Článek
Ve Sněmovně je takříkajíc v nejlepším velmi zajímavá novela zákoníku práce. Zajímavá je hned z několika důvodů.
Především – a to rozhodně nelze tvrdit o každém vládním návrhu – dává smysl. Chytře a v rámci daných možností odpovídá na dlouhodobé volání po větší flexibilitě českého trhu práce. Není to v tomto směru žádná revoluce, ale jsou tu znatelné pokroky.
Třeba taková zdánlivá hloupost jako je platnost výpovědi ode dne doručení a ne až od dalšího měsíce znamená zkrácení výpovědní doby v mnoha případech o celé týdny. Česká výpovědní doba tedy bude skutečně dvouměsíční, nikoli jen oficiálně dvouměsíční, ve skutečnosti však klidně bezmála čtvrtletní.
Usnadnění situace pro zaměstnance na rodičovské dovolené – jak garancí místa do dvou let dítěte, tak možností přivýdělku u původního zaměstnavatele – je také dlouhodobě potřeba a představuje silnější prorodinné opatření než tucet populistických dávek a daňových úlev.
Bohužel až pozměňovacím návrhem by se měla do novely dostat ještě velmi zajímavá změna v poskytování podpory v nezaměstnanosti. Tato dávka by měla znatelně stoupnout v prvních dvou měsících nezaměstnanosti a posléze oproti dnešní úpravě znatelně rychleji klesat. To by mohlo pomoci trochu rozhýbat Čechy, kteří mají v mezinárodním srovnání zoufale nízkou pracovní mobilitu - i proto, že odchod do péče úřadu práce je dnes kvůli nastavení podpory poukázkou na pád do chudoby. Jakékoli změny v pracovním životě se proto mnoho lidí zcela pochopitelně bojí jako čert kříže.
Diskutabilním opatřením je prodloužení zkušebních dob u běžných zaměstnanců ze tří na čtyři měsíce, u vedoucích pracovníků ze šesti měsíců na osm. Tady se trochu bouří odbory a je možné, že vládní koalice nakonec z této změny ustoupí.
Tím se ovšem dostáváme ke druhému důvodu, který činí aktuální změnu zákoníku práce velmi zajímavou. Má totiž netradičně širokou podporu. Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka, který má změnu na starost, ji postupně dokázal projednat s mnoha aktéry a výsledkem je vládní návrh, o němž se pochvalně zmiňují i zástupci opozičních hnutí. Výhrady jsou spíše k jednotlivostem, SPD například hlásí, že má problém se zmíněným prodloužením zkušebních dob.
Takže jsme tu mohli mít celkem klidnou a rozumnou debatu nad celkem rozumnou a užitečnou změnou. Část vládních poslanců ale řekla ne a rozhodla se, že návrhu změn zákoníku práce zkomplikuje život. Konkrétně se jedná o poslance ODS a TOP 09, kteří chtějí do normy dostat výpověď bez udání důvodu. To je červený hadr na odbory a ve volebním roce vítaná munice pro opozici.
Odborový předák Josef Středula už se zmínil o přípravách generální stávky v případě, že by se institut bezdůvodné výpovědi do zákoníku dostal. Hnutí SPD okamžitě začalo po sociálních sítích rozhlašovat, že „Fialova vláda chce zavést výpověď bez udání důvodu“. Což sice není tak úplně pravda, nejedná se o „vládní návrh“ a záměr nemá podporu lidovců ani Starostů, ale co už - předvolební klacek je to pěkný. Využívá jej – o něco méně humpolácky – i hnutí ANO.
Výpověď bez udání důvodu se v debatách o změnách trhu práce objevuje pravidelně a objevila se i při přípravě aktuálních změn. Konkrétně za to mohla Národní ekonomická rada vlády a velmi selektivní čtení jejích doporučení ze strany českých politiků. Během loňského roku, kdy návrh vznikal, však ministr Jurečka správně usoudil, že jde o příliš kontroverzní materii, která má potenciál zbourat celou citlivou debatu o potřebných změnách trhu práce.
To je ovšem zjevně úplně lhostejné části vládních poslanců, kteří především potřebují, aby si jich před volbami někdo všiml. A aby svým voličům, které po tři roky permanentně vytáčejí bizarními kroky – od daňových zmatků po přísliby sjednocení odměňování ve státních a soukromých nemocnicích –, konečně předvedli staré dobré „pravicové“ divadlo.
Protože nic jiného než divadlo to nebude. Pozměňovací návrh nemá šanci projít. Vzhledem k tomu, že výpověď bez udání důvodu nemá podporu ani ve vládní koalici, jedná se zároveň o pohyb na hraně pravidel určených koaliční smlouvou: „Pozměňovací nebo doplňující návrhy ke koaličně dohodnutým vládním návrhům zákonů podpoří smluvní strany v obou komorách Parlamentu jen po vzájemné dohodě.“
K čemu je to tedy celé dobré? K ničemu. Debata o výpovědi bez udání důvodu nemá bez širšího konsenzu žádný smysl. Zato bude jistě ještě hlasitá, emotivní a plná hesel, za která bude na sítích hodně lajků.
Důležité změny v zákoníku práce v ní spolehlivě zaniknou, ale snad alespoň projdou.
