod. jsou zálohovány třemi korunami – a to už od roku 2002. Jde o nařízení vlády č. 111/2002, podepsáni předseda vlády Ing. Zeman a místopředseda a ministr průmyslu a obchodu doc. Ing. Grégr. No prostě věkovitý dokument.
Záloha se nezvýšila dokonce ještě déle než koncesionářské poplatky a byla úspěšně ponechána na pospas inflaci. To rozhodně neprospívá úsilí vracet lahve do výkupu, což je zdaleka ekologičtější, než je třídit do (zelených) kontejnerů.
Pro pořádek je třeba dodat, že v Německu se dnes běžná pivní lahev údajně vykupuje za osm centů, což je v přepočtu ještě méně než tři koruny. Už proto asi není realistické zvýšit naši zálohu na 10 korun, což by navíc mohlo atakovat cenu nápoje uvnitř lahve, myslím nějakého druhořadého piva v akci. Ale alespoň pětikoruna – a ta by pořád nepokryla inflaci od roku 2002 – už by za úvahu stála.
V Německu ovšem myslí i na to, že pro řadu lidí je dobrá „jakákoli“ záloha. A že, právě i ze sociálních důvodů, jsou aktivními účastníky oběžného systému. Ti zálohované obaly vracejí často a pravidelně. Nemusí jít o, použijeme-li stereotypní karikaturu, o bezdomovce nebo lidi pátrající v kontejnerech. Ale prostě o ty, kdo si buď chtějí nebo potřebují přilepšit na živobytí, anebo mají jiný (asi hlavně ekologický) motiv. V Německu je „sběračů záloh“ podle jedné studie kolem milionu, to by u nás odpovídalo asi 100 tisícům. Důležitých pěšáků v systému.
Záloha je a asi vždycky zůstane tak nízká, že pro většinu lidí nebude mít u jednoho, dvou obalů smysl, aby se kvůli ní namáhali s vracením, nebude-li patřičné výkupní místo hned po ruce.
Německá iniciativa Pfand gehört daneben (doslova „Záloha patří vedle“) spotřebitele nabádá, aby zálohované obaly nevyhazovali do kontejnerů ani košů, ale odkládali na připravené místo „vedle“, odkud je mohou „sběrači“ vzít a vrátit do oběhu. To je důležitý prvek. Aktivní účastníci oběžného systému musejí mít co vracet. Ostatní, kteří aktivní být nemohou, nechtějí, nebo jim na tom nezáleží, mají příležitost vyjít jim vstříc.
Systém běží – sběrači jsou rádi – ostatní se mohou zachovat ekologicky. To vypadá skoro jako win-win-win situace, ne?
