Článek
Češi stárnou, spolu s nimi i lékaři – a milion lidí ani nemá vlastního praktika. Stručně řečeno – tuzemský systém primární péče míří k přímému nárazu do zdi. Zlepšení by mohlo po vzoru západních zemí přinést větší zapojení lékárníků. K tomu je ale potřeba, aby se stát k problémům postavil čelem a odboural hlavní bariéry, které řešení brání.
Během následujících deseti let odejde do důchodu více než polovina současných praktiků. Nejvyšší věkovou strukturu mají už nyní v Ústeckém, Jihomoravském a Plzeňském kraji. Spolu s nimi stárne i populace – do roku 2050 budou senioři tvořit zhruba třetinu, což představuje přibližně tři miliony lidí. Vzhledem k tomu, že jsou to právě senioři, kdo nejčastěji potřebuje péči a pomoc praktického lékaře, jde o velmi problematickou kombinaci.
Zohlednit musíme i potíže s nerovnoměrnou dostupností primární péče. Největším nedostatkem praktiků trpí Karlovarský či Ústecký kraj. Ohroženy jsou i příhraniční a vnitřní periferie, jako je Středočeský kraj.
Začarovaný kruh prevence
Dostupnost péče přitom ovlivňuje například účast na preventivních prohlídkách, které jsou klíčové pro včasné odhalení nemoci a zvýšení šance na úspěšnou léčbu. Potvrdil to průzkum think tanku Ministr zdraví ve spolupráci s NAPO a PAQ Research.
Ti, kdo mají praktika daleko, budou pravděpodobně chodit na prohlídky méně pravidelně. Pokud lidem trvá cesta déle než hodinu, pak je u nich dokonce třikrát nižší pravděpodobnost účasti než u těch, kteří se k lékaři dostanou do 15 minut. Nízká časová náročnost hraje prim také v rozhodování mladých lidí, zda se preventivních prohlídek zúčastní. Celkově je bohužel zanedbává 33 procent dospělých.
Často se ovšem objevuje názor, že pokud by se všichni rozhodli na preventivní prohlídky chodit, praktici by nápor nezvládli. Jde o takový začarovaný kruh.
Od soumraku do úsvitu?
Nabízí se tedy logicky otázka, jak ulevit lékařům a celkově situaci zlepšit. Je jasné, že přes noc si davy mladých praktiků nevykouzlíme. Než se obor praktického lékařství zpopularizuje natolik, že do něj budou mířit zástupy studentů, a než tito vystudují, atestují a započnou svou praxi, proteče nám mezi prsty mnoho let a mnoho peněz. A to ještě za předpokladu, že se tento scénář vůbec odehraje. Jednou z cest by sice mohlo být i posílení kompetencí sester, to ale komplikuje jejich nedostatek a komplexita vzdělávání. Hlavní alternativou se tak jeví rozšíření kompetencí lékárníků.
V Česku funguje více než 2500 lékáren, kde pracuje přes 9600 vysokoškolsky vzdělaných lékárníků. Ti už dnes pomáhají pacientům správně užívat léky, kontrolují interakce léčiv a poskytují jim poradenství v oblasti prevence, čímž šetří lékařům čas. Lékárny jsou navíc často i v oblastech, kde chybí praktičtí lékaři, a mohou být zapojeny do systému relativně rychle. Lékárníci jsou zároveň snadno dostupní bez objednání, což jim umožňuje oslovit i ty pacienty, kteří by jinak péči nevyhledali.
Rozšíření kompetencí lékárníků by mohlo zahrnovat očkování, základní měření, identifikaci rizikových pacientů a jejich doporučení ke specialistům. Lékárníci by také mohli sledovat dodržování léčby u chronických pacientů, jako jsou diabetici, a pomáhat předcházet komplikacím. Tím by se uvolnily kapacity praktických lékařů, kteří by se mohli více věnovat pacientům s náročnějšími potřebami.
Tato spolupráce by efektivně doplňovala systém primární péče a přispívala ke zlepšení zdraví celé populace. Osvědčila se ostatně i v zahraničí.
Hlavní bariéry
Hlavní překážkou je ale legislativa. V Česku farmaceutům není dovoleno očkovat kvůli tzv. „porušení integrity kůže“. V jiných zemích přitom nejde o nic neobvyklého. Navíc by tuto službu uvítala i řada pacientů a lékárníků. Dle průzkumu České lékárnické komory by se například 54 procent respondentů nechalo očkovat proškoleným lékárníkem proti chřipce. 49,3 procenta lékárníků pak má zájem o rozšíření odbornosti a absolvování vzdělávacího programu pro očkování.
Je třeba také dořešit technické požadavky na očkování, které by měly být nastaveny tak, aby byly splnitelné i v menších lékárnách. Jako dostačující kompromis by mohlo sloužit očkování v odděleném prostoru, například za plentou.
Farmaceuti by zároveň museli projít školením, které by zahrnovalo aplikaci vakcín a práci s dokumentací. V praxi by šlo o zadávání očkování do systému ISIN, což již zvládli během očkování v centrech za covidu.
Pro efektivní řešení je třeba se zaměřit i na podporu malých lékáren, zejména mimo velká města. Ty se často kvůli špatně nastavenému systému drží jen těsně nad hladinou, a nemají tak nyní kapacity na rozšiřování svých služeb.
Prevence je levnější než léčba
To vše je potřeba změnit, stát se k tomu ale musí konečně odhodlat a přestat strkat hlavu do písku.
Posílení kompetencí lékárníků by mohlo pozitivně ovlivnit zdraví české populace s relativně minimální námahou. Stále platí, že prevence je levnější než následná léčba. Jiné státy už to pochopily. Nyní je řada na České republice.
