Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
Kdo má, tomu bude dáno. Výrokem Ježíše Krista z Matoušova evangelia se přednostně řídí i česká politika bydlení.
Potvrzuje to i vystoupení ministra životního prostředí Petra Hladíka, který ve čtvrtek představil výsledky své dotační politiky. Od ledna minulého roku jeho úřad podpořil 80 tisíc majitelů rodinných domů, převážně penzistů, přímou dotací z fondu Nová zelená úsporám Light. Devět miliard korun dostali na výměnu oken, zateplení a instalaci solárních panelů. Od června budou k dispozici další tři miliardy. Vedle toho stát vyplatil dvěma a půl tisícům rodin přes dvě miliardy v programu Oprav dům po babičce. Přitom se stát zaručil za zvýhodněnou půjčku, takže jedna rodina má k dispozici v průměru 2,24 milionu korun na ekologickou rekonstrukci starší budovy.
Ministru Hladíkovi jenom vadí, že se o podporu přihlásilo málo lidí a dosud přidělenou částku pěti miliard nerozebrali. Důvodem je podle něj pravidlo, že žadatel nemá nárok na podporu, pokud vlastní ještě jinou nemovitost než dům, který hodlá rekonstruovat. To se teď změní, proto si může žadatel podle ministra druhý byt nechat a třeba z jeho pronájmu financovat úroky z půjčky.
Kdo už někde bydlí, ten může být v pohodě. Úplně také není pravda, že představitelé Fialovy vlády vůbec nemyslí na ty, kdo nemají k dispozici miliony potřebné k nákupu bytu na předraženém trhu, tedy především mladé rodiny nebo chudší jednotlivce, případně neseženou přijatelný nájem. Na pondělní tiskovce představil ministr pro místní rozvoj Ivan Bartoš Program dostupného bydlení, který podpoří obce při výstavbě nájemních bytů. Sice starostům přímo žádné peníze nepošle, přesto se mohu v příštích dvou letech těšit na zvýhodněné půjčky ve výši osm miliard, za které bude možné postavit až dva tisíce bytů se slušným nájemným.
Petr Hladík dělá jenom práci, kterou má v referátě. Má k dispozici peníze z Modernizačního fondu, proto je s nejlepším svědomím využívá, aby vylepšil energetickou bilanci státu. Pokud chce majitele přesvědčit, aby si zateplili domy, kde už bydlí nebo chtějí bydlet, pak může být pozitivní motivace pomocí „vrtulníkových peněz“ účinným nástrojem.
Svou práci dělá i Ivan Bartoš, kterému vláda přidělila část dotací z Národního fondu obnovy a který se s jejich pomocí snaží vytvořit model dlouhodobě zajišťující bydlení pro rodiny z té chudší třetiny populace, která se na bytovém trhu nedokáže bez podpory uplatnit.
Potíž nastane až na vládní úrovni. Vypadá to jako značný nepoměr, když český stát posílá během dvou let na rekonstrukce domů v soukromém vlastnictví skoro 20 miliard korun přímých dotací. A na program nájemního bydlení v obcích jsou určeny zvýhodněné půjčky ve výši osmi miliard.
Z toho nevyplývá, že vláda nutí ty spíš chudší rodiny, aby dotovaly ty spíš bohatší, a že tím prohlubuje sociální propast. Peníze pro Modernizační fond i Národní program obnovy posílá Evropská unie, a tak nikdo o nic nepřijde. Stát ovšem de facto směřuje víc peněz k těm, kdo prokážou, že už nějaký větší majetek vlastní.