Článek
Na sněmovní schůzi věnované situaci v České poště se poslanci a ministři zase jednou pěkně odvázali. V podstatě se debata nesla v tom duchu, jestli za to, že jsou listonoši na hraně bankrotu, může Babiš, nebo Fiala s Rakušanem. Že to nikam nevedlo, je nabíledni.
Poslanecká sněmovna, tento mocenský suverén a zástupce všeho lidu, nakonec schválila usnesení, v němž „vyjadřuje podporu vládě České republiky, místopředsedovi vlády a ministrovi vnitra Vítu Rakušanovi i vedení České pošty, státního podniku, při další transformaci“. Takové usnesení je od vládní sněmovní většiny poměrně nevkusný trolling vůči opozici, ale je to také ukázka, kam to vede, když se ve Sněmovně svolávají schůze pro schůze a namísto snahy najít kompromis se soutěží ve slovní ekvilibristice.
Kdyby ještě měla situace ve Sněmovně odpovídat situaci v reálném světě, bylo by mnohem příhodnější, kdyby poslanci všech stran, které si v posledních třiceti letech sáhly na vládní odpovědnost, při probírání kondice České pošty pokorně seděli a šoupali nohama. Případné projevy u pultíku by mohli věnovat ostré sebekritice.
Skutečnost je taková, že na dnešní hranu insolvence pošta míří od 90. let. Svůj určitý podíl na tom mají všechny vládní garnitury, ministři vnitra, jejich příslušní poradci, manažeři podniku i mocné odborové organizace. Neochota přizpůsobit poštu realitě 21. století byla velmi široce sdílená napříč politickými stranami i sociálními partnery.
Při sněmovní debatě ministr průmyslu Jozef Síkela škodolibě upozornil na facebookový příspěvek tehdejšího premiéra Andreje Babiše ze srpna 2019. „Takže pravdu. Stará Česká pošta je mrtvá,“ konstatuje ve „svém“ tradičním facebookovém slohu tehdejší předseda vlády, jehož poslanci dnes viní Fialovu vládu, že přivedla poštu zu grunt. A podivuje se nad enormním počtem poboček a neschopností manažerů.
„Jen si to představte, 3200 poboček, udržování pracovních míst, zvyšování platů, ale zároveň klesající počet listovních zásilek, a tím pádem výnosů, do toho potřeba investovat. Taková rovnice prostě nemůže fungovat,“ píše Babiš ve verzi 2019. Docela trefně. Celý ten rozbor pošty není špatný a pojmenovává skutečné problémy.
Problém je, že Babiš s poštou zachází jako v politice se vším. Tedy jako s kladivem. Když bylo třeba fláknout po hlavě vlastního koaličního vicepremiéra a ministra vnitra Jana Hamáčka, pošta se hodila. Když je potřeba totéž provést z opoziční lavice aktuálnímu ministrovi, hodí se stejně dobře. Řešení se nicméně nekoná.
Na druhé straně, za Babišovy vlády pod Hamáčkovou taktovkou a s přispěním tehdejšího ředitele pošty Knapa nakonec vznikl (nedlouho před sněmovními volbami) plán změn, který teď Rakušan oprášil. Takže spasitelské vystupování dnešních ministrů, kteří se tváří, že právě oni objevili lék pro zmírající státní podnik, také není namístě. Komunikace vlády se starosty, jimž se ruší pobočky, je bídná. Slavný seznam 300 „popravených“ byl zjevně nedbale připraven a průběžně se mění za pochodu, takže starostové i lidé, kteří si napoprvé oddechli, že jejich pobočku Rakušanova sekyra minula, najednou zjišťují, že úleva byla předčasná. Možná. Ledaže by se to ještě změnilo.
Dobrá, Rakušan a jeho kolegové našli politickou odvahu do pošty říznout. Navržený plán na rozdělení podniku na dva (jeden pro „univerzální službu“, druhý pro konkurenční boj na balíkovém trhu) v kombinaci s tvrdými úsporami (včetně poboček a zaměstnanců) může fungovat. Ale také nemusí. Může se ukázat, že kóma České pošty je po všech těch letech příliš hluboké. A neprobudí se z něj víc než malý, státem dotovaný listonoš, který rozhodně nebude mít tři tisíce poboček a pětidenní doručovací povinnost, ale zastane nějakou mnohem skromnější formu „univerzální služby“. O zbytek těla se s radostí porvou dravci na doručovacím trhu, kteří poslední čtvrtstoletí nevěnovali politickým půtkám, ale rozvoji, inovacím a investicím.
Vít Rakušan se chystá vsadit osm transformačních miliard na to, že při správné sanaci škod může z České pošty přežít víc. Jsou to dost velké peníze na to, aby pro jejich utracení existovaly pečlivé analytické podklady, které ovšem veřejnost k dispozici nemá a může v ně jenom věřit.
Problém České pošty je tak hluboký a vleklý a hrozí takovým průšvihem, že při jeho řešení nemá žádná z politických stran nárok na přehnané sebevědomí.
