Hlavní obsah

Komentář: Vinaři opět triumfují. České tabu nepadne

Martin Čaban
Komentátor
Foto: StockLite, Shutterstock.com

Na víno se nesahá. Nikdy. Ani kdyby to dávalo smysl.

Spotřební daň prostě nebude. Ani chytrá, ani prostá. A debata je pravděpodobně uzavřena na dlouhé roky dopředu.

Článek

Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.

Mohlo by se při pohledu zvenčí zdát, že tentokrát to bylo blíž než jindy, ale dopadlo to nakonec úplně stejně jako vždycky. Česko, země pravidelně obsazující horní příčky žebříčku spotřeby alkoholu, bude mít dál nulovou spotřební daň na alkohol - za předpokladu, že je tento alkohol součástí tichého vína.

Jinak řečeno, celou čtvrtinu celkového objemu čistého lihu, který průměrný Čech prolije hrdlem, stát dotuje prostřednictvím nulové sazby spotřební daně. A to se vyplatí!

Chvíli to vypadalo, že by tahle absurdita mohla z českého daňového systému zmizet. Ministr financí slyšel na argument vylepšení příjmů státního rozpočtu a myšlenku nenulové spotřební daně na tiché víno podpořil. Současný ministr zemědělství nemá na rozdíl od některých svých předchůdců kořeny ve vinařském regionu a zpočátku se tvářil, že slyší na argumenty zdravotního typu. Vinařská lobby, tradičně jedna z nejsilnějších v zemi, vypadala v jednu chvíli autenticky zděšeně a pořádala dost neuvěřitelné kampaně včetně řečí o „vyhlazení“ jižní Moravy a otevřeného vyhrožování politikům.

Pak ale vznikla „pracovní skupina“, která se měla tématem danění vína zabývat a v níž měla vinařská lobby silné zastoupení. V kontextu předchozích zakřiknutých debat působila „pracovní skupina“ jako smělý počin, o němž budou vládní politici jednou s hrdostí na vlastní statečnost vyprávět vnoučatům.

Zároveň začalo být zřejmé, že se to celé podaří ubrzdit a protáhnout do chvíle, kdy všechna ta statečnost politiky zase přejde kvůli volbám. Takže původně mělo být poslední slovo ohledně spotřební daně na tiché víno řečeno do konce května, následoval posun termínu do konce června a na samém začátku července si můžeme klidně říct, že zhruba čtvrt roku před krajskými volbami se vláda opravdu, ale opravdu k ničemu neodhodlá.

Nezbývá než vinařům pogratulovat. Zase to zvládli. Všichni bychom si přáli mít v zádech tak silnou lobby s takovým politickým „výtlakem“ napříč stranami, jako mají oni.

Zřejmě už jen na důkaz konečného triumfu se minulý týden konal v prostorách Senátu bizarní „seminář“ věnovaný problematice českého vinařství, na němž mimo jiné slovutný kardiochirurg a senátor za TOP 09 Jan Pirk vyhlásil, že „přiměřené pití vína je jedním z pozitivních činitelů přispívajících k lidskému zdraví, pokud člověk nemá nějaké kontraindikace k jeho pití“.

Odvolal se přitom i na Světovou zdravotnickou organizaci, která ovšem uvádí, že „neexistuje žádná bezriziková forma konzumace alkoholu“. Zaštítil se také údajným názorem Americké kardiologické asociace, která ale ve skutečnosti píše, že „žádný výzkum nikdy neprokázal příčinný vztah mezi pitím alkoholu a lepším srdečním zdravím“ a že „Americká kardiologická asociace nedoporučuje pití vína ani jiného alkoholu za účelem potenciálního zlepšení zdraví“.

Buď jak buď, triumf je dokonán. Ať už se to dozvíme nějakou oficiální cestou, nebo se vláda, která mimo jiné přeřadila kojeneckou vodu do vyšší sazby DPH, svým neúspěšným tažením za spotřební daní na tiché víno promlčí, daň prostě nebude. Ani chytrá, jak ji navrhovala studie PAQ Research, ani prostá, o které snad chvíli upřímně uvažoval šéf státní kasy. A debata je pravděpodobně uzavřena na dlouhé roky dopředu.

Takže si ještě jednou zopakujme: Česko, které má objektivní společensko-ekonomicko-zdravotní problém s příliš vysokou konzumací alkoholu, bude nadále podporovat celou čtvrtinu zkonzumovaného lihu nulovou spotřební daní.

Návratnost této velkorysé podpory je fascinující.

Tak třeba největší zdravotní pojišťovna VZP vydala loni za léčbu závislých na alkoholu bezmála miliardu korun. Celkové náklady českého popíjení zahrnující nejen léčbu závislosti, ale i přidružených chorob, dále snížení ekonomické produktivity a výpadky na trhu práce, společenské škody a tak podobně se počítají na desítky miliard ročně. Podle citované analýzy PAQ Research se roční náklady pohybují mezi 35 a 57 miliardami korun podle toho, co všechno do odhadů „alkoholových škod“ započítáme.

Na osud spotřební daně na tiché víno je dobré pomyslet pokaždé, když nás bude ministr zdravotnictví nebo jiný člen této nebo kterékoli jiné budoucí vlády přesvědčovat o tom, jak strašně vážně to myslí s povzbuzením prevence a snahou předcházet nemocem a ekonomickým nákladům spojeným s konzumací alkoholu.

Některá témata jsou zkrátka v alkoholem nacucané zemi tabu. Tak hlavně na to zdraví!

Doporučované